Sléz lesní (Malva sylvestris, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) Alvesgaspar, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Irene Saltini · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Andreas Rockstein · cc0 · iNaturalist
Sléz lesní (Malva sylvestris) je dvouletá až vytrvalá bylina z čeledi slézovitých (Malvaceae) a typový druh rodu Malva. Pochází z Evropy, severní Afriky a mírné Asie. Sám osidluje úhory, okraje cest a svahy, přičemž se vyhýbá kyselým půdám. Nápadné růžové květy s purpurovými žilkami a kotoučovité plody podobné bochánku sýra usnadňují jeho poznání.
Číst dálSléz lesní, Slíz, Slíz planý, Chlebíček, Common mallow a Wilde Malve
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce až lehký polostín





© fotografie
(c) Alvesgaspar, some rights reserved (CC BY-SA) · cc-by-sa
Irene Saltini · cc0
Andreas Rockstein · cc0
Taken Jun 27, 2021 by Radu Nicolau (cc-by-sa)
Taken Jun 6, 2022 by Gaël GOUJON (cc-by-sa)
Taken Jun 27, 2020 by Giode Tonpino (cc-by-sa)
Taken May 3, 2022 by Marie-Claude Deboin (cc-by-sa)
Taken Oct 17, 2020 by Jean-René Girardeau (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Podle POWO sahá původní areál od Makaronésie a Evropy po Střední Asii a západní Himálaj; často se širší původ popisuje také jako severní Afrika a jihozápadní Asie. Druh byl hojně zavlečen mimo tento areál a někde se chová jako invazní plevel, zejména ve východní Austrálii a v Severní Americe.
- Původní5
- Zavlečená1
- Invazní1
- Francie
- Španělsko
- Spojené království
- Maroko
- Turecko
- Spojené státy
- Východní Austrálie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Sléz lesní (Malva sylvestris L., 1753) je typovým druhem rodu Malva z čeledi slézovitých (Malvaceae). Rodové jméno vychází ze starořeckého malakos, tedy měkký či jemný. Odkazuje na změkčující sliz, který rostlina sdílí s proskurníkem i topolovkou. Vědecké pojmenování tak připomíná jednu z jejich společných vlastností. 5 1
Latinské sylvestris, odvozené od silva, zde vyjadřuje planý charakter rostliny, nikoli nutně lesní stanoviště. Sléz se často sám usadí u cesty a nebývá záměrně pěstován. V angličtině získal regionální názvy cheeses a high mallow, které rovněž vycházejí z jeho podoby a běžného výskytu. 6
Poznávací znaky
Trs vzpřímených nebo převisajících lodyh dosahuje podle půdy a podnebí výšky 50 cm až 1,5 m. Střídavé listy jsou málo chlupaté, okrouhlé až ledvinité a mělce dělené do 5–7 laloků. Výše na lodyze, poblíž květů, mají listy trojúhelníkovitější a výrazněji členěný tvar než u báze. 2 3
Květy vyrůstají v paždí listů po 2–4. Pět vykrojených korunních lístků, dlouhých až 2 cm, má sytě růžovou až purpurovou barvu. Tmavší žilky vedou opylovače ke středu koruny. Kališní lístky jsou výrazně kratší; u většiny rostlin měří jen 3–6 mm, takže rozdíl v délce obou částí květu je dobře patrný. 6 3
Po odkvětu vzniká žebernatý kotouček o průměru asi 5–6 mm. Tvoří jej 10–12 plodolistů spojených do kruhu kolem středové osy. Tento na první pohled neobvyklý plod připomíná drobný bochník sýra a vysvětluje anglickou přezdívku cheeses. Jde také o snadno kontrolovatelný znak při určování v terénu. 6
Užitečná taxonomie
Vědecké jméno Malva sylvestris L. bylo zveřejněno v roce 1753. Druh je nomenklatorickým typem rodu Malva, tedy taxonomickou referencí, na kterou se rodové jméno váže. Přijaté jméno umožňuje přesněji určit, o které rostlině jednotlivé botanické údaje pojednávají. 1 7
Databáze POWO uznává dvě botanické variety: Malva sylvestris var. sylvestris, nejrozšířenější formu, a Malva sylvestris var. oxyloba Post z východního Středomoří. Dřívější varieta malaca se dnes chápe spíše jako zahradnická skupina než samostatná botanická úroveň. 1 6
Lidové názvy nejsou vždy jednoznačné. Francouzské mauve i anglické cheeses a high mallow mohou podle oblasti označovat také jiné slézy, například Malva neglecta. Při porovnávání údajů je proto přijatý binom spolehlivější oporou než samotné obecné pojmenování. 7 5
Stanoviště a rozšíření
Makaronésie a Evropa až po Střední Asii a západní Himálaj tvoří podle POWO původní areál v mírném podnebí. Další zdroje popisují oblast původu šířeji jako západní Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii. Tyto rozdílné formulace nejsou důvodem zaměňovat původní výskyt se zavlečenými populacemi. 1 3
Typickými místy růstu jsou úhory, pusté plochy, okraje cest a svahy. Sléz obsazuje běžné až živné půdy, zatímco kyselým se zřetelně vyhýbá. Ve Francii je rozšířen po celém území včetně Korsiky a uvádí jej většina základních regionálních květen. 4 5
Po zavlečení daleko za hranice evropského původu rozsáhle zdomácněl v Severní Americe. Ve východní Austrálii se chová invazně. Tento místní status se liší od postavení běžného a většinou tolerovaného plevele v mnoha evropských venkovských krajinách. 6 8
