Borovice kleč (Pinus mugo, Turra 1764)

Identita

Borovice kleč (Pinus mugo Turra, 1764), známá také jako kosodřevina, je jehličnan rodu Pinus z čeledi borovicovitých (Pinaceae). POWO/WCVP tímto jménem označuje druh z hor střední a jihovýchodní Evropy: východní Francie, Alp, Karpat, střední Itálie a severního Balkánu. ^{1 4}

Druhové označení mugo pochází z italského lidového jména této borovice, bez vazby na botanika či místo objevu. Školkařské označení zakrslá borovice přitom u základního druhu klame: přirozené porosty přesahují 3 m, zatímco skutečně miniaturní zůstávají jen kultivary jako 'Mops' nebo 'Gnom'. ^{6 2}

Poznávací znaky

K rozpoznání kleče často stačí její vzrůst, ještě před prohlídkou jehlic či šišek. Na rozdíl od ostatních evropských borovic tvoří rozložitý keř s poléhavými křivolakými kmeny větvenými od báze. Tato nízká spleť, označovaná jako krummholz, převládá na větrných vrcholech. Vzpřímené stromové exempláře existují, ale jsou vzácné, protože keřovitá forma převažuje téměř v celém původním areálu. ^{6 2}

Pěstované exempláře běžně měří 1 až 3 m na výšku a 4 až 8 m na šířku; nejvyvinutější dosahují až 5 m výšky. Sytě až tmavě zelené jehlice jsou ve svazečcích po dvou a měří 2,5 až 7,5 cm. Na větvi zůstávají 5 až 10 let, výrazně déle než u borovice lesní. ^{2 5 6}

Vejčité šišky jsou v dospělosti leskle hnědé a dlouhé 2 až 5 cm. Každá šupina má štítek s výrazným středovým hrbolem, u některých variet posunutým níže. Tím se kleč liší od borovice lesní, jejíž štítek je plochý, bez nápadného hrbolu. ^{6 4}

Užitečná taxonomie

Vymezení komplexu Pinus mugo bylo dlouho obtížné. Pro místní formy, od poléhavých vysokohorských keřů po vzpřímenější populace, bylo publikováno více než sto jmen. ⁶

U příbuzných taxonů je třeba rozlišovat:

• Pinus mugo subsp. pumilio (Haenke) Franco, uznávané synonymum v rámci druhu a zároveň obchodní jméno pro nejvíce poléhavé formy;
• Pinus uncinata Ramond ex DC., dlouho hodnocená jako poddruh Pinus mugo, dnes samostatný druh z Pyrenejí a západních Alp s výrazně hákovitě zahnutými šiškovými šupinami;
• Pinus mugo subsp. rotundata (Link) Janch. & H.Neumayer, forma rašelinišť středních poloh, posuzovaná IUCN samostatně.

Jméno pumilio má podobné postavení jako borsigiana u monstery: vyskytuje se současně v botanické synonymice a v zahradnickém obchodu pro kompaktnější rostliny. Stabilním vodítkem zůstává přijaté jméno Pinus mugo Turra. ¹

Stanoviště a rozšíření

Horský původní areál zahrnuje střední a jihovýchodní Evropu: východní Francii, Alpy, Karpaty, střední Itálii a sever Balkánu. Významné populace rostou v Rakousku, Švýcarsku a Rumunsku. ^{1 4}

V subalpínském stupni kleč často osídluje horní hranici lesa, skalnaté pláně, sutě a strmé svahy, kde větru a chladu odolá jen málo jiných dřevin. Některé populace přiřazované k poddruhu rotundata rostou také na rašeliništích středních horských poloh, která jsou citlivější na odvodňování. ^{4 5}

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí Pinus mugo jako málo dotčený druh díky rozsáhlému areálu a celkově stabilní populaci. Poddruh rotundata je však ohrožený: odvodňování a zalesňování rašelinišť zmenšily jeho osídlenou plochu. Tento místní úbytek nemění celkové hodnocení druhu. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Stejně jako ostatní borovice je Pinus mugo jednodomá: každý jedinec nese oddělené samčí a samičí šištice. Samičí šištice vznikají na konci sezony a dozrávají následující rok. Před uvolněním křídlatých semen unášených větrem mění barvu ze zelené na leskle hnědou. U pěstovaných jedinců ve volné půdě se první šišky objevují asi v 10 až 15 letech, dávno před dosažením dospělého objemu. ⁴

Pomalý růst vysvětluje oblibu zakrslých kultivarů v zahradní tvorbě. Vysazená rostlina potřebuje několik desetiletí, aby dosáhla svého plného dospělého objemu. ^{7 2}

Základní druh se v zahradnictví množí výsevem, bez složité stratifikace. Pouze roubování zaručuje zachování vlastností konkrétního kultivaru, například 'Mops' nebo 'Gnom'. ^{3 5}

Využití a rizika

Husté klečové porosty v horách chrání půdu na svazích před erozí a omezují vznik lavin na nejvíce exponovaných místech. ⁵

Z jehlic a mladých větviček se získává silice používaná v balzamických přípravcích, jimž se připisují antiseptické účinky a usnadnění vykašlávání při mírných dýchacích potížích. Klečová silice se přidává také do balzámů proti svalovým bolestem. ⁵

Pro kočky ani psy druh není hodnocen jako jedovatý. Jehlice a pryskyřice přesto při požití dráždí ústa, podobně jako u většiny borovic. U pěstovaných rostlin bývají červci a pilatky jen menší obtíží. Závažnější je odumírání výhonů: napadené dřevo je nutné odříznout, aby se ohnisko odstranilo před rozšířením na zbytek rostliny. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar 'Mops' s oblým kompaktním vzrůstem získal Award of Garden Merit od Royal Horticultural Society; za 20 až 50 let sotva přesáhne 1 m. Na skalce nebo v nádobě vytváří 'Gnom' širší kupoli, přibližně 1,8 m, při stejně pomalém růstu. Výběry jako 'Carsten's Wintergold' mají v zimě zlatožluté jehlice. ^{3 6}

K častým záměnám patří tyto borovice:

• Pinus sylvestris, vždy vzpřímený strom s jediným kmenem, oranžovou kůrou ve vyšších částech a štítky šišek bez výrazného hrbolu;
• Pinus uncinata, nejbližší příbuzná se stromovitějším vzrůstem a šupinami šišek výrazně zahnutými do háčku;
• Pinus nigra, vždy strom, s delšími a tužšími jehlicemi.

Při určování v terénu nízký, mnohokmenný a rozložitý vzrůst kleče sám o sobě stačí k vyloučení většiny těchto záměn, aniž by bylo nutné zkoumat šišky.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Pinus mugo Turra
• Royal Horticultural Society, Pinus mugo, borovice kleč
• Royal Horticultural Society, Pinus mugo 'Mops'
• NC State Extension, Pinus mugo (borovice kleč)
• Plants For A Future, Pinus mugo
• Trees and Shrubs Online, Pinus mugo
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Pinus mugo
• IUCN Red List, hodnocení Pinus mugo (Farjon, 2017)