Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus, L. 1753)

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L.) je vysoká hlíznatá trvalka z čeledi hvězdnicovitých, původem ze Severní Ameriky. Pěstuje se pro jedlé hlízy. Zapomenuté části podzemních orgánů snadno obnovují růst a ve francouzských říčních nivách je druh doložen jako invazní.

Číst dál
Vědecký názevHelianthus tuberosus
ŘádAsterales

Slunečnice topinambur, Topinambur hlíznatý, Jeruzalémský artyčok, Jerusalem artichoke, Sunchoke a Sunroot

Základní údaje
Toxicita
Opatrnost : lidé včetně dětí, kočky, psi a koně
Náročnost péče
Střední
Typ rostliny
Bylinná rostlina · Trvalka · Oddenkatá trvalka · Zelenina · Rostlina pro opylovače
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Střední a východní KanadaSpojené státy
Stanoviště
Otevřené plochy mírného pásu, úhory, zahrady a břehy; ve francouzských nivách zdomácnělá a místy problematická
Sezónnost
Doba kvetení
LétoPodzim
Doba sklizně
PodzimZima
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
8/10
Doba do dospělosti
Sklizeň asi 7 měsíců po výsadbě, od konce podzimu do zimy
Průměr koruny
60–150 cm
Množení
Dělení, Výsev
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Střední; vysoké lodyhy na větru přihrnout či podepřít
Vlhkost
40–75 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
pH půdy
Typy půdy
Hluboká půda, Propustná půda, Živná půda, Chladná vlhká půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.

Exteriér
Záhon na plném slunci, Záhon, Volná půda, Velká nádoba
Nádoby
Velká nádoba, Hluboká nádoba, Propustný květináč
Vzhled
Výška150–300 cmŠířka60–150 cm
Listy
Zelená
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — listy 1
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — listy 2
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — listy 3
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — listy 4
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — listy 5
Květy
ŽlutáVelikost5–10 cm
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — květy 1
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — květy 2
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — květy 3
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — květy 4
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — květy 5
Plody
HnědáČerná
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — plody 1
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — plody 2
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — plody 3
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — plody 4
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — plody 5
Habitus
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — habitus 1
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — habitus 2
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — habitus 3
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — habitus 4
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — habitus 5
Kůra
ZelenáČervenáHnědá
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — kůra 1
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — kůra 2
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — kůra 3
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — kůra 4
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Podle POWO/WCVP pochází ze střední a východní Kanady a Spojených států. Do Francie byl zavlečen. Francouzské zdroje a EPPO dokládají riziko tohoto nepůvodního invazního druhu především v říčních nivách.

  • Původní2
  • Zavlečená4
  • Invazní1
  • Střední a východní Kanada
  • Spojené státy
  • Belgie
  • Švýcarsko
  • Velká Británie
  • Japonsko
  • Evropská část Francie

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L., 1753) je hlíznatá trvalka z čeledi hvězdnicovitých, kterou popsal Linné. POWO/WCVP přijímá toto druhové jméno a řadí rostlinu do rodu Helianthus, stejně jako jednoletou slunečnici roční. Podobnost květenství tak odráží skutečné botanické příbuzenství. 1 2

Jména topinambur hlíznatý či jeruzalémský artyčok odkazují k hlízám a kulinární historii rostliny. Francouzská označení topinambour, hélianthe tubéreux, artichaut de Jérusalem a patate de Virginie rovněž souvisejí s obchodem a využitím. Botanicky však nejde o pravý artyčok ani brambor. Sklízejí se hlízy nesené podzemními oddenky severoamerické slunečnice. 1 8

Invazní chování topinamburu je doložené nezávisle na jeho užitkové hodnotě. Francouzské přírodovědné zdroje jej uvádějí jako zdomácnělý a invazní v říčních nivách. EPPO jej zařazuje na seznam invazních nepůvodních rostlin pro evropskou a středomořskou oblast. Pěstování zeleniny a riziko úniku do okolí je proto třeba posuzovat společně. 10 11

Poznávací znaky

Mohutná vzpřímená bylina má drsný povrch a často převyšuje člověka. FNA/WFO popisují oddenkatou trvalku vysokou 50 až 200 cm i více, která vytváří hlízy pozdě v sezoně. Zahradnické zdroje ve výživných půdách běžně uvádějí výšku 1,5 až 3 m. Rozdíl v údajích odráží také podmínky pěstování. 4 3 5

Jednoduché drsné listy jsou vejčité až kopinaté, v dolní části lodyhy často vstřícné a nahoře střídavé. Velké čepele mohou přesahovat 20 cm. Při určování pomáhá společně hodnotit hrubý povrch listů, chlupatou lodyhu a výšku rostliny. Samotný tvar mladého listu totiž může připomínat slunečnici roční i jiné vysoké hvězdnicovité. 4 7

