Lilie bělostná (Lilium candidum, L. 1753)

Identita

Lilie bělostná (Lilium candidum L., 1753) nese jméno přijímané databázemi POWO a WFO. Linné je zveřejnil v roce 1753 v díle Species Plantarum. Oba přehledy druh ponechávají v rodu Lilium a čeledi liliovitých (Liliaceae). ^{1 2}

Botanicky jde o pravou lilii, nikoli o libovolnou rostlinu prodávanou pod anglickým názvem lily. Lopatkovce, kaly, denivky, alstromérie a konvalinky patří do jiných rodů, mají jiné nároky i toxické účinky. Při určování proto zůstává rozhodující binomické jméno Lilium candidum. ^{6 9}

RHS uvádí anglická jména Madonna lily, Annunciation lily, Ascension lily, French lily, St Joseph’s lily a White lily. Také české jméno lilie bělostná je vhodné spojovat s vědeckým názvem, aby se nezaměňovalo s jinými bílými květinami do kytic. Francouzská jména lis blanc, lys blanc a lys de la Madone označují tentýž druh. ⁵

Poznávací znaky

K rozpoznání pomáhá především neobvyklý životní cyklus, nejen bílá barva květu. Lilium candidum zakládá na podzim listovou růžici, často ji uchovává přes zimu a na jaře vyhání vzpřímenou květní lodyhu. University of Missouri právě tento rozdíl proti mnoha jiným zahradním liliím zdůrazňuje. ⁷

Dospělá rostlina podle RHS obvykle měří 1–1,5 m, ve velmi dobrých podmínkách někdy i více. Na lodyhách má roztroušené tmavozelené lesklé listy a na vrcholu hrozen vonných bílých květů. RHS popisuje čistě bílé, trubkovité květy dlouhé 6–8 cm, v hroznech jich může být až kolem dvaceti. ⁵

Na prašnících je dobře patrný žlutý pyl. Tento znak pomáhá při určování pravé lilie, v kytici však představuje riziko pro kočku. Ta se může otřít o květ a pyl potom pozřít při čištění srsti. ^{9 7}

Taxonomie a jména

Ve velkých taxonomických databázích má druh ustálené postavení: POWO i WFO přijímají Lilium candidum L. WFO vypočítává například historická synonyma Lilium peregrinum, Lilium album a Lilium striatum. POWO mezi synonyma řadí také Lilium candidum var. salonikae. ^{2 1}

Historická jména usnadňují četbu starých katalogů, neopravňují však považovat každou formu za samostatný taxon. Pro zahradníka je důležitější zjistit, zda kupuje skutečně Lilium candidum, nebo jinou bílou lilii, například Lilium longiflorum, bílý orientální hybrid či blíže neurčenou řezanou lilii. ^{5 6}

Označení Madonna lily, tedy lilie Madony, má výrazný kulturní význam. University of Missouri připomíná dlouhou historii pěstování a symbolickou úlohu v náboženském umění. Ta vysvětluje oblibu druhu, nenahrazuje však botanické znaky ani pravidla ochrany koček. ⁷

Stanoviště, rozšíření a status

Stručné vymezení původního areálu v POWO sahá od jihu Severní Makedonie po jihozápadní Turecko a od Libanonu po Izrael. Podrobný rozpis zahrnuje východoegejské ostrovy, Řecko, severozápad Balkánu, Turecko, oblast Libanonu a Sýrie a Palestinu. ¹

Francii i Korsiku uvádí tentýž zdroj jako oblasti zavlečení. GBIF druh zahrnuje do svého taxonomického přehledu a umožňuje hledat francouzské záznamy výskytu. Samotné nálezy z něj však nedělají původní francouzskou rostlinu ani celostátně invazní druh. Pro Francii se zde invazní status nepřijímá. ^{1 3 4}

Středomořská stanoviště vysvětlují nároky: propustná neutrální až vápenitá půda, spíše suchý letní klid, silné světlo a proudění vzduchu. Lilium Species Foundation popisuje svahy, sopečné půdy, lemy a světlé lesy. RHS doporučuje propustnou půdu obohacenou organickou hmotou a výsadbu velmi blízko povrchu. ^{11 5}

Životní cyklus a pěstování

O úspěchu pěstování zásadně rozhoduje hloubka výsadby. Podle RHS patří Lilium candidum těsně pod povrch půdy. University of Missouri upřesňuje, že nad cibulí nemá být více než přibližně 2–3 cm zeminy, na rozdíl od mnoha jiných, hlouběji sázených lilií. ^{5 7}

