Prairie sunflower (Helianthus petiolaris, Nutt. 1821)

Helianthus petiolaris je severoamerická jednoletá bylina z čeledi hvězdnicovitých. Ve srovnání se slunečnicí roční bývá více větvená a jemnější. Žluté úbory s červenohnědým terčem vyrůstají v suchých prériích, písčitých úhorech a na slunných okrajích cest.

Číst dál
Vědecký názevHelianthus petiolaris
ŘádAsterales

Prairie sunflower, Lesser sunflower, Petioled sunflower a Plains sunflower

Základní údaje
Toxicita
Netoxická : děti, kočky, psi a koně
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Bylinná rostlina · Jednoletá rostlina · Luční květina · Rostlina pro opylovače
Typ listů
Opadavé
Délka života
Jednoletá
Země původu
Spojené státyKanadaMexiko
Stanoviště
Slunné otevřené plochy, suché prérie, písčité půdy, okraje cest, úhory a narušená stanoviště
Sezónnost
Doba kvetení
LétoPodzim
Doba sklizně
Podzim
Růst
Rychlost růstu
8/10
Doba do dospělosti
Kvetení přibližně 8–12 týdnů po výsevu podle tepla a vody
Průměr koruny
30–60 cm
Množení
Výsev
Klima a voda
Teplota
Odolnost vůči větru
Střední; vysoké rostliny mohou v bohaté půdě či na větru poléhat
Vlhkost
30–65 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
pH půdy
Typy půdy
Propustná půda, Minerální propustná půda, Hluboká půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Exteriér
Záhon na plném slunci, Okraj pole, Městský brownfield, Záhon
Nádoby
Velká nádoba, Hluboká nádoba
Vzhled
Výška40–200 cmŠířka30–90 cm
Listy
Zelená
Helianthus petiolaris: původ a využití — listy 1
Helianthus petiolaris: původ a využití — listy 2
Helianthus petiolaris: původ a využití — listy 3
Helianthus petiolaris: původ a využití — listy 4
Helianthus petiolaris: původ a využití — listy 5
Květy
ŽlutáHnědáVelikost4–8 cm
Helianthus petiolaris: původ a využití — květy 1
Helianthus petiolaris: původ a využití — květy 2
Helianthus petiolaris: původ a využití — květy 3
Helianthus petiolaris: původ a využití — květy 4
Helianthus petiolaris: původ a využití — květy 5
Plody
HnědáČerná
Helianthus petiolaris: původ a využití — plody 1
Helianthus petiolaris: původ a využití — plody 2
Helianthus petiolaris: původ a využití — plody 3
Helianthus petiolaris: původ a využití — plody 4
Helianthus petiolaris: původ a využití — plody 5
Habitus
Helianthus petiolaris: původ a využití — habitus 1
Helianthus petiolaris: původ a využití — habitus 2
Helianthus petiolaris: původ a využití — habitus 3
Helianthus petiolaris: původ a využití — habitus 4
Helianthus petiolaris: původ a využití — habitus 5
Kůra
ZelenáHnědá
Helianthus petiolaris: původ a využití — kůra 1
Helianthus petiolaris: původ a využití — kůra 2
Helianthus petiolaris: původ a využití — kůra 3
Helianthus petiolaris: původ a využití — kůra 4

Celosvětové rozšíření

Původní areál zahrnuje zejména západ a střed Severní Ameriky, především prérie a otevřené plochy. Taxonomické databáze uvádějí zavlečení do severní Evropy a Argentiny. V evropské části Francie se může pěstovat či přechodně zplaňovat, bez doloženého invazního statusu.

  • Původní3
  • Zavlečená5
  • Spojené státy
  • Kanadské prérijní provincie
  • Severní Mexiko
  • Severovýchodní Argentina
  • Německo
  • Velká Británie
  • Belgie
  • Ukrajina

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Helianthus petiolaris Nutt. je jednoletý druh rodu Helianthus z čeledi hvězdnicovitých. Thomas Nuttall zveřejnil toto jméno roku 1821. Databáze POWO, WFO a GBIF přijímají právě tento binom, takže tvoří spolehlivý výchozí bod při porovnávání botanických popisů i nabídek osiva. 1 2 3

Anglické označení Prairie sunflower připomíná severoamerické otevřené krajiny, kde druh roste, a odlišuje jej od běžné zemědělské slunečnice. Druhové přízvisko petiolaris odkazuje k listům s patrnými řapíky. Další doložená anglická jména, Lesser sunflower, Plains sunflower a Petioled sunflower, vystihují velikost, prérijní stanoviště nebo řapíkaté listy téže rostliny.