Životní cyklus a rozmnožování
Jarní výsev přímo na stanoviště do svěží půdy klíčí za 1–2 týdny. Podle termínu setí a podnebí může rostlina vykvést již první rok, jindy až druhý. Její chování tak přechází mezi dvouletkou a krátkověkou trvalkou; jediná pevná délka života nevystihuje všechny podmínky. 4 1
Období kvetení se táhne od června do září. Hmyz lákají tmavé žilky korunních lístků. Jejich barvu vytvářejí dva anthokyanové pigmenty, malvin a malonylmalvin. Obranný naftochinon malvon A pomáhá rostlině chránit se proti některým napadajícím organismům. 3 6
Na zahradě i na úhoru zůstává výsev jedinou skutečně dokumentovanou metodou rozmnožování. Následné samovolné vysemeňování bývá tak bohaté, že se na živné půdě může rostlina nežádoucím způsobem šířit. K opakovanému výskytu v dalších letech pak nepotřebuje pravidelný zásah pěstitele. 4
Využití a rizika
Kuchyňské využití historicky předcházelo bylinnému léčitelství. Mladé listy a květy se jedí syrové v salátech nebo vařené, mají jemnou chuť a slizovitou konzistenci. Listy slouží také k přípravě nálevu. V Egyptě jsou součástí dušeného pokrmu zvaného khobeiza, který ukazuje na dlouhou tradici listové zeleniny z této rostliny. 4 6
Tradiční bylinářství popisovalo celou rostlinu jako změkčující, podporující vykašlávání a mírně projímavou. Ze semen se připravovaly slizovité odvary a z listů obklady na zanícená místa; jde o popis tradičních postupů. Květy a listy poskytují také žlutozelená barviva, což je samostatné využití vedle potravinářského. 4 6
Pro člověka, kočky ani psy neuvádějí referenční zdroje doloženou toxickou látku. U koní zůstává status nejistý kvůli nedostatku konkrétních údajů. Na silně dusíkaté půdě může sléz soustřeďovat dusičnany ve svých pletivech. Jeho užívání se také nedoporučuje při žlučových kamenech, což je třeba zachovat jako výhradu k jinak běžnému užití. 4
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Několik ustálených okrasných výběrů odlišuje sléz lesní od proskurníku lékařského. Nejčastěji se prodává 'Zebrina', jejíž světlé korunní lístky protínají tmavě purpurové žilky. Další výběr 'Maria's Blue Eyes' nabízí modřejší zbarvení, odlišné od typicky růžovopurpurových planých rostlin. 6
Příbuzné druhy lze rozlišovat podle několika dobře viditelných znaků:
- Malva moschata, sléz pižmový, má jemněji dělené, lehce vonné listy;
- Malva neglecta, sléz přehlížený, zůstává menší a má výrazně světlejší květy;
- Althaea officinalis, proskurník lékařský, má šedobílé plstnaté listy, velmi odlišné od sytě zelených listů slézu;
- Alcea rosea, topolovka růžová, sléz lesní výrazně převyšuje.
Společný výskyt sytě růžových korunních lístků s purpurovými žilkami a žebernatého kotoučovitého plodu určuje Malva sylvestris spolehlivěji než jediný izolovaný znak. Oba znaky dohromady vyřeší většinu běžných terénních záměn. 3
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Malva sylvestris L.
- Royal Horticultural Society, Malva sylvestris, botanické údaje
- Missouri Botanical Garden Plant Finder, Malva sylvestris
- Plants For A Future, Malva sylvestris
- Tela Botanica, BDTFX, přehled druhu Malva sylvestris
- Wikipedia EN, Malva sylvestris
- Integrated Taxonomic Information System, Malva sylvestris L.
- USDA PLANTS Database, Malva sylvestris botanický profil
Časté otázky
Je sléz lesní jedovatý pro kočky a psy?
Ne. Referenční zdroje neuvádějí doloženou toxickou látku pro člověka, kočky ani psy. U koní zůstává status nejistý pro nedostatek zveřejněných údajů k tomuto druhu.
Lze jíst listy a květy slézu lesního?
Ano, mladé listy i květy se jedí syrové v salátech nebo vařené. Mají jemnou chuť a slizovitou konzistenci. V Egyptě se listy používají do dušeného pokrmu khobeiza.
Jak odlišit sléz lesní od proskurníku lékařského?
Sléz lesní má sytě zelené, málo chlupaté listy. U proskurníku jsou šedobílé a jemně plstnaté; jeho květy jsou také menší a světlejší.
Proč se plodům slézu anglicky říká cheeses?
Žebernatý kotouček tvoří asi deset plodolistů uspořádaných do kruhu a připomíná malý bochník sýra. Název se rozšířil anglicky mluvícím světem až do Severní Ameriky, kde druh také zdomácněl.
Je sléz lesní invazní?
V původním evropském areálu je běžným, obvykle neproblematickým plevelem. Po zavlečení se však hodnotí jako invazní ve východní Austrálii a je rozsáhle zdomácnělý v Severní Americe.
Kdy vysévat sléz lesní na zahradě?
Na jaře přímo na stanoviště do svěží a prohřáté půdy. Klíčí za 1–2 týdny a v dalších letech se samovolně vysemeňuje.
Existují okrasné odrůdy slézu lesního?
Ano, nejčastěji se prodává výběr Zebrina s tmavě purpurovými žilkami na korunních lístcích. Další výběry, například Maria’s Blue Eyes, mají modřejší odstíny.
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.