Vhodným termínem je konec léta, často srpen až začátek září, ještě před vytvořením růžice. Zálivka po výsadbě podpoří zakořenění a podzimní listy, později však musí zůstat umírněná. V aktivním růstu je při nedostatku deště vhodnějším vodítkem 10–20 mm týdně než trvale rozmáčená zemina. ^{7 5}

Úrodnost a propustnost půdy doplňuje neutrální až zásaditá reakce. University of Missouri doporučuje hutné půdy zlepšit dobře rozloženou organickou hmotou a při přetrvávajícím špatném odtoku zvážit vyvýšené záhony. Lehký mulč může v létě udržet půdu chladnější, nesmí ale zasypat krček ani zadržovat vlhkost u cibule. ⁷

Odkvetlé květy lze odstranit, zelené listy je však nutné ponechat. Rozmnožuje se čerstvými semeny nebo oddělením dceřiných cibulí po odumření listů. University of Missouri uvádí, že výsev může být užitečný při nahrazování starých rostlin napadených viry. ^{5 7}

Toxicita a bezpečnost

Z domácností a zahrad přístupných kočkám je třeba Lilium candidum vyloučit. FDA upozorňuje na nebezpečí lodyh, listů, květů, pylu i vody z vázy u pravých lilií a denivek. U kočky mohou způsobit smrtelné selhání ledvin za méně než tři dny. ⁹

ASPCA označuje záznam Lilium species jako toxický pro kočky, současně ale netoxický pro psy a koně. Tento údaj nelze zobecnit na toxicitu pro všechny tři skupiny. U psů FDA zmiňuje zejména možné zažívací potíže bez poškození ledvin typického pro kočky; u koní záznam ASPCA toxicitu neuvádí. ^{10 9}

Časné příznaky u kočky mohou zahrnovat apatii, slinění, zvracení a nechutenství, později se přidávají projevy poškození ledvin. Na léčbu zbývá málo času. Pokud kočka rostlinu okusovala, olízala pyl nebo pila vodu z vázy s rodem Lilium, je nutné ihned kontaktovat veterináře nebo veterinární toxikologické pracoviště. ^{9 7}

Škůdci a choroby

Chřestovníček liliový vyžaduje včasnou pozornost. UMass Extension uvádí, že tento brouk klade vajíčka a vyvíjí se především na pravých liliích (Lilium) a řebčících. Dospělci i larvy požírají listy, lodyhy, poupata a květy; někdy rostlinu zcela zbaví listů. ⁸

Menší výsadbu lze pravidelně ručně kontrolovat: sbírat červené dospělce, řady vajíček na rubu listů i larvy. Podle místního podnebí je to důležité zejména od dubna do začátku podzimu. Případné přípravky se musí používat podle místní etikety a s ohledem na opylovače; základem zůstává včasná kontrola a omezení ohnisek. ⁸

Z chorob vadí především viry, plíseň šedá a hniloby. University of Missouri uvádí mozaiku lilie, mozaiku okurky a botrytidu a zdůrazňuje odvodnění proti kořenovým hnilobám. Starou slabou rostlinu s mozaikou a virovou infekcí hnojivo nevyléčí; vhodnější je odstranit ji a začít se zdravým materiálem. ^{7 5}

Záměny a zahradnická jména

V bílých kyticích se lilie bělostná nejčastěji zaměňuje s Lilium longiflorum, anglicky Easter lily, a s moderními bílými hybridy. University of Missouri výslovně upozorňuje, že Lilium candidum a Lilium longiflorum nejsou totožné, přestože květy mohou vypadat podobně. ⁷

Anglické jméno lily se používá i mimo rod Lilium. FDA od pravých lilií a denivek, velmi nebezpečných pro kočky, odlišuje například lopatkovce a kaly, které dráždí šťavelany, nebo konvalinky a gloriózy s jiným mechanismem toxicity. Samotný běžný název tedy k posouzení rizika nestačí. ⁹

Zahradních forem kolem Lilium candidum je méně a nejsou tak ustálené jako velké skupiny asijských a orientálních hybridů. Historická jména, například var. salonikae, vyžadují opatrnost, protože POWO je zahrnuje mezi synonyma. Hybridní původ a zahradnická jména jako Sultan Zumbak je vhodné ověřit u pěstitele. ^{1 11}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lilium candidum L.
• World Flora Online, Lilium candidum L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Lilium candidum L.
• GBIF, vyhledávání výskytu Lilium candidum ve Francii
• Royal Horticultural Society, Lilium candidum (IXb/a)
• Royal Horticultural Society, rod Lilium
• University of Missouri IPM, lilie bělostná v průběhu věků
• UMass Extension, chřestovníček liliový
• U.S. FDA, krásné lilie a zvědavé kočky
• ASPCA, toxicita lilií
• Lilium Species Foundation, Lilium candidum