Loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata, (Siebold & Zucc.) Planch. 1887)

Identita

Loubinec trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata (Siebold & Zucc.) Planch., 1887) je opadavá liána z čeledi révovitých (Vitaceae), do níž patří i pěstovaná réva. Rodové jméno může mást: Parthenocissus spojuje řecká slova parthenos, panna, a kissos, břečťan. Botanicky však tento druh s pravým břečťanem (Hedera helix) úzce nesouvisí. Břečťan totiž náleží do jiné čeledi, aralkovitých (Araliaceae). ^{1 2}

Anglické označení Boston ivy vychází ze severoamerické zahradnické tradice, nikoli z místa původu. Liána pokryla četné cihlové fasády Bostonu včetně harvardského kampusu, ačkoli pochází z východní Asie. Druhové jméno tricuspidata znamená trojcípý a popisuje obvyklý tvar dospělého listu. Podle kultivaru snáší asi −15 až −20 °C. Jakmile se přísavné destičky uchytí, pokryje zeď za 5–10 let, bez vyvazování nebo tyčí. ^{3 2}

Poznávací znaky

Jednoduchou listovou čepel obvykle člení tři špičaté laloky. Na mladých větvích však mohou být listy celistvé nebo pětilaločné. Horní strana je lesklá a tmavě zelená; spodní zůstává matnější a na žilkách lehce chlupatá. Tvar listů je proto vhodné posuzovat na více částech rostliny. ^{3 2}

K přichycení slouží větvené úponky zakončené drobnými přísavnými destičkami. Po dotyku s podkladem vylučují sliz, který ztuhne a vytvoří pevný spoj. Liána tak nepotřebuje tyč. Jediná destička unese několikanásobek vlastní hmotnosti v řádu tisíců, což vysvětluje, proč se dobře uchycené výhony obtížně odtrhávají. ^{3 4}

Podzim mění listy v šarlatově červené, někdy purpurové plochy, než opadnou. Barva usnadňuje sezonní poznání, avšak rozdíl oproti loubinci pětilistému určuje hlavně stavba listu. Nenápadné zelenavé květy se objevují v malých vrcholících od června do července, naproti listům. Drobné modročerné ojíněné bobule měří 5–10 mm a často zůstávají ukryté pod olistěním. ^{4 2}

Užitečná taxonomie

První popis nesl jméno Ampelopsis tricuspidata Siebold & Zucc., 1845. Francouzský botanik Jules Émile Planchon pak roku 1887 přeřadil druh do nového rodu Parthenocissus. Původní jméno, tedy basionym, zůstává základním homotypickým synonymem, podle něhož lze dohledávat starší botanické zmínky. ^{1 9}

Při určování rostlin prodávaných pod staršími názvy pomáhají také tato synonyma:

• Psedera tricuspidata (Siebold & Zucc.) Rehder, starší rodové zařazení
• Quinaria tricuspidata (Siebold & Zucc.) Koehne, historické synonymum
• Vitis tricuspidata (Siebold & Zucc.) T.Moore & Mast., starší kombinace jména
• Parthenocissus veitchii (Laurentius) Graebn., synonymum používané v zahradnictví

Jméno Veitchii se ve školkách objevuje dodnes. Historicky označovalo drobnolistou formu zavedenou britským zahradníkem Veitchem; dnes je zahrnuto do synonymiky P. tricuspidata. V rámci čeledi spojuje podčeleď Vitoideae rod Parthenocissus s révou vinnou, Vitis vinifera. ^{1 8}

Stanoviště a rozšíření

Mírný pás východní Asie tvoří původní areál: střední a severní Čína, Korea, Tchaj-wan a Japonsko. Liána zde roste v křovinách záplavových nížin, na okrajích lužních lesů i ve vlhkých horských smíšených lesích. Odpovídají jí zóny USDA 4–8, s chladnými až studenými zimami. Tato odolnost umožnila zdomácnění i daleko za hranicemi původního rozšíření. ^{1 8}