Zásadní vlastností je jednoletý cyklus. Jednotlivá rostlina vyklíčí, vykvete, vytvoří plody a během jediného roku odumře. Opakovaný výskyt na stejném místě proto nemusí znamenat vytrvalost. Pokud dozrálé úbory vysemení do půdy, další rok zde mohou růst noví potomci.

Poznávací znaky

Vzpřímená, často větvená bylina dorůstá podle Flora of North America obvykle 40 až 200 cm. Lodyhy jsou tenčí než u mnoha pěstovaných slunečnic a nesou krátké nebo drsné chlupy. U některých hustě ochlupených forem získává celá rostlina šedavý vzhled, který doplňuje její jemnější siluetu. 4

Převážně lodyžní střídavé listy mají řapíky a kopinatý, trojúhelníkovitý až vejčitý tvar. Bývají dlouhé 4 až 15 cm a široké 1 až 8 cm. Báze je proměnlivá a okraj celokrajný až slabě zubatý. Listy působí užším dojmem než u slunečnice roční, přesto mohou být oba druhy bez květů velmi podobné. 4

Úbor tvoří 10 až 30 žlutých jazykovitých květů kolem terče s 50 až více než 100 trubkovitými květy. Terč má červenohnědou až purpurovou barvu. Při rozkvétání mohou světlé chlupy na plevkách květního lůžka vytvářet drobné bělavé „očko“. Úbory jsou méně mohutné než u Helianthus annuus a často rozkvétají postupně na více stopkách. 4 5

Pro přesnější určení je užitečné prohlédnout spodní stranu úboru. Zákrovní listeny jsou kopinaté a postupně se zužují. Belgická příručka nepůvodních rostlin zdůrazňuje podobnost s H. annuus a doporučuje obezřetnost při určování nekvetoucích jedinců. Pouhý celkový dojem tedy nemusí postačovat. 8

Užitečná taxonomie

Stálou taxonomickou oporou je Helianthus petiolaris Nutt. POWO uvádí jediné hlavní homotypické synonymum, Helianthus annuus subsp. petiolaris (Nutt.) Anashch. Databáze WFO a GBIF naproti tomu v synonymice zachovávají více historických jmen. Rozdíl v délce seznamů nemění přijaté druhové označení. 1 2 3

Ve starších přehledech lze narazit zejména na tato jména:

  • Helianthus annuus subsp. petiolaris (Nutt.) Anashch. (historické synonymum)
  • Helianthus integrifolius Nutt. (historické synonymum)
  • Helianthus integrifolius var. gracilis Nutt. (historické synonymum)
  • Helianthus patens Lehm. (historické synonymum)
  • Helianthus petiolaris var. patens Rydb. (historické synonymum)

Nižší taxonomické jednotky přijímané POWO zahrnují var. canescens, subsp. fallax a subsp. petiolaris. Flora of North America rozlišuje ve svém zpracování dva poddruhy a rozebírá také var. canescens. Tato forma z písčitých suchých oblastí se vyznačuje silným ochlupením a výrazně šedavým vzhledem. 1 4

Stanoviště a rozšíření

Otevřené severoamerické krajiny tvoří přirozené prostředí druhu. FNA jej uvádí v kanadských prérijních provinciích a mnoha státech USA, přičemž výskyty mimo západ Severní Ameriky hodnotí jako adventivní. POWO zahrnuje do původního areálu také oblasti severního Mexika a uvádí zavlečení do severovýchodní Argentiny i několika evropských zemí. 4 1

Typickým stanovištěm jsou především písčité půdy, suché prérie, okraje cest, úhory a jinak narušené plochy. Popisy zmiňují rovněž keřové pouště, travnaté porosty a společenstva borovic a jalovců. Druh potřebuje přímé slunce a lépe snáší chudší půdu než těžkou zamokřenou zeminu. Bohatý vlhký záhon proto není vhodným obrazem jeho přirozeného prostředí. 5 4

Evropské výskyty vyžadují opatrné hodnocení. EPPO uvádí původ ve Velkých planinách USA a zdomácnění v jiných částech Severní Ameriky i různých zemích severní Evropy. Belgická příručka jej popisuje jako velmi vzácný, přechodný druh, který může být chybně určen jako H. annuus. Doložený invazní status pro Francii se z těchto podkladů nevyvozuje. 7 8

Životní cyklus a pěstování

Jako letnička teplé části roku se vysévá po mrazech, když se půda začíná prohřívat. Semena se zakrývají jen mělce. Přímý výsev je vhodnější než pozdní přesazování, protože kůlový kořen podobně jako u dalších jednoletých slunečnic hůře snáší narušení.

