Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, L. 1753)

Identita

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L., 1753) je vytrvalá bylina rodu Hypericum z čeledi třezalkovitých (Hypericaceae). Vzpřímená lysá lodyha nese dvě vystouplé podélné lišty, které ji pouhým okem odlišují od podobného lučního druhu Hypericum maculatum s dutou čtyřhrannou lodyhou. Plants of the World Online uznává Hypericum perforatum jako přijaté jméno od Linného zveřejnění v roce 1753. Původní areál sahá z Evropy přes Kavkaz, Sibiř a severozápadní Afriku až do Číny. ^{1 6}

Druhové jméno perforatum odkazuje na zdánlivě proděravělé listy při pohledu proti světlu. Nejde o skutečné otvory, nýbrž o průsvitné žlázky naplněné silicemi, kterými prochází světlo. Francouzské označení „herbe de la Saint-Jean“ souvisí s tradičním sběrem kolem 24. června, svátku Jana Křtitele. Tento zvyk navazoval na předkřesťanské obřady letního slunovratu. ^{7 6}

Poznávací znaky

Lysá lodyha třezalky tečkované se větví v horní části, uvnitř zůstává plná, nikoli dutá. Běžně měří 30–80 cm, na půdě bohaté dusíkem někdy dosahuje až 1 m. Rozdíl mezi plnou lodyhou se dvěma lištami a dutou čtyřhrannou lodyhou u Hypericum maculatum je spolehlivější než barva květů, která je u obou druhů téměř stejná. ^{7 6}

Vstřícné přisedlé listy bývají přibližně 2,5 cm dlouhé a 1 cm široké. Proti světlu v nich vystupuje mnoho průsvitných teček, výrazně více než u Hypericum maculatum. Na ploše čepele a při jejích okrajích je doplňují jednotlivé černé žlázky. ^{3 6}

Květy se otevírají od května do srpna v plochých vrcholících na koncích větví. Každý má pět zlatožlutých korunních lístků s drobnými černými tečkami při okrajích. Četné tyčinky jsou uspořádané do tří svazečků. ³

Užitečná taxonomie

Jméno Hypericum perforatum L., zveřejněné roku 1753, zůstává v Plants of the World Online přijatým jménem. V regionálních květenách se dosud objevují také synonyma a vnitrodruhové taxony: ¹

• Hypericum perforatum var. angustifolium DC., botanická varieta
• Hypericum perforatum subsp. veronense (Schrank) Ces.
• Hypericum quadrangulum var. perforatum Tourlet
• Hypericum vulgare Spenn.

Rod Hypericum zahrnuje několik set druhů čeledi Hypericaceae, dříve spojované s čeledí Clusiaceae. Společnými znaky jsou listy se žlázkami a žluté květy s početnými tyčinkami sdruženými do svazečků. ¹

Stanoviště a rozšíření

Suché louky, lesní lemy, svahy a slunné okraje cest poskytují třezalce tečkované vhodná stanoviště. Nejčastěji roste na vápnitých nebo dobře propustných půdách. Hustému stínu a zamokřeným půdám se vyhýbá; v přemokření může trs uhnít ještě před rozkvětem. ^{7 3}

Původně rostla v Evropě, na Kavkaze, na Sibiři a v severozápadní Africe až po Čínu. Mimo tuto oblast dnes široce zdomácněla v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Jako invazní plevel je známá i pod jménem „Klamath weed“, odkazujícím na kalifornskou oblast, kde bylo její šíření podrobně studováno. Mandelinky rodu Chrysolina, dovezené z původního areálu rostliny, později omezily invazní populace okusováním listů a mladých výhonů. ^{1 3}

Jediná rostlina může za rok vytvořit až 100 000 semen. Ta si v půdě uchovávají klíčivost několik desetiletí. Tato zásoba vysvětluje, proč se po narušení povrchu může pozemek rychle pokrýt novými semenáčky. ³

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení třezalky od května do srpna přitahuje mnoho hmyzích návštěvníků navzdory tomu, že květy netvoří nektar. Včely v nich sbírají především pyl. Druh může vytvářet životaschopná semena také bez oplození, procesem zvaným apomixie. Tato mezi kvetoucími rostlinami neobvyklá schopnost umožňuje rozmnožování i bez opylovačů. ⁶

Z každé zralé tobolky se uvolňují stovky drobných semen menších než milimetr. Při pěstování nebo obhospodařování luk se rostlina rozmnožuje také výsevem a dělením trsů. Plazivé oddenky přitom trs rok od roku rozšiřují a posilují. ^{2 6}

Využití a rizika

Sušené kvetoucí vrcholky se používaly v přípravcích na hojení ran již v prvním století našeho letopočtu. Toto historické využití pokračovalo ve středověkém i renesančním léčitelství. Ve středověku se navíc věřilo, že rostlina zavěšená na dveřích o svátku svatého Jana chrání před zlými duchy. ⁶

Extrakt standardizovaný na obsah hypericinu se dnes prodává v lékárnách a bylinářství pro mírné až středně těžké deprese. Při souběžném užívání urychluje odbourávání mnoha léků v játrech a snižuje jejich účinnost. Týká se to zejména perorální antikoncepce, antikoagulancií a některých antiretrovirových léčiv. ⁵

U hospodářských zvířat může požití většího množství čerstvé nebo suché rostliny vyvolat fotosenzitivitu kůže způsobenou hypericinem. Na nepigmentovaných místech vzniká zarudnutí, puchýře a následně nekróza, zvláště u skotu, koní a ovcí vystavených slunci. Nejohroženější jsou mladá zvířata a jedinci se světlou srstí; v mladých výhonech bývá obsah hypericinu nejvyšší na jaře. ASPCA hodnotí Hypericum perforatum jako jedovatou rostlinu také pro kočky a psy. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U třezalky tečkované nejsou široce rozšířené zahradnické kultivary. Na rozdíl od okrasných příbuzných, jako jsou Hypericum calycinum nebo Hypericum x moserianum, jde především o léčivou a luční rostlinu, jen zřídka šlechtěnou pro zahrady. ²

Nejčastější záměnou je Hypericum maculatum. Jeho dutá čtyřhranná lodyha a listy s menším množstvím průsvitných, ale větším množstvím černých žlázek pomáhají druhy odlišit. Oba druhy se kříží za vzniku Hypericum x desetangsii Lamotte s přechodnými znaky. ⁶

Záměnu mimo dobu květu mohou působit i další třezalky vlhkých stanovišť, například Hypericum tetrapterum s křídlatou lodyhou nebo plazivý druh Hypericum humifusum. Rozhodující zůstává kombinace plné lodyhy se dvěma lištami a listů hustě posetých průsvitnými žlázkami. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Hypericum perforatum L.
• Plants For A Future, Hypericum perforatum
• NC State Extension, Hypericum perforatum - St. John's-wort
• ASPCA, St. John's Wort toxikologický záznam
• National Center for Complementary and Integrative Health, St. John's Wort
• Wikipedia EN, Hypericum perforatum
• Wikipédia FR, třezalka tečkovaná
• GBIF, Hypericum perforatum L.