Borovice dlouhověká (Pinus longaeva, D.K.Bailey 1971)

Identita

Borovice dlouhověká (Pinus longaeva D.K.Bailey, 1971) je jehličnan z čeledi borovicovitých (Pinaceae), endemický v několika pohořích amerického západu. Botanik Dana K. Bailey ji roku 1971 popsal jako samostatný druh a oddělil populace Velké pánve od Pinus aristata, s níž byly do té doby považovány za jediný celek. ^{1 3}

Označení bristlecone pine sdílejí pouze tři druhy rodu Pinus: Pinus longaeva, Pinus aristata a Pinus balfouriana. Všechny jsou omezeny na hory amerického západu a mají jehlice ve svazečcích po pěti. ³

Latinské druhové jméno longaeva znamená „dlouhověká“. Vystihuje právě to, čím druh proslul: někteří jedinci patří k nejstarším neklonálním organismům, jaké kdy byly na Zemi datovány. Jejich stáří potvrzuje počítání letokruhů, nikoli odhad. ³

Poznávací znaky

Obvyklá výška stromu činí 5 až 16 m; u velmi starých jedinců může průměr kmene přesáhnout 2 m. Zavalitý vzrůst, pokroucený vysokohorským větrem, se výrazně liší od přímého kmene nížinných borovic. ³

Krátké jehlice vyrůstají po pěti ve svazečku a měří 15 až 35 mm. Viditelných kapek pryskyřice na nich bývá málo. Na větvi zůstávají 10 až více než 40 let, což patří k nejdelším známým dobám u jehličnanů; na koncích větví tak vytvářejí husté chomáče připomínající liščí ocas. ³

Šišky dlouhé 6 až 9,5 cm při zrání mění barvu z purpurové na červenohnědou. Každá šupina nese jemnou tuhou osinu dlouhou 1 až 6 mm, z níž vychází anglické označení bristlecone. U nejstarších stromů velká část kmene odumírá a jen úzký pruh živé kůry dál zásobuje několik olistěných větví; jde o růst s částečně živou kůrou. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

V rámci podrodu Strobus, tedy pětijehličných borovic, patří Pinus longaeva do skupiny bristlecone spolu s Pinus aristata a Pinus balfouriana. Před rokem 1971 byly tyto tři populace sdružovány pod jediným jménem, proto starší knihy ještě uvádějí dnes nepoužívaná synonyma:

• Pinus aristata var. longaeva D.K.Bailey, historické jméno variety
• Pinus aristata subsp. longaeva (D.K.Bailey) A.E.Murray, historické jméno poddruhu
• Pinus balfouriana subsp. longaeva (D.K.Bailey) A.E.Murray, další historické poddruhové zařazení

Spolehlivé určení vychází ze jména Pinus longaeva, přijatého v POWO, a z počtu pryskyřičných kanálků v jehlicích. Tento mikroskopický znak byl důvodem k oddělení od Pinus aristata. ^{1 2}

Kód USDA PLANTS PILO označuje v severoamerických databázích právě tento druh. Poskytuje jednoznačné vodítko tam, kde se ve staré literatuře ještě překrývají tři historická synonyma. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Oddělené vysokohorské populace rostou v 1 800 až 3 650 m na území tří států: východní Kalifornie (White Mountains, Panamint, Inyo), Nevady a západního Utahu. Druh osídluje subalpínský stupeň, často až po horní hranici lesa. ⁴

Rozhodující podmínkou není chlad, nýbrž půda. Druh výrazně upřednostňuje karbonátové podklady, vápenec nebo dolomit, chudé na fosfor a nevhodné pro většinu ostatních jehličnanů. Nedostatek živin omezuje konkurenci a zpomaluje růst; obojí paradoxně podporuje dlouhověkost. ⁴