Okrasná výsadba rozšířila druh do mnoha oblastí mírného pásu, kde místy zdomácněl, například na severovýchodě Spojených států. V evropské části Francie se pěstuje dlouhodobě a lokálně roste zplaněle. Francouzské regulační seznamy jej neřadí mezi invazní nepůvodní druhy. Tam, kde uniká ze zahrad, pomáhá každoroční řez udržet jeho růst pod kontrolou. ^{7 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Červnové a červencové kvetení nabízí nektar opylovačům. Zelenavé květy sdružené do malých vrcholíků sice nejsou nápadné pro člověka, přesto lákají včely i další hmyz. Jejich nenápadnost tedy neznamená, že by pro opylovače neměly význam. ^{4 2}

Bobule dozrávají během podzimu a často přetrvávají do zimy. Nejprve je zakrývají listy, po opadu se odkryjí na holých větvích. V této době představují potravu pro ptáky, kteří zajišťují většinu šíření semen mimo mateřskou rostlinu. ^{4 3}

Pěstitelé rozmnožují loubinec hlavně polovyzrálými stonkovými řízky v létě nebo dřevitými řízky na podzim. Výsev je rovněž možný po několikatýdenní studené stratifikaci. Po zakořenění a přichycení je růst rychlý, s vrcholem od května do července. Během jediné sezony může liána pokrýt několik metrů čtverečních zdi. ⁵

Využití a rizika

Pokrytí zdí, pergol a mříží představuje hlavní okrasné využití loubince. Husté listy omezují letní zahřívání osluněných fasád a rostlina se přichytí bez tyčí. Vyhovuje jí pH 5,5–8, půdy od jílovitých po písčité a po dobrém zakořenění zvládá i sucho. ^{4 3}

Přísavné destičky mohou poškodit dřevěné stěny a šindelové obklady. Dostávají se pod latě, narušují nátěr a jejich odstranění se často neobejde bez škod na povrchu. Pravidelný řez musí udržovat volné také okapy, okenice a kabely, k nimž by se výhony jinak snadno dostaly. ^{3 2}

Listy mohou v létě proděravět japonští brouci; pravidelný ruční sběr omezuje škody bez plošného ošetření. Míza i bobule jsou mírně dráždivé při kontaktu s kůží nebo požití. Pro člověka nejsou plody jedlé, přestože je ptáci během zimy bez potíží konzumují. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Školkařské výběry zahrnují drobnolistý 'Veitchii', z něhož historicky pocházelo mnoho evropských výsadeb, a bujnější 'Veitchii Robusta', odolný přibližně do −15 °C. Purpurovolisté výběry zastupuje 'Atropurpurea': při rašení je červená, v létě purpurová a na podzim se opět vrací k červeným tónům. ^{6 5}

Nejčastější záměnu představuje loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia). Jeho list tvoří pět oddělených lístků, zatímco P. tricuspidata má tři laloky jedné čepele. Tento rozdíl lze ověřit i bez květů a plodů. Pravý břečťan, Hedera helix, se odlišuje ještě výrazněji: má stálezelené listy, přichycuje se příčepivými kořínky místo přísavných destiček a náleží do jiné botanické čeledi. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Parthenocissus tricuspidata (Siebold & Zucc.) Planch.
• Royal Horticultural Society, Parthenocissus tricuspidata (wd)
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Parthenocissus tricuspidata
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Parthenocissus tricuspidata
• Plants For A Future, Parthenocissus tricuspidata
• Tela Botanica / eFlore, Parthenocissus tricuspidata
• Integrated Taxonomic Information System, Parthenocissus tricuspidata
• USDA ARS GRIN Global, Parthenocissus tricuspidata, taxonomický záznam
• International Plant Names Index, Ampelopsis tricuspidata Siebold & Zucc. (basionym)