Marakuja (Passiflora edulis, Sims 1818)

Identita

Marakuja (Passiflora edulis Sims, 1818), známá také jako mučenka jedlá, je vytrvalá liána z čeledi mučenkovitých (Passifloraceae). Pomocí úžlabních úponků dorůstá 5–10 m a plody dozrávají přibližně 80 dní po kvetení. Pojmenování související s Kristovým umučením vychází z historického křesťanského výkladu květu. Kolem roku 1700 v něm misionáři v Brazílii spatřovali trnovou korunu ve vláknech pakorunky a pět ran v tyčinkách. Rostlinu nazývali flor das cinco chagas, květ pěti ran. ³

Slovo maracuja přešlo z tupijského murukuiá prostřednictvím brazilské portugalštiny a užívá se i ve francouzských zámořských oblastech. Označení grenadilla pochází ze španělského granadilla, malý granát, a připomíná dužninu plnou semen. Druhové jméno edulis znamená jedlý. Odděluje tuto mučenku od četných příbuzných druhů, jejichž plody se jako ovoce nepoužívají. ¹

Poznávací znaky

Popínavé výhony u báze dřevnatějí a přichycují se úžlabními úponky. Na mladých přírůstcích jsou úponky načervenalé nebo nafialovělé. Střídavé listy jsou hluboce rozčleněné do tří zubatých laloků. Kombinace tohoto tvaru listů a zbarvení mladých úponků pomáhá při určování i před rozkvětem. ³

Z každého uzlu vyrůstá jediný květ o průměru 5–9 cm. Pět zelených kališních lístků a pět bílých korunních lístků doplňuje purpurová báze s pakorunkou bílých a fialových vláken. Uprostřed stojí pět tyčinek a čnělka rozdělená do tří nazpět zahnutých ramen. ³

Kulatý až vejčitý plod je bobule typu pepo o průměru 4–7,5 cm. Purpurová forma váží průměrně 35 g, žlutá kolem 80 g. Hladké kožovité oplodí, silné 9–13 mm, chrání oranžovou šťavnatou dužninu. Ta obaluje přibližně 250 hnědých semen velkých asi 2,4 mm. Velikost, hmotnost a barva plodu se tedy mezi oběma hlavními formami zřetelně liší. ³

Užitečná taxonomie

Kew i celosvětová databáze GBIF přijímají jméno Passiflora edulis Sims v čeledi Passifloraceae. V zahradnických katalozích se lze setkat také s následujícími synonymy a historickými jmény: ^{1 2}

• Granadilla edulis (Sims) Ser., starší kombinace jména
• Passiflora edulis f. flavicarpa O.Deg., žlutoplodá forma
• Passiflora edulis var. pomifera (M.Roem.) Mast., historická varieta
• Passiflora rubricaulis J.Jacq., uváděné synonymum
• Passiflora pomifera M.Roem., synonymní pojmenování

Jméno Passiflora incarnata bylo v některých starších zahradnických publikacích nesprávně používáno i pro marakuju. Tato chybná aplikace vysvětluje část přetrvávajících záměn s mučenkou pletní. Ta přitom představuje samostatný severoamerický druh, jehož vlastnosti nelze automaticky přenášet na P. edulis. ¹

Stanoviště a rozšíření

Jižní Brazílie, Paraguay a severní Argentina tvoří původní areál marakuji. Rostlina zde šplhá na okrajích a světlinách vlhkých tropických lesů. Taková stanoviště poskytují liáně přístup ke světlu a odlišují se od hustého zastíněného podrostu, který neodpovídá jejím nárokům. ¹

Komerční produkce následně rozšířila druh téměř do všech tropických a subtropických oblastí světa. Ve Spojených státech se pěstuje na Floridě, Havaji a v Kalifornii, ale zůstává tam zavlečeným druhem, nikoli původní rostlinou. Konkrétně pro Floridu tento nepůvodní status potvrzuje Atlas of Florida Plants. Pěstování v určité oblasti proto není dokladem přirozeného původu. ^{4 6 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení začíná po několika měsících růstu a pokračuje celé léto. Obě hlavní formy se liší rozmnožováním: žlutá je autoinkompatibilní, tedy vlastní pyl nestačí k úspěšnému oplození. Purpurová je naopak autokompatibilní a může se oplodnit vlastním pylem. V Kalifornii zajišťují účinné opylování především drvodělky, velké včely schopné obsloužit stavbu květu. ⁴

