Maranta (Maranta leuconeura, É.Morren 1874)

Identita

Maranta leuconeura (Maranta leuconeura É.Morren, 1874), běžně označovaná také Maranta, je vytrvalá oddenkatá bylina z čeledi Marantaceae a rodu Maranta. Anglické jméno Prayer plant připomíná nápadné chování listů: večer se zvedají a přibližují jako ruce při modlitbě, ráno se znovu rozevírají. ^{1 5}

V evropských domácnostech je tento druh známý především jako pokojová rostlina s výrazně kreslenými listy. Oválné čepele mají podle variety stříbřitě bílou nebo jasně červenou žilnatinu. Díky ní patří k nejsnáze poznatelným a nejčastěji pěstovaným zástupcům čeledi Marantaceae. ^{2 4}

Poznávací znaky

Rostlina vytváří nízký rozložitý trs, obvykle vysoký nejvýše 20–30 cm. Rozšiřuje se oddenkem probíhajícím těsně při povrchu substrátu. Listy jsou široce oválné, celokrajné, na povrchu sametové, dlouhé přibližně 10–12 cm a nesené krátkými řapíky. ^{4 3}

Výrazným vodítkem je kresba žilnatiny. Stříbřitě bílé nebo jasně červené žilky vybíhají ze střední žilky na tmavozeleném podkladu. Rub čepele bývá šedozelený až purpurový, což zvýrazní kontrast při vztyčení listu. ^{4 8}

Druhým snadno pozorovatelným znakem je nyktinastický pohyb. Přes den jsou listy rozložené vodorovně, večer se zvedají. Tento každodenní pohyb lze sledovat pouhým okem a nápadně odlišuje marantu od běžných pokojových rostlin. ^{5 4}

Užitečná taxonomie

Édouard Morren popsal druh pod jménem Maranta leuconeura v roce 1874. Rodové jméno Maranta připomíná benátského botanika Bartolomea Marantu. Stále se používá několik vnitrodruhových jmen a zahradnických označení, která jsou přiřazena k témuž druhu:

• Maranta leuconeura var. erythroneura G.S.Bunting, jméno variety
• Maranta leuconeura var. kerchoveana É.Morren, jméno variety
• Maranta leuconeura var. massangeana É.Morren, jméno variety
• Maranta massangeana (É.Morren) hort., zahradnické označení
• Maranta kerchoveana É.Morren, historické jméno

Při určování se opírejte o přijaté vědecké jméno Maranta leuconeura. Prodejní označení erythroneura nebo kerchoveana odkazují na variety a zahradnické výběry, nikoli na samostatné druhy. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Původ tohoto druhu leží ve vlhkých tropických lesích střední a východní Brazílie. Roste tam při zemi ve stinném podrostu, na vlhkém substrátu pokrytém opadem a mimo dosah přímého slunce. ^{1 4}

Jako rostlina nejnižšího lesního patra postupně pokrývá půdu. Plazivý stonek zakořeňuje v uzlinách, a tak může osídlit menší plochu lesního opadu. Tato pokryvná strategie vysvětluje hustý rozložitý vzrůst i při pěstování. ^{5 8}

Zahradnictví rozšířilo druh daleko mimo přirozený areál. V nádobách a sklenících se pěstuje na Floridě, v Evropě i východní Asii. Pěstitelské oblasti je třeba odlišovat od původního brazilského výskytu, kde rostlina žije ve volné přírodě. ^{4 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení bývá nenápadné a v interiéru vzácné. Pokud nastane, koncem jara nebo v létě se na tenkých vzpřímených klasech objeví drobné bílé až nafialovělé květy. Pěstování se soustředí na listy, květy proto nejsou jeho hlavním cílem. ^{4 2}

Denní rytmus rostliny je patrný v pohybu listů. Řídí jej zduřenina u báze řapíku, pulvinus, která mění svůj turgor podle střídání světla a tmy. Listy se v noci zvednou a přes den znovu zaujmou vodorovnou polohu. Tento cyklus závisí na dostatku světla. ^{5 4}

Nejběžnější způsob množení představuje dělení trsu při přesazování. Každému oddělku ponechte kořeny i stonky. Fungují také stonkové řízky s uzlinou, odebrané pod místem, z něhož vyrostou kořeny. V teple, v měkké vodě nebo vlhkém substrátu, vytvoří řízek první kořeny za tři až čtyři týdny. Dělení zůstává nejspolehlivější cestou, protože ihned poskytne již utvořený trs. ^{6 8}

Využití a rizika

Využití Maranta leuconeura je především okrasné. Jako pokojová rostlina se cení pro barevné listy a jejich noční pohyb. Ve vlhkém tropickém podnebí může sloužit jako půdopokryvná rostlina ve stínu, v mírném pásu zůstává nízkou trsnatou rostlinou v nádobě. ^{3 6}

Z hlediska bezpečnosti má rostlina příznivé hodnocení: podle ASPCA je netoxická pro kočky, psy a koně. U domácích zvířat nejsou popsány příznaky otravy, a patří tak k bezpečnějším pokojovým rostlinám pro domácnosti se zvířaty nebo malými dětmi. Hlavní obtíže jsou pěstitelské: suchý vzduch či tvrdá voda rychle způsobují hnědnutí okrajů listů. ^{7 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Prodávané formy náležejí ke stejnému druhu. var. erythroneura má jasně červené žilky na tmavém podkladu, var. kerchoveana hnědé skvrny v šípovité kresbě na zeleném podkladu a var. leuconeura stříbřitě bílou žilnatinu. Zahradnické jméno Massangeana označuje tmavou formu se stříbřitými žilkami. Před koupí ověřte jméno variety, stav kořenů a pravidelnost olistění. ²

Záměny se týkají hlavně dalších rodů čeledi Marantaceae:

• Goeppertia (dříve Calathea), s kreslenými listy a stejným nočním pohybem;
• Ctenanthe, s protáhlejšími a často panašovanými listy;
• Stromanthe, s výrazně purpurovými ruby listů.

Určení maranty nejlépe potvrzuje společná přítomnost nízkého pokryvného vzrůstu, paprsčité žilnatiny a každodenního pohybu listů. Tyto znaky pomáhají ověřit, zda rostlina prodávaná jako maranta odpovídá druhu Maranta leuconeura. ^{4 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Maranta leuconeura É.Morren
• Royal Horticultural Society, Maranta leuconeura var. erythroneura
• Royal Horticultural Society, Maranta leuconeura var. kerchoveana
• Missouri Botanical Garden, Maranta leuconeura
• Encyclopaedia Britannica, prayer plant
• Plants For A Future, Maranta leuconeura
• ASPCA, prayer plant (Maranta leuconeura), záznam netoxické rostliny
• University of Florida IFAS, průvodce pěstováním Maranta leuconeura