zimolez modrý (Lonicera caerulea, L. 1753)

Identita

zimolez modrý (Lonicera caerulea L., 1753), známý také pod názvem haskap, je opadavý ovocný keř z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae), rodu Lonicera. Mezinárodní názvy Honeyberry a Blue honeysuckle rovněž označují tuto ovocnou dřevinu. Pěstuje se pro protáhlé modré bobule, které dozrávají před většinou ostatního drobného ovoce. ^{1 4}

Mezi okrasnými zimolezy má tento keř zvláštní postavení: většina nese jedovaté červené bobule, zatímco Lonicera caerulea představuje jedlou výjimku, ceněnou právě pro plody. V zahradě vytváří hustý keř se vzpřímenými větvemi, vysoký 1 až 2 m. Na rozdíl od popínavých zimolezů se po opoře neovíjí. ^{2 3}

Poznávací znaky

Na větvích druhu Lonicera caerulea vyrůstají vstřícné, vejčité listy dlouhé 3 až 8 cm, šedozelené a mírně voskovité. Keř nemá trny a zůstává kompaktní, s větvemi vyrůstajícími od báze. Tím se liší od popínavých příbuzných stejného rodu. ^{3 5}

Drobné nažloutlé až bělavé květy se objevují ve dvojicích již na začátku jara. Jsou mimořádně časné a dobře odolávají mrazu. Později z nich vznikají téměř válcovité modré bobule, dlouhé přibližně 1 cm, pokryté namodralým voskovým ojíněním a často tvořené srostlou dvojicí. ^{4 2}

Nachová až modrá dužnina uvnitř plodu spolehlivě ukazuje, že nastal čas ke sklizni. Nakyslá chuť připomíná borůvku a černý rybíz. Protáhlý tvar bobulí spolu s chutí odlišuje tento druh od kulatých plodů v hroznech u sousedních rybízů rodu Ribes. ^{5 3}

Užitečná taxonomie

Pod jménem Lonicera caerulea L. popsal tento druh Linné v roce 1753. Rod Lonicera patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). V souvislosti s asijskými a severoamerickými populacemi se objevuje řada jmen nižších taxonů. K hlavním synonymům patří:

• Lonicera caerulea subsp. edulis (Turcz. ex Herder) Hultén (poddruh edulis)
• Lonicera caerulea subsp. kamtschatica (Sevast.) Gladkova (poddruh kamtschatica)
• Lonicera caerulea var. emphyllocalyx (Maxim.) Nakai (varieta emphyllocalyx)
• Lonicera caerulea subsp. venulosa (Maxim.) Vorosch. (poddruh venulosa)
• Lonicera caerulea var. angustifolia Regel (varieta angustifolia)

Spolehlivým vodítkem při určování zůstává přijaté vědecké jméno Lonicera caerulea. Názvy jako Tundra nebo Borealis označují zahradní odrůdy vybrané pro ovocnářství, nikoli samostatné botanické druhy. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Cirkumpolární rozšíření druhu Lonicera caerulea zahrnuje chladné a mírné oblasti severní polokoule: střední a severní Evropu, Sibiř, Japonsko i boreální Severní Ameriku. Roste ve vlhkých boreálních lesích, na rašeliništích a na chladných březích vodních toků. ^{1 6}

Na přirozených stanovištích keři vyhovují vláhou zásobené půdy, často kyselé a rašelinné, na vlhkých okrajích lesa nebo pod řídkým zápojem. Boreální původ souvisí s jeho mimořádnou mrazuvzdorností a velmi časným kvetením, přizpůsobeným krátkým a chladným jarům. ^{3 5}

Pro své bobule se zimolez modrý hojně pěstuje, zejména v Kanadě, Rusku a Japonsku. Výsadby dnes sahají daleko za původní areál. Oblasti pěstování proto nelze zaměňovat za přirozené rozšíření druhu v Eurasii a Severní Americe. ^{6 4}

Životní cyklus a rozmnožování

V ovocné zahradě patří kvetení tohoto zimolezu k nejčasnějším: nažloutlé květy rozkvétají na samém začátku jara a snášejí mráz. U druhu převažuje autoinkompatibilita, tedy neschopnost oplodnění vlastním pylem. Pro dobré cizosprášení je proto nezbytné vysadit blízko sebe nejméně dvě různé odrůdy, které kvetou současně. ^{2 3}

Po oplození květů vznikají protáhlé modré bobule, zralé na konci jara nebo na začátku léta, dříve než většina dalšího drobného ovoce. Při plné zralosti mají nachovou dužninu a jedí se čerstvé či zpracované. Semena slouží k množení výsevem, především ve šlechtění. ^{5 4}

Pěstitelé nejčastěji množí keře dřevitými řízky. Na podzim zasadí do volné půdy přibližně patnácticentimetrové úseky vyzrálých větví; přes zimu zakoření a na jaře dají mladé rostliny. Růst keře je spíše pomalý a plné plodnosti dosáhne tři až čtyři roky po výsadbě. ^{2 5}

Využití a rizika

V kuchyni se uplatní především jedlé plody zimolezu modrého. Konzumují se syrové i vařené a připravují se z nich džemy, želé, šťávy, zmrzliny a moučníky. Nakyslá chuť blízká borůvkám a černému rybízu z nich činí ceněné ovoce chladných oblastí, kde se jen málokterému dalšímu drobnému ovoci daří podobně dobře. ^{4 5}

Při sklizni záleží především na správném rozlišení od ostatních zimolezů. Většina okrasných druhů Lonicera, například Lonicera tatarica či Lonicera xylosteum, nese jedovaté červené bobule, které se nejedí. Uváděným jedlým druhem s protáhlými modrými plody je Lonicera caerulea; toxicita jeho plodů pro člověka ani běžná domácí zvířata není hlášena. ^{3 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Ovocnářské odrůdy pocházejí z kanadských, ruských a japonských šlechtitelských programů a nejsou samostatnými druhy. Tundra a Borealis patří k produktivním odrůdám s velkými plody; Aurora bujně roste a je dobrým opylovacím partnerem; Indigo Gem má pevné bobule vyvážené chuti. Kvůli autoinkompatibilitě, tedy nesnášenlivosti vlastního pylu, se vždy kombinují alespoň dvě odrůdy se souběžným kvetením.

Nejdůležitější záměny se týkají okrasných zimolezů s červenými jedovatými plody:

• Lonicera tatarica, zimolez tatarský, má červené nejedlé bobule;
• Lonicera xylosteum, zimolez obecný, je planý keř s červenými jedovatými bobulemi;
• Lonicera periclymenum, zimolez ovíjivý, je popínavý a nese červené bobule.

Protáhlá modrá bobule, nachová dužnina při zralosti a keřovitý, nepopínavý vzrůst představují nejspolehlivější znaky jedlého zimolezu modrého, Lonicera caerulea. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lonicera caerulea L.
• Royal Horticultural Society, Lonicera caerulea
• Missouri Botanical Garden, Lonicera caerulea
• Encyclopaedia Britannica, zimolez
• Plants For A Future, Lonicera caerulea
• USDA PLANTS Database, Lonicera caerulea L.
• USDA GRIN Taxonomy, Lonicera caerulea L.