Pivoňka čínská (Paeonia lactiflora, Pall. 1776)

Identita

Pivoňka čínská (Paeonia lactiflora Pall., 1776) je vytrvalá bylina z čeledi Paeoniaceae a rodu Paeonia. POWO/Kew toto jméno uznává; Peter Simon Pallas je zveřejnil v roce 1776. Původní areál sahá od jihovýchodní Sibiře po severní a východní Čínu. ¹

České jméno označuje tuto zahradní bylinnou pivoňku. Druhové přídavné jméno lactiflora odkazuje na mléčně bílou barvu květů planého druhu. Anglické názvy Chinese peony a Common garden peony se objevují v zahradnických přehledech. Rostlina se uplatňuje na záhonech a k řezu; od dřevitých pivoněk ji odlišuje bylinný životní cyklus. ^{2 4}

Zahradnický význam druhu spočívá zejména v tom, že z něj pochází většina zahradních bylinných pivoněk. Prodávají se pod mnoha názvy kultivarů, ale stálým botanickým vodítkem zůstává Paeonia lactiflora. ^{3 4}

Poznávací znaky

Vzpřímený trs bylinných stonků dorůstá 60 až 100 cm a v zimě celý zasychá. Tím se liší od dřevité pivoňky, jejíž dřevnaté výhony zůstávají viditelné po celý rok. ^{3 2}

Střídavé složené listy se člení na úzké lístky, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší. Výrazně členěné olistění zůstává ozdobné i po odkvětu a pomáhá při určování. ^{3 5}

Nápadné koncové květy jsou velké a vonné. Podle kultivaru bývají jednoduché, poloplné až hustě plné, bílé, růžové či červené. Kvetou od konce jara do začátku léta. Mravenci na poupatech sbírají sladký nektar; k otevření květu nejsou potřeba. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

Platným vědeckým jménem je Paeonia lactiflora Pall., zveřejněné roku 1776. POWO druh řadí do čeledi Paeoniaceae a řádu Saxifragales a uvádí původní rozšíření od jihovýchodní Sibiře po severní a východní Čínu. ¹

Ke starším synonymům patří Paeonia albiflora Pall., dosud používané v zahradnické literatuře, a různé místně popsané formy. Zápis Paeonia lactiflora bez znaku × odlišuje tento druh od hybridně označovaných dřevitých pivoněk. ^{1 6}

Při nákupu má význam rozlišovat druh a kultivar. Bylinná pivoňka obvykle patří ke skupině lactiflora nebo jejím hybridům. Jména 'Sarah Bernhardt' a 'Festiva Maxima' označují vyšlechtěné kultivary, nikoli samostatné druhy či botanické variety. ^{2 6}

Stanoviště a rozšíření

Původní areál podle POWO/Kew leží v mírném pásmu mezi jihovýchodní Sibiří a severní a východní Čínou. Rostlina osidluje louky, travnaté svahy a okraje křovin s hlubokými, propustnými půdami. ¹

Zahradnické prameny do širšího areálu zahrnují také Mongolsko, Koreu a ruský Dálný východ. To odpovídá široce rozšířenému druhu severovýchodní Asie a vysvětluje jeho vysokou odolnost vůči zimnímu chladu. ^{3 4}

Francouzský výskyt je zde veden jako pěstování, bez přisouzení invazního statusu. Pro dlouhodobé pěstování potřebuje světlé, trvalé místo a hlubokou propustnou půdu. Po ujmutí špatně snáší opakované přesazování. ^{2 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Zimní klid u této bylinné trvalky znamená odumření stonků; na jaře Paeonia lactiflora znovu vyraší. Plného kvetení dosahuje často až 3 až 4 roky po výsadbě či rozdělení, kdy zesílí podzemní část a celý trs. ^{3 2}

Jednoduché a poloplné květy poskytují pyl a nektar a navštěvují je včely. Hustě plné, méně plodné formy nabízejí méně potravy. Po odkvětu dozrávají v měchýřcích velká černá klíčivá semena. Výsev je však pomalý a nezachovává vlastnosti kultivaru. ^{4 5}

Zahradní množení proto využívá hlavně podzimní dělení trsů. Každý oddělek má nést 3 až 5 pupenů a vysazuje se mělce. Pupeny mají ležet pouze 2 až 5 cm pod povrchem; příliš hluboká výsadba podporuje listy, ale může zabránit kvetení. ^{2 3}

Využití a rizika

Okrasné využití zahrnuje slunné trvalkové záhony, obruby, venkovské zahrady a vonné květy k řezu. Ujatý trs může na stejném místě kvést desítky let a tvořit dlouhověkou součást záhonu. ^{2 4}

Ke konzumaci se pivoňka čínská na zahradě nepěstuje. Kořeny některých pivoněk se sice užívají v tradičním léčitelství, to však neposkytuje bezpečný domácí postup, dávkování ani přípravu. Doporučením zde zůstává rostlinu nejíst. ^{5 3}

Z hlediska zvířat je namístě opatrnost. ASPCA označuje pivoňky jako toxické pro psy, kočky a koně. Uvádí paeonol a po požití zvracení, průjem a skleslost. Toxicita bývá obecně mírná, přesto je vhodné zabránit okusování. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivary vybírejte podle barvy, vůně a tvaru květu: jednoduchého, poloplného, plného nebo japonského. 'Sarah Bernhardt' má silně vonné růžové plné květy, 'Festiva Maxima' bílé s červenými skvrnkami a 'Duchesse de Nemours' vonné smetanové. 'Bowl of Beauty' představuje japonský typ se středem z tyčinek. ²

Nejčastější záměny zahrnují:

• Paeonia officinalis, pivoňku lékařskou, další bylinný druh, který obvykle kvete dříve;
• Paeonia × suffruticosa, dřevitou pivoňku, která si v zimě zachovává dřevnaté stonky;
• hybridy Itoh, křížence bylinných a dřevitých pivoněk s přechodným vzrůstem.

Bylinný charakter, zimní zánik stonků a mravenci na poupatech patří k vodítkům při posouzení, zda prodávaná bylinná pivoňka odpovídá Paeonia lactiflora nebo jejím hybridům. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Paeonia lactiflora Pall.
• Royal Horticultural Society, Paeonia lactiflora
• Missouri Botanical Garden, Paeonia lactiflora
• Encyclopaedia Britannica, pivoňky
• Plants For A Future, Paeonia lactiflora
• USDA PLANTS, databáze rostlin, Paeonia lactiflora Pall.
• ASPCA, toxicita pivoněk