Po opylení potřebuje plod k dozrání asi 80 dní. Pokud chybí vhodný opylující hmyz, může i bohatě kvetoucí rostlina zůstat úplně bez plodů. Tento problém se často projevuje ve sklenících mírného pásu, kde samotná přítomnost květů ještě nezaručuje úspěšnou násadu. ³

V zahradnické praxi převažuje výsev, při němž semena vzcházejí za 2–3 týdny, nebo řízkování polovyzrálých stonků. Řízkování umožňuje rychleji a věrněji rozmnožit ustálený kultivar. Volba metody tak souvisí také s tím, zda má nová rostlina zachovat vlastnosti konkrétního výběru.

Využití a rizika

Hlavním využitím je konzumace ovoce. Nakyslá dužnina s pižmovým aroma se jí čerstvá, lisuje do šťáv nebo přidává do omáček a obsahuje vitamin C. ASPCA neřadí zralý plod mezi toxické pro kočky, psy a koně. Tento údaj se však vztahuje k bezpečnosti zralého ovoce. ^{4 7}

Slupka a šťáva nezralých plodů žluté formy obsahují kyanogenní glykosidy včetně prunasinu. Jejich přítomnost doložila studie v časopise Journal of Agricultural and Food Chemistry. Obsah těchto látek v zelené slupce je důvodem vyčkat na plnou zralost. Zeleným plodům a slupce je vhodné se při konzumaci vyhnout. ⁸

Dlouhodobě popsané choroby zahrnují virovou mramorovitost, cévní fuzariózu a antraknózu kmene. K jejich šíření přispívají mšice, kontaminovaná půda nebo nástroje používané k řezu. Zdravý výsadbový materiál a dezinfekce nářadí zůstávají základem prevence. Po infekci liány totiž není k dispozici spolehlivá léčba, která by napadenou rostlinu uzdravila. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Obchodní pěstování ovládají dvě formy. Purpurová (P. edulis f. edulis) má menší, méně kyselé plody s bohatším aroma. Žlutá (P. edulis f. flavicarpa) vytváří větší ovoce a v Austrálii často slouží jako podnož pro purpurovou formu. Jde o dvě podoby téhož druhu, nikoli o dvě samostatné mučenky. ³

V produkci se uplatňují ustálené kultivary Frederick, Possum Purple a Panama Red. Byly vybírány pro ranost, snášení chladu nebo velikost plodů. Konkrétní výběr proto může mít pěstitelsky důležité vlastnosti odlišné od obecného popisu druhu.

K nejčastěji zaměňovaným příbuzným patří:

• Passiflora caerulea, mučenka modrá, hojně pěstovaná pro okrasu, s mdlým plodem a modřeji zbarvenými květy;
• Passiflora incarnata, mučenka pletní, odolnější vůči chladu, s třásnitou vláknitou pakorunkou a menším plodem;
• Passiflora quadrangularis, mučenka obrovská, s hranatými stonky a podstatně větším plodem.

Současný výskyt tří znaků poskytuje nejspolehlivější rozlišení marakuji: načervenalé úponky, hladký plod s tenkou slupkou a bílofialová pakorunka. Passiflora caerulea, Passiflora incarnata ani Passiflora quadrangularis tuto kombinaci společně nesdílejí. Určení tak stojí na souboru znaků, nikoli pouze na barvě jediného květu. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Passiflora edulis Sims
• GBIF Backbone Taxonomy, Passiflora edulis Sims
• Britannica, marakuja
• Purdue Center for New Crops, Morton, Fruits of Warm Climates — marakuja
• Atlas of Florida Plants, Passiflora edulis
• USDA PLANTS Database, Passiflora edulis (PAED)
• ASPCA, jedovaté a nejedovaté rostliny — Passion Flower
• Chassagne a kol. 1996, J. Agric. Food Chem., kyanogenní glykosidy v marakuji