Žluté úbory připomínající malé slunečnice se objevují zpravidla koncem léta nebo na podzim. NC State uvádí průměr přibližně 5 až 10 cm, žluté jazykovité květy a žlutý terč. Květenství využívají opylovači, při určování rostliny určené k jídlu jsou však důležitější hlízy a schopnost tvořit souvislé kolonie. 7 6

Hlízy bývají podlouhlé, hrbolaté, vřetenovité nebo vejčité. Podle formy jsou bílé, krémové, narůžovělé či nafialovělé. Vznikají na koncích oddenků až v závěru sezony. Velký žlutý úbor proto sám o sobě k určení nestačí. Spojení drsné lodyhy, širokých listů a oddenků nesoucích hlízy poskytuje mnohem spolehlivější soubor znaků. 3 8

Užitečná taxonomie

Přijatý binom Helianthus tuberosus L. zůstává základním orientačním bodem. POWO a GBIF uvádějí bohatou synonymiku, která odráží dlouhou zahradnickou i botanickou historii. Starší názvy v tomto případě označují tentýž hlavní taxon. Nejde automaticky o odlišné zeleninové plodiny nebo různé druhy topinamburů. 1 2

V databázích se opakují například tato historická nebo vnitrodruhová jména:

  • Helianthemum tuberosum Garsault (historické synonymum)
  • Helianthus esculentus Warsz. (historické synonymum)
  • Helianthus serotinus Tausch (historické synonymum)
  • Helianthus tomentosus Michx. (historické synonymum)
  • Helianthus tuberosus var. albus Cockerell (historické synonymum)
  • Helianthus tuberosus var. fusiformis Cockerell (historické synonymum)

Žluté úbory snadno vedou k záměně se slunečnicí roční (Helianthus annuus). Pro zahradníka je zásadní rozdíl v životním cyklu. H. annuus je jednoletá rostlina pěstovaná pro semena, kdežto H. tuberosus je hlíznatá trvalka znovu vyrůstající z půdy. Podobné květy tedy neznamenají stejný způsob obnovy porostu. 1 4

Stanoviště, rozšíření a invazivita

Střední a východní Kanada spolu se Spojenými státy tvoří podle POWO původní areál topinamburu. Tatáž databáze uvádí četná zavlečení, mimo jiné do Francie, na Korsiku, do Belgie, Velké Británie, Švýcarska, Itálie a Španělska. Zmíněny jsou také různé oblasti Asie a Oceánie. 1

V domovině i tam, kde zdomácněl, vyhledává otevřené plochy, mírně vlhkou půdu, narušené okraje porostů a naplaveniny. Francouzský CBNFC-ORI jej uvádí na březích, zemědělských úhorech, hrázích a dalších člověkem narušených místech. Výslovně zmiňuje velké nivy Rýna, Mosely, Rhôny, Tarnu, Lotu, Allieru a Loiry. 10

Rozšiřování podporuje především vegetativní rozmnožování. Podle NC State může znovu vyrůst i malý kousek ponechaný v půdě. RHS rovněž upozorňuje, že hlízy zapomenuté při sklizni nebo ponechané záměrně na jaře znovu vyraší. Ve vlhkém přírodním prostředí pak mohou vznikat husté a dlouhodobě přetrvávající kolonie. 7 6 10

Na seznamu invazních nepůvodních rostlin EPPO figuruje Helianthus tuberosus od roku 2004. Toto regionální zařazení neznamená plošný zákaz ve všech zemích ani automatické zahrnutí do unijního seznamu. Podporuje však doporučení nevysazovat rostlinu u vodních toků, příkopů, vlhkých úhorů a přírodních ploch, odkud by se obtížně odstraňovala. 11 2

Životní cyklus a pěstování

Pěstitelský rok v zeleninové zahradě začíná jarní výsadbou hlíz. RHS doporučuje hloubku 10–15 cm, vzdálenost asi 30 cm a výživnou, mírně vlhkou, ale propustnou půdu. Pěstovat lze také ve velké hluboké nádobě. Ta zde neslouží jen jako náhrada záhonu, ale i k omezení šíření podzemních orgánů. 6

V létě lodyhy rychle rostou a mohou vytvářet clonu, dočasný větrolam nebo vysoký okraj zeleninové výsadby. Na větru však poléhají. RHS doporučuje při výšce přibližně 30 cm přihrnout zeminu k bázi a větrné výsadby podepřít. Koncem léta lze lodyhy zkrátit zhruba na 1,5 m, ale příliš nízký řez by mohl oslabit sklizeň. 6

Mírná půdní vlhkost je důležitá zejména při narůstání hlíz, trvalé zamokření ale škodí. Pro suchá letní období ve francouzské zeleninové zahradě zdroj uvádí orientačně 10–25 mm vody týdně. Nedostatek vody často vede k drobným hrbolatým hlízám. Přebytek naopak podporuje hnilobu, takže vyšší zálivka sama o sobě nezaručuje lepší úrodu. 6 5

