Mochyně peruánská (Physalis peruviana, L. 1763)

Identita

Mochyně peruánská (Physalis peruviana L., 1763) je vytrvalá bylina rodu Physalis z čeledi lilkovitých (Solanaceae). Plod zůstává od zeleného stadia až po plnou oranžovou zralost uzavřen v nafouklém kalichu ve tvaru papírového lampionu. Kalich chrání bobuli před hmyzem a nepřízní počasí po celou dobu růstu, což nemá žádná běžná lilkovitá zelenina, ani rajče či lilek vejcoplodý. ^{1 3}

V Andách se druh pěstuje od dob říše Inků. U mysu Dobré naděje se uchytil před rokem 1807 a poté se rozšířil do Austrálie. Pobyt u mysu dal rostlině běžné anglické jméno Cape gooseberry, doslova „kapský angrešt“. Název sleduje obchodní cestu, nikoli africký botanický původ. ³

Poznávací znaky

Rozložitý keřík dorůstá 60 cm až 1,5 m, s ojedinělými údaji až 2,5 m u zdomácnělých rostlin v mírném podnebí. Hranaté a křehké stonky, brzy zatížené plody, nesou chlupaté listy protáhle srdčitého tvaru, nasazené téměř vstřícně. Kůl nebo opěrná klec na rajčata omezují lámání, zejména u nejvíce obtěžkaných stonků. ^{7 3}

Jednotlivý zvonkovitý květ je světle žlutý s pěti hnědopurpurovými skvrnami ve spodní části koruny. Tento znak nemají rajče ani lilek vejcoplodý, jejichž bílé či fialové květy tento purpurový vzor nenesou. Po opylení se kalich rychle zvětšuje v zelený papírovitý obal, který s dozráváním plodu uvnitř hnědne a zasychá. ^{3 4}

Samotný plod je kulatá bobule o průměru 1,5 až 2 cm, s hladkou lesklou slupkou, v plné zralosti oranžovou až zlatooranžovou. Zelený kalich značí předčasnou sklizeň: plod je ještě kyselejší a někdy dráždí žaludek. Prospívá mu několik dalších dnů dozrávání na rostlině před utržením. ³

Užitečná taxonomie

Pro mochyni peruánskou přijímá POWO/WCVP jméno Physalis peruviana L. Při revizích rodu se nahromadila četná synonyma, často převzatá ze starších regionálních popisů:

• Physalis edulis Sims (synonymum)
• Physalis latifolia Lam. (synonymum)
• Physalis peruviana var. latifolia (Lam.) Dunal (synonymum)
• Physalis tomentosa Medik. (synonymum)
• Boberella peruviana (L.) E.H.L.Krause (synonymum)
• Herschelia edulis (Sims) Bowdich (synonymum)

Další zmatek přináší obchod se semeny. Anglická jména ground cherry a tomatillo označují dva jiné druhy rodu, Physalis philadelphica a Physalis pruinosa, sklízené zelené pro mexickou kuchyni, nikoli v plné oranžové zralosti jako mochyně peruánská. Jediným spolehlivým vodítkem k rozlišení využití proto zůstává vědecké jméno: na jedné straně zelená sklizeň, na druhé zralý oranžový plod. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Striktně původní areál Physalis peruviana vymezuje POWO mezi Bolívií a západem Brazílie. Andská tradice a většina zahradnických zdrojů však druh spojují s vysokými údolími Peru a Kolumbie, kde se měl pěstovat už za říše Inků. Je tedy třeba odlišovat striktně původní areál od širší a botanicky méně zdokumentované oblasti historické domestikace. ^{1 6}

Úhory, okraje polí, svahy a rumiště osidluje v andském areálu od hladiny moře přibližně do 3 200 m nad mořem. Nad touto hranicí omezuje výskyt noční chlad. Mimo původní areál široce zdomácněla: v Západní Austrálii roste u silnic a podél vodních toků a na jižní polokouli kvete v zimě a začátkem léta. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Množí se hlavně výsevem, vzácněji dělením existujících trsů. V teplém bezmrazém podnebí je Physalis peruviana trvalkou, která kvete a plodí téměř celý rok. V mírném podnebí mráz rostlinu zničí během jediné noci, jakmile teplota klesne pod 0 °C. Proto se pěstuje jako jednoletka nebo se jedinec v květináči přenáší na zimu dovnitř. ⁴

Květy se postupně objevují po celou teplou sezonu. Každý opylený květ spustí růst ochranného kalichu obklopujícího zvětšující se semeník. Podle množství tepla pak plod během několika týdnů přechází ze zelené do zlatooranžové barvy, zatímco kalich sesychá a získává světle hnědý odstín typický pro plnou zralost. ³

Využití a rizika

Zralé plody se jedí čerstvé, suší jako náhrada rozinek nebo se zpracovávají na džem, omáčku, koláč či kompot. Jsou považovány za bohaté na vitamin C a provitamin A, s na ovoce neobvykle vysokým obsahem bílkovin a fosforu. ³

Zbytek rostliny je jedovatý: listy, stonky, kalich a nezralý plod obsahují glykoalkaloidy typu solaninu. Nezralé plody způsobují otravy, u hospodářských zvířat v Austrálii někdy smrtelné. Zejména u koní vyvolává pozření zelených částí bolesti hlavy, zažívací bolesti, rozšíření zorniček, zvracení a průjem. Za jedlý se považuje pouze plně zralý plod s hnědým a suchým kalichem. ^{3 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Rejstřík kultivarů Physalis peruviana není tak ustálený jako u jiných zelenin. V zahradnickém obchodě se objevují jména jako 'Golden Nugget', jejich přesné přiřazení k tomuto druhu namísto jiného místního výběru se však mezi katalogy liší a pevný odrůdový standard neexistuje.

Nejčastěji se zaměňuje s Physalis alkekengi, pěstovanou pro dekorativní oranžově červený kalich, nikoli pro plod, považovaný za výrazně méně chutný než u mochyně peruánské. Obchodní tomatilla jsou Physalis philadelphica nebo Physalis pruinosa, sklízené zelené a nezralé, na rozdíl od zde vyhledávaného oranžového zralého plodu. ²

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Physalis peruviana L.
• Integrated Taxonomic Information System, Physalis peruviana L.
• Purdue University NewCrop / Morton, Cape Gooseberry (Physalis peruviana)
• NC State Extension, Physalis
• Plants For A Future, Physalis peruviana
• INPN / MNHN, Physalis peruviana L.
• FloraBase Western Australia, Physalis peruviana