Lofofora Williamsova (Lophophora williamsii, (Lem. ex J.F.Cels) J.M.Coult. 1894)

Identita

Lofofora Williamsova (Lophophora williamsii (Lem. ex J.F.Cels) J.M.Coult., 1894), známá také jako peyotl či peyote, je přijímaný druh rodu Lophophora z čeledi kaktusovitých (Cactaceae). POWO jej uznává jako jediné platné dvojjmenné označení tohoto druhu. Původně jej popsal Charles Lemaire, do rodu Lophophora jej roku 1894 přeřadil John Merle Coulter. ¹

Jméno peyotl pochází z nahuatlského peyōtl. Jazykovědci slovo spojují s kořenem peyōni, „zářit“ nebo „jiskřit“, patrně podle hedvábného vzhledu vlnatých areol pokrývajících vrchol stonku. ⁷

Ve stonku tohoto drobného kaktusu se soustřeďují desítky fenylethylaminových alkaloidů, především meskalin. S touto látkou souvisí rituální užívání původními obyvateli Ameriky doložené po více než tři tisíce let, mimo jiné archeologickými nálezy v texaských jeskyních. ⁸

Poznávací znaky

Beztrnný kulovitý stonek druhu Lophophora williamsii je na vrcholu zploštělý centrální prohlubní s vlnatými areolami. NC State Extension uvádí běžnou výšku 2–3 cm a průměr 7,5–13 cm. Botanická literatura zmiňuje výjimečné jedince blížící se 20 cm. Zbarvení přechází od šedozelené u báze k popelavě zelené na vrcholu. ^{3 5}

Podzemní část tvoří dužnatý řepovitý kořen dlouhý 6–12 cm, často objemnější než nadzemní stonek. Starší jedinec někdy vytváří více hlav a hustý trs přitisknutých stonků. ⁵

Od května do září se objevují jednotlivé nebo párové růžové až bílé, někdy žluté květy o průměru 1,3–2,5 cm. Otevírají se pouze za dne a vydrží dva až tři dny. Drobná růžová až červená bobule může po odkvětu dozrávat až rok. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Rod Lophophora zahrnuje podle POWO dva široce uznávané druhy: Lophophora williamsii a Lophophora diffusa. Druhý je omezen na menší oblast států Querétaro a Hidalgo. Před dnešní kombinací nesl peyotl několik jmen nyní řazených mezi synonyma: původní Echinocactus williamsii Lem. ex J.F.Cels, dále Anhalonium lewinii Henn. a Lophophora lewinii (Henn.) Rusby, dlouho užívaná ve farmakologii. Zahradnický obchod převzal pro zvláštní formy jména Lophophora jourdaniana Haberm. a Lophophora williamsii var. cristata Houghton.

Těchto pět jmen vysvětluje, proč může být tatáž rostlina v knihách či u prodejců označena různě. Stálým vodítkem je přijaté jméno Lophophora williamsii. ¹

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál zahrnuje jihozápadní a jižní Texas a severovýchod Mexika, podle POWO s jižním přesahem do státu Jalisco. Rostliny rostou jednotlivě nebo ve skupinách v Chihuahuanské poušti, na suchých vápnitých půdách s vysokým podílem minerální složky v nadmořské výšce 100–1 900 m. Obvykle je před přímým sluncem chrání trnité keře. ^{1 4}

Červený seznam IUCN hodnotí Lophophora williamsii od roku 2017 jako zranitelný druh. Sběr ve volné přírodě pro rituální trh přímo zmenšuje některé místní populace, zejména v Texasu. Mimo původní areál není uváděno zdomácnění ani invazní výskyt. Na rozdíl od jiných okrasných kaktusů souvisí její celosvětové rozšíření téměř výhradně s regulovaným pěstováním ve sbírkách, nikoli s únikem ze zahrad. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Pomalostí růstu patří lofofora Williamsova k nejvýraznějším kaktusům: v přírodě často potřebuje k prvnímu kvetení až 30 let. V kultuře se tato doba zkracuje na 6–10 let. Roubování na podnož, například Echinopsis pachanoi, známou jako kaktus San Pedro, může přinést dospělou rostlinu přibližně za 3 roky. ³