Na nejdrsnějších stanovištích může přírůst průměru kmene činit jen asi 1 cm za století. Na hlubší a úrodnější půdě táž borovice naopak roste rychleji, ale žije výrazně kratší dobu. Dolomitové populace tak představují přirozenou laboratoř dlouhověkosti. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování Pinus longaeva probíhá výhradně křídlatými semeny roznášenými větrem; přirozené vegetativní množení není doloženo. Šišky dozrávají dva roky a semena vznikají pravidelně každý rok, bez výrazně neúrodných let známých u jiných borovic. ⁴

Uchycování semenáčků je vzácné: chudá půda a suché klima Velké pánve omezují klíčení na nepříliš častá příznivá období. Právě tato vzácnost brání přílišnému zahuštění porostů, které by zvýšilo jejich zranitelnost vůči ohni a konkurenci. ⁴

Tenká kůra Pinus longaeva chrání kmen před ohněm špatně; intenzivní požár usmrtí většinu zasažených stromů. Vysokohorská stanoviště tohoto druhu jsou naštěstí pro šíření ohně málo vhodná, protože mezi stromy chybí souvislá vrstva hořlavého materiálu. ⁴

Dlouhověkost a využití

Mezi spolehlivě datovanými neklonálními organismy se žádný nevyrovná dosud žijícímu jedinci z kalifornských White Mountains. Vývrt dendrochronologa Edmunda Schulmana mu již roku 1957 přisoudil 4 756 let; dnes jeho věk přesahuje 4 800 let. Přesná poloha zůstává utajena kvůli ochraně před vandalismem. ^{3 7}

Jiný jedinec, přezdívaný Prometheus, byl roku 1964 v Nevadě pokácen výzkumníkem, který chtěl určit stáří porostu. Následné sčítání letokruhů odhalilo věk asi 4 844 let. Jeho ztráta patří k nejvíce litovaným událostem moderní dendrochronologie; řez kmenem je dnes vystaven v návštěvnickém centru Great Basin National Park. ³

Letokruhy tvoří cenný klimatický archiv: přesné počítání zpřesňuje radiokarbonové datování a umožňuje rekonstruovat staletí teplot a srážek na americkém západě. IUCN hodnotí druh jako málo dotčený se stabilní populací, přesto se sleduje oteplování i postup lýkohuba napadajícího borovici těžkou do vyšších poloh. ^{6 4}

Pro domácí zvířata není u tohoto druhu doložena toxicita. ASPCA hodnotí borovici těžkou, příbuzný druh rodu Pinus, jako nejedovatou pro psy a kočky. Při chybějícím samostatném záznamu pro Pinus longaeva jde o užitečné srovnání v rámci rodu. ⁸

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Žádný ustálený zahradní kultivar borovice dlouhověké není široce rozšířen a mimo přírodní areál se druh pěstuje vzácně. Sbírkové stromy téměř vždy pocházejí z výsevů semen z přírody, bez výraznějšího šlechtění.

Nejčastěji lze zaměnit Pinus aristata, borovici osinatou ze Skalnatých hor. Její jehlice nesou nápadné bělavé kapky pryskyřice, které u Pinus longaeva chybějí nebo jsou nenápadné. Osiny šišek jsou delší: 6 až 10 mm oproti 1 až 6 mm. Pinus balfouriana, borovice Balfourova, patří do stejné skupiny, ale má méně pichlavé šišky a užší areál omezený na Sierru Nevadu a Klamath Mountains.

Trojice borovic skupiny bristlecone byla ve starší literatuře dlouho zaměňována. Spolehlivé rozlišení umožnilo až počítání pryskyřičných kanálků a znaky šišek. Také zde je tedy vědecké jméno spolehlivější než společné anglické označení bristlecone pine. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Pinus longaeva D.K.Bailey
• GBIF, Pinus longaeva D.K.Bailey
• The Gymnosperm Database, Pinus longaeva
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Pinus longaeva
• USDA PLANTS Database, profil PILO (Pinus longaeva)
• IUCN Red List, hodnocení Pinus longaeva
• Encyclopaedia Britannica, bristlecone pine
• ASPCA, toxicita borovice těžké (srovnávací druh rodu Pinus)