Asagao (Ipomoea nil, (L.) Roth 1797)

Identita

Ipomoea nil (Ipomoea nil (L.) Roth, 1797), v Japonsku známá jako asagao, je jednoletá ovíjivá rostlina rodu Ipomoea z čeledi svlačcovitých (Convolvulaceae). Ačkoli označení japonská povijnice může naznačovat asijský původ, POWO/WCVP klade původní areál do tropické a subtropické Ameriky. Botanický původ se tak liší od země, s níž je květina kulturně nejvíce spojena. ^{2 1}

Přízvisko nil vychází ze slova sanskrtského nebo perského původu, které označuje indigově modrou barvu. Ta převažuje u planých květů. Teprve zahradnický výběr rozšířil barevnost o růžovou, bílou, nachovou a dvoubarevné podoby. ⁶

Dávné zavlečení do Asie dalo rostlině kulturní význam, který samotný americký původ nevysvětluje. V Japonsku se asagao od období Edo pěstuje jako sbírková květina a motiv poezie. Tato tradice předcházela moderní genetice, která z ní později učinila modelovou rostlinu. ⁷

Poznávací znaky

Hustý porost dlouhých chlupů na stoncích je výrazným znakem Ipomoea nil. Bylinná liána se ovíjí kolem opory a povrchem stonků se odlišuje od hladších příbuzných Ipomoea purpurea a Ipomoea tricolor. V teplém podnebí a volné půdě stonky běžně šplhají do výšky 1,5–5 m, vždy však potřebují svislou oporu. ⁶

Listy se srdčitou bází měří 5–14 cm. Čepel může zůstat celistvá nebo se dělit do 3–5 špičatých laloků, někdy i na téže rostlině. Právě tato proměnlivost komplikuje určování, pokud se pěstitel spoléhá pouze na jediný tvar listu. ^{4 6}

Nálevkovitý květ je dlouhý 3–5 cm a široký 4–5 cm. Plané formy mají modrou až červenonachovou korunu se světlejší trubkou. Květ se otevírá za svítání a zavírá odpoledne. Zahradní kultivary zahrnují růžové a bílé květy i podoby s kontrastními okraji korunních lístků, označované jako picotee. ^{6 4}

Téměř kulovitá tobolka měří 8–12 mm a obsahuje hruškovitá semena pokrytá krátkými chlupy. V semenech je soustředěna podstatná část jedovatosti rostliny, takže jejich rozpoznání má vedle botanického také praktický význam. ^{6 5}

Užitečná taxonomie

Botanickou kombinaci Ipomoea nil (L.) Roth přijímá POWO/WCVP jako platné jméno druhu. Carl von Linné rostlinu nejprve popsal v roce 1753 pod jménem Convolvulus nil. Albrecht Wilhelm Roth ji roku 1797 přeřadil do rodu Ipomoea, čímž vznikla dnes používaná kombinace. ^{2 3}

Ve starší zahradnické a léčebné literatuře se dlouho používalo také synonymum Pharbitis nil. Objevuje se mimo jiné v japonských pracích o genetice květů, a proto je důležité při porovnávání historických zdrojů. ⁷

V Japonsku je Ipomoea nil rovněž genetickou modelovou rostlinou. Sekvence genomu zveřejněná v roce 2016 umožnila popsat rodinu transpozonů Tpn1. Tyto pohyblivé úseky DNA stojí za většinou mutací barvy a tvaru květů v souboru více než 1 500 mutantních linií uchovávaných od období Edo. ^{7 8}

Stanoviště a rozšíření

Tropickou a subtropickou Ameriku od Mexika po Střední Ameriku označuje POWO/WCVP za původní areál Ipomoea nil. V teplém podnebí zde roste jako jednoletá liána na úhorech, podél cest, v živých plotech a na lesních okrajích. ²

Druh byl již velmi dávno zavlečen do Asie a dnes je rozšířen napříč tropy. PFAF uvádí zdomácnělé výskyty v čínských křovinách a při okrajích cest do 1 600 m nad mořem. Rozsáhlé rozšíření zahrnuje také tropické oblasti Asie a Afriky. ⁴

Do Japonska se rostlina údajně dostala přes Čínu v období Heian, mezi 8. a 9. stoletím. Později, za období Edo, se stala předmětem velkého městského zájmu. Vznikly stovky vyšlechtěných forem a každoroční tokijský trh asagao v Iriji tuto tradici připomíná dodnes, vždy v červenci. ⁶