Koncem podzimu začíná sklizeň, která může pokračovat přes zimu průběžně podle potřeby. Vyryté hlízy se špatně uchovávají, takže ponechání v zemi bývá praktické pro kuchyň. Pokud se však má pěstování ukončit, představuje stejná vlastnost problém. Plochu je nutné důkladně prohledat a následující rok kontrolovat nové výhony. 6 8

Využití, jedlost a opatrnost

Jedlé hlízy představují hlavní využití topinamburu. Konzumují se syrové i tepelně upravené a chutí bývají přirovnávány k artyčokovým lůžkům. NC State uvádí jedlost oběma způsoby a vysoký obsah inulinu. POWO/Kew zmiňuje také obchodní získávání inulinu z hlíz a jejich využití jako sacharidové potraviny. 7 1

Jedlost ovšem neznamená stejnou zažívací snášenlivost u všech lidí. Hlízy obsahují mnoho inulinu a oligofruktózy. Podklady FDA uvádějí přibližně 16–20 g inulinu na 100 g syrového topinamburu. Jde o fermentovatelnou vlákninu, nikoli o škrob, který tvoří hlavní zásobu bramborových hlíz. 12

Fermentace těchto látek vysvětluje nadýmání a plynatost u části konzumentů. Studie topinamburového a čekankového inulinu v potravinových tyčinkách zaznamenala během intervence zvýšenou hlášenou plynatost. Nepohodlí bylo zpravidla mírné až střední. Vhodné je proto zařazovat topinambur postupně, zvláště při citlivosti na FODMAP nebo jinou fermentovatelnou vlákninu. 13

Použité reference u domácích zvířat nepodporují zařazení mezi jedovaté rostliny srovnatelné se zelenými částmi lilkovitých nebo rodem Allium. Opatrnost zůstává hlavně zažívací a praktická. Je vhodné vyhnout se velkému množství, plesnivým hlízám, ochuceným kuchyňským zbytkům a záměnám při sběru. Tyto okolnosti nelze zaměňovat s obsahem významného rostlinného toxinu. 7 12

Odrůdy, záměny a omezení šíření

Zahradní odrůdová jména vystihují především tvar a barvu hlíz nebo výšku porostu. RHS uvádí Fuseau s většími hladšími hlízami a nižší Dwarf Sunray pro větrná místa. SNHF připojuje Fuseau rose, Violet de Rennes, Commun blanc, Commun rouge a Rouge limousin mezi běžnými pěstovanými formami. 6 8

Zaměňovat topinambur v kuchyni s bramborem vede k nesprávným očekáváním. Obě hlízy mají odlišné zásobní látky a jinak se skladují. Topinambur se nepěstuje ze sadby lilkovitých a nemá stejný problém se solaninem jako zelené bramborové hlízy. Jeho pěstitelskou obtíží je naopak větší vytrvalost, odolnost a náročné odstranění z místa. 12 6

Botanické záměny zahrnují další vytrvalé druhy Helianthus i slunečnici roční. Při sběru nebo získávání hlíz mimo vlastní zahradu je třeba vysoké jistoty. Posuzují se listy, lodyhy, úbory, podzemní hlízy i okolní prostředí. Pokud je to možné, určení má potvrdit místní botanická příručka nebo botanik. Jeden izolovaný znak nestačí. 4 3

Účinné omezení začíná volbou místa, kde lze všechny hlízy skutečně sklidit. Zemina obsahující úlomky se nemá přemisťovat a hlízy nepatří do otevřeného kompostu. Výsadba u břehu představuje zbytečné riziko úniku. Mladé obrůstající rostliny je vhodné odstranit dříve, než znovu vytvoří podzemní zásobu a porost se obnoví. 7 10

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je slunečnice topinambur ve Francii invazní?

Ano, ve Francii představuje invazní riziko. CBNFC-ORI ji na svém území řadí mezi významné nepůvodní invazní druhy a EPPO ji uvádí na regionálním evropském seznamu invazních rostlin.

Lze jíst hlízy topinamburu syrové?

Podle NC State jsou hlízy jedlé syrové i vařené. Je ale vhodné začít menší porcí, protože inulin může kvasit a způsobovat nadýmání či plynatost.

Proč topinambur způsobuje plynatost?

Hlízy ukládají převážně fruktany typu inulinu namísto škrobu. Tyto vlákniny fermentuje střevní mikrobiota, což může u některých lidí vést k tvorbě plynů.

Jak zabránit topinamburu v obsazení zahrady?

Nejspolehlivější je pěstování ve velké nádobě nebo odděleném prostoru. Ve volné půdě je nutná velmi pečlivá sklizeň, nepřemisťování zeminy s hlízami a kontrola jarních výhonů.

Je topinambur druh bramboru?

Ne. Jde o hvězdnicovitou rostlinu rodu Helianthus, příbuznou slunečnici roční. Brambor patří do čeledi lilkovitých a rodu Solanum.

Kdy sklízet hlízy topinamburu?

Sklizeň začíná koncem podzimu po odumírání lodyh. Pokud je půda přístupná, může pokračovat v zimě průběžně podle potřeby.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.