Při vzcházení a v prvních týdnech má být půda mírně vlhká, bez přemokření a nedostatku vzduchu. Pro zakořenění v propustné zahradní půdě slouží orientačně 10–20 mm vody týdně. Později mohou stačit běžné srážky, s výjimkou dlouhého sucha při zakládání poupat. Doporučení NRCS pro mezihorský západ USA řadí druh mezi vzpřímené letničky s nízkou až střední potřebou vody do směsí pro opylovače. 6

Propustnost půdy zůstává důležitá po celou sezonu. Chudší až středně výživná písčitá nebo hlinitá zemina často vede k pevnějším rostlinám než silně hnojený záhon. Nadbytek dusíku podporuje vysoké lodyhy, bohaté olistění a poléhání. Při výsevu proto zpravidla postačí lehké přidání kompostu.

Využití a rizika

Květnaté louky, pásy pro opylovače a suché svahy patří k hlavním zahradním využitím Helianthus petiolaris. Úbory navštěvují zejména včely a květonavštěvující mouchy. Nechají-li se některé dozrát, jejich plody následně využívají semenožraví ptáci. Účel výsadby se tak během sezony mění od podpory hmyzu k potravě pro ptactvo. 5

Hodnocení toxicity má své meze. ASPCA řadí slunečnici vedenou pod rodem Helianthus mezi netoxické rostliny pro psy, kočky a koně. Její položka však odpovídá druhu Helianthus angustifolius, nikoli přímo H. petiolaris. Praktická toxicita se proto hodnotí jako nulová až velmi nízká, s běžnými opatřeními: nepodávat ošetřené rostliny, plesnivá semena ani velká množství. 9

Zahradní riziko spočívá především v samovýsevu. V přírodně pojaté výsadbě bývá vítaný, v uspořádaném záhonu lze část úborů před dozráním odstřihnout. Mimo původní areál je vhodné sledovat úniky z kultury. Samotný samovýsev však neopravňuje přisuzovat druhu místní invazní status bez odpovídajících údajů.

Záměny a příbuzné rostliny

Nejčastější záměnou je slunečnice roční (Helianthus annuus). Oba druhy jsou jednoleté, mají žluté úbory s hnědým terčem a drsné listy. H. petiolaris se lépe rozlišuje za květu: bývá více větvený, s užšími řapíkatými listy, menšími úbory a kopinatými postupně zúženými zákrovními listeny. 4 8

Podobat se mohou také vytrvalé slunečnice. Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) má hlízy a znovu vyrůstá v dalších letech. Vytrvalé prérijní druhy, například H. pauciflorus, často vykazují odlišné větvení a někdy vstřícné listy. Při určování tedy pomáhá postupně ověřit vytrvalost, postavení listů, počet úborů i tvar zákrovních listenů.

Při nákupu osiva je důležitější vědecké jméno než obecné označení. „Prairie sunflower“, „lesser sunflower“ nebo „plains sunflower“ mohou znamenat H. petiolaris, ale prérijní směsi mohou obsahovat více žlutě kvetoucích hvězdnicovitých. Pro suchou louku to nemusí vadit. Pro botanické určení nebo přírodovědný soupis je však potřebná kvetoucí rostlina a prohlídka znaků úboru.

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je Helianthus petiolaris vytrvalý?

Ne. Botanické zdroje jej uvádějí jako jednoletý druh. Samovýsev může vytvářet dojem trvalého výskytu, ale jednotlivá rostlina po vytvoření plodů končí svůj životní cyklus.

Jak se liší od slunečnice roční?

Helianthus petiolaris bývá více větvený, má užší řapíkaté listy a více menších úborů. Helianthus annuus mívá širší listy a dominantní koncový úbor, zejména u pěstovaných forem.

Je Helianthus petiolaris jedovatý pro zvířata?

Významný toxin není uváděn. ASPCA hodnotí jednu slunečnici rodu Helianthus jako netoxickou pro psy, kočky a koně. Samostatná položka pro H. petiolaris chybí, proto je namístě běžná opatrnost kvůli zažívacím potížím.

Může se ve Francii chovat invazně?

Použité zdroje uvádějí evropská zavlečení, často přechodná nebo spojená s osivem a pěstováním. Pro evropskou část Francie ale nedokládají invazní status. Na zahradě se přesto může vysemeňovat, pokud úbory dozrají.

Je lepší přímý výsev na stanoviště?

Ano. Podobně jako mnohé jednoleté slunečnice vytváří kůlový kořen. Přímý výsev omezuje stres a podporuje pevnější rostliny.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.