Mírné podnebí s mrazy, například v metropolitní Francii, omezuje trvalé zdomácnění rostliny. Zůstává zde zahradní letničkou, která se na jaře znovu vysévá a s prvním chladem odumírá. Podmínky pro vytrvávání v tropech tedy nelze přenášet do zahrad s mrazivou zimou. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Tvrdé nepropustné osemení způsobuje slabé klíčení bez předchozího narušení nebo namočení. Po vzejití se mladý ovíjivý stonek rychle obtáčí kolem první dostupné opory. Začátek pěstování tak závisí nejen na vyklíčení, ale i na možnosti, po čem může rostlina šplhat. ⁴

Letní kvetení pokračuje až do prvních mrazů. Jednotlivý květ vydrží pouze jedno dopoledne: otevírá se před východem slunce a obvykle vadne již před polednem. Tento každodenní rytmus inspiroval japonskou básnickou tradici věnovanou pomíjivé kráse. ⁶

Opylení ranním hmyzem i samoopylení vede ke vzniku kulovité tobolky dozrávající během několika týdnů. Pokud se suché tobolky nesklidí, semena vypadnou na zem a následující rok mohou snadno vzejít. Samovýsev se objevuje i mimo původní areál druhu. ^{6 4}

Využití a rizika

Převládající okrasné využití vychází z rychlého popínavého růstu. Během jedné sezony rostlina pokryje mříž, napnutý provázek, lehkou pergolu nebo nový plot. Od výsevu do prvního mrazu vytvoří několik metrů stonků. ⁴

Historické léčebné využití semen má dlouhou tradici především v čínském léčitelství. Používala se jako projímadlo a prostředek proti střevním parazitům při otocích, sníženém močení nebo zácpě. Rozdrcená rostlina sloužila také k antiparazitárnímu mytí vlasů. Jde o popis tradičních postupů, které nenahrazují současnou lékařskou radu ani nepotvrzují vhodnost domácí léčby. ⁴

ASPCA řadí povijnice rodu Ipomoea, včetně I. nil, mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy a koně. Semena obsahují indolové alkaloidy příbuzné námelovým alkaloidům, například kyselinu lysergovou, lysergamid, elymoklavin a chanoklavin. U zvířat způsobují zvracení a při požití velkého množství semen mohou vyvolat halucinace. Semena musí zůstat mimo dosah dětí i domácích zvířat. ^{5 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradní kultivary přesahují barevností původní modré květy: 'Scarlet O'Hara' je karmínově červený, 'Early Call' kvete časně a formy picotee mají kontrastní lemy korunních lístků. Tyto lemy daly vzniknout i jednomu z anglických jmen druhu. K významným skupinám patří také japonské linie henka asagao. ⁶ Stovky historických linií vzniklých mutacemi transpozonu Tpn1 byly od období Edo vybírány pro neobvyklé tvary listů a květů. ⁷

Nejčastěji lze druh zaměnit s Ipomoea hederacea, která má velmi podobný vzrůst i laločnaté listy. Pro rozpoznání I. nil jsou užitečné především hustěji chlupaté stonky a kališní lístky s dlouhými chlupy při bázi. ⁶

Podobné jsou i dvě další okrasné povijnice. Ipomoea purpurea mívá zpravidla celistvé listy, zatímco Ipomoea nil je často laločnatá. Ipomoea tricolor má výrazně méně chlupaté stonky než Ipomoea nil a velké nebesky modré květy s malým ochlupením. Mezi těmito třemi jednoletými liánami je vědecké jméno spolehlivějším vodítkem než samotná barva květu, protože obchodní názvy se často zaměňují.

Hlavní zdroje

• Wikidata, Ipomoea nil
• Plants of the World Online / Kew, Ipomoea nil (L.) Roth
• International Plant Names Index, Ipomoea nil
• Plants For A Future, Ipomoea nil
• ASPCA, Morning Glory (Ipomoea spp.) údaje o toxicitě
• Wikipedia EN, Ipomoea nil
• Hoshino et al. 2016, sekvence a analýza genomu Ipomoea nil, Nature Communications
• GBIF, Ipomoea nil (L.) Roth