Po opylení vzniká z každého květu drobný dužnatý plod dozrávající několik měsíců. Semena klíčí na zemi v teplém vlhkém substrátu, ale vzcházení je pomalé a nepravidelné. Vedle pohlavního rozmnožování se starší jedinec rozrůstá i vegetativně: z jednoho kořene vytváří více hlav. ⁴

Využití a právní rámec

Rituální užívání peyotlu původními obyvateli Severní Ameriky dokládají nálezy z texaských jeskyní staré více než tři tisíce let. Native American Church jeho požití dodnes pokládá za svátost a používá jej při nočních obřadech, kterým tato církev přisuzuje léčebný význam. Americké federální právo a několik států vyjímají toto náboženské užívání z obecné úpravy omamných látek. ⁸

Právní status se mezi zeměmi výrazně liší. Ve Francii byl peyotl roku 1957 nejprve označen za jedovatý, v roce 1966 za omamnou látku, roku 1990 znovu povolen a vyhláškou z 18. srpna 2004 opět zařazen mezi omamné látky. Vyhláška se vztahuje na samotnou rostlinu i její aktivní alkaloidy, nejen na meskalin. Švýcarsko uplatňuje srovnatelný zákaz, zatímco většina ostatních evropských zemí podle tohoto přehledu rostlinu jako takovou nereguluje. ⁶

Botanické a historické souvislosti samy o sobě neurčují možnosti držení či pěstování rostliny. Praktický právní režim závisí výhradně na místních předpisech. ⁶

Toxicita a opatrnost

Pro zvířata hodnotí NC State Extension peyotl jako mírně jedovatý. Požití čerstvé i sušené rostliny může u kočky nebo psa způsobit zažívací potíže, rozšíření zornic, poruchy vidění a někdy halucinace. ³

Účinky na člověka souvisejí s několika desítkami fenylethylaminových alkaloidů. Meskalin převažuje v psychotropním působení, zatímco lofoforin a anhalonidin přidávají odlišné sedativní či vazodilatační vlastnosti. Poměr těchto vedlejších látek se mezi rostlinami liší, a proto mohou dva lidé po požití téže rostliny popisovat různé účinky. Při náhodném požití dítětem nebo zvířetem je namístě kontaktovat toxikologické informační středisko či veterináře, bez vlastního odhadování dávky. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné druhy

Ve specializovaných sbírkách sukulentů se někdy používá jméno 'Cristata' pro hřebenovitou, fasciovanou formu odpovídající někdejšímu Lophophora williamsii var. cristata, dnes podle POWO synonymu. 'Jourdaniana' je historické označení trsů s více hlavami. Ani jedno jméno neoznačuje samostatný druh nebo botanickou varietu. ¹

Nejčastější záměnou je Lophophora diffusa z Querétara, která má méně výrazná žebra. Podobat se mohou také mladé rostliny rodů Ariocarpus nebo Astrophytum, rovněž kulovité a málo trnité. Nejspolehlivějšími vodítky zůstávají vědecké jméno a doložený původ jedince, mnohem více než celkový vzhled stonku.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lophophora williamsii (Lem. ex J.F.Cels) J.M.Coult.
• IUCN Red List, hodnocení Lophophora williamsii (Terry, 2017)
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Lophophora williamsii
• Native Plant Information Network / Lady Bird Johnson Wildflower Center, Lophophora williamsii
• Flora of North America via eFloras, Lophophora williamsii
• Légifrance, vyhláška z 18. srpna 2004 měnící seznam látek zařazených mezi omamné látky (peyotl)
• Merriam-Webster, peyote (nahuatlská etymologie)
• Frontiers in Psychiatry, peyotl a Native American Church (2017)