bez červený (Sambucus racemosa, L. 1753)

Identita

Bez červený (Sambucus racemosa L., 1753), také bez hroznatý, je opadavý keř rodu Sambucus z čeledi kalinovitých (Viburnaceae). Carl von Linné jej popsal ve svém díle Species Plantarum roku 1753 na základě materiálu z hor jižní Evropy. ^{2 1}

Pojmenování bez červený odkazuje na obvyklou barvu plodů, zatímco název bez hroznatý připomíná vzpřímené květenství. Barva plodů a tvar laty společně umožňují odlišit tento druh od bezu černého i bez určovacího klíče. ⁴

Poznávací znaky

Hustě větvený keř druhu Sambucus racemosa dorůstá 2 až 4 m. Větve mají širokou bílou dřeň, kterou lze ověřit rozříznutím mladé větévky. Vstřícné složené listy nesou 5 až 7 zubatých lístků dlouhých 4 až 8 cm. Po rozemnutí nepříjemně páchnou. ⁴

Jarní kvetení přichází několik týdnů před kvetením bezu černého. Květenství tvoří vzpřímená kuželovitá lata dlouhá 3 až 6 cm. Z narůžovělých poupat se otevírají krémové až žlutobílé květy s pěti žlutými tyčinkami, jejichž počet je u druhu stálý. Právě vzpřímená lata místo plochého květenství bezu černého umožňuje určit bez červený ještě před vznikem plodů. ⁴

Drobné peckovice dozrávají v létě do zářivě červené barvy a tvoří kompaktní plodenství. Některé severoamerické variety, například var. melanocarpa, mají místo červených plodů černofialové. Určování pouze podle barvy tak může být zavádějící. ⁴

Užitečná taxonomie

Druh zahrnuje čtyři uznávané variety a poddruhy, jejichž rozšíření odpovídá odlišným oblastem na jednotlivých kontinentech:

• Sambucus racemosa subsp. racemosa, evropská forma zasahující po Kavkaz;
• Sambucus racemosa subsp. pubens (Michx.) Hultén, severoamerický červenoplodý poddruh;
• Sambucus racemosa var. melanocarpa (A.Gray) McMinn, černoplodá varieta ze západu Severní Ameriky;
• Sambucus racemosa var. microbotrys (Rydb.) Kearney & Peebles, z jihozápadu Spojených států.

Přijaté jméno Sambucus racemosa L. zůstává od prvního zveřejnění v roce 1753 stabilní a pozdější revize je nezpochybnily. Změnilo se pouze zařazení do čeledi: původně patřil do Caprifoliaceae, současné taxonomické přehledy Kew jej řadí do Viburnaceae. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Od Evropy po Kavkaz sahá původní areál bezu červeného; oddělená severoamerická populace se vyskytuje od Kanady po pohoří západních Spojených států. Ve Francii druh roste především ve světlých lesích, na lesních okrajích a při horských bystřinách ve středních horských polohách. ^{1 4}

Oproti bezu černému, běžnějšímu v nížinách a na ruderálních místech, vyhledává Sambucus racemosa svěží stanoviště, často ve vyšších polohách. Snáší širokou škálu půd od vápnitých po těžké jílovité, pokud mají dostatek vláhy. ^{5 4}

Plody dostupné již koncem léta patří k prvním dužnatým plodům nabízeným plodožravým ptákům v horském podrostu. Dozrávají před později zrajícími plody bezu černého. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Časné jarní květy bezu červeného lákají především mouchy a některé motýly. Tento okruh opylovačů je méně početný než u bezu černého v hlavní sezoně. Po oplození peckovice během několika týdnů dozrají a zbarví se zářivě červeně, vzácněji podle variety černofialově. ⁴

K množení slouží hlavně výsev po několikaměsíční chladové stratifikaci nebo letní polodřevité řízky. Čerstvé semeno bez stratifikace klíčí pomalu a nepravidelně, někdy v průběhu několika sezon. ^{5 4}

Dospělé velikosti dosahuje keř za 3 až 5 let a následně pravidelně kvete každé jaro. Podmínkou je umírněný řez po odkvětu, který zachová pupeny založené v předchozím roce, místo aby je odstranil na konci zimy. ⁴

Využití a rizika

Okrasné využití převládá ve venkovských živých plotech, v solitérních výsadbách nebo ve světlém podrostu. Zlatolisté kultivary, například Sutherland Gold, jsou ceněny především pro jemně členěný vzhled. Potřebují však ochranu před palčivým odpoledním sluncem, které způsobuje hnědnutí listů. ³

Syrové listy bezu červeného po požití vyvolávají zažívací obtíže, stejně jako stonky, kůra a semena, jež jsou rovněž za syrova jedovaté. Vařené plody se v některých oblastech tradičně zpracovávají na sirup, rosol nebo víno, ale syrové dráždí zažívání. ASPCA řadí bez mezi rostliny jedovaté pro psy a kočky; riziko se týká také čerstvých listů. ^{5 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivary Sutherland Gold a Plumosa Aurea mají silně členěné zlatavé listy, Lemony Lace navíc na jaře červeně naběhlé výhony. Tenuifolia si zachovává zelené, velmi jemně dělené listy a nižší kompaktní růst. Žádné z těchto zahradnických označení nepředstavuje samostatný botanický druh ani poddruh. ³

K nejčastějším záměnám patří tyto druhy:

• Sambucus nigra, s plochým květenstvím a černými plody, nejčastější záměna ve Francii;
• Viburnum opulus, jehož laločnaté listy se liší od složených listů bezu;
• Viburnum lantana, s jednoduchými, nikoli složenými listy.

Při určování v terénu rozliší tvar květenství bez červený od těchto příbuzných druhů rychleji než barva plodů. Ta se totiž liší už mezi jednotlivými severoamerickými varietami bezu červeného.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Sambucus racemosa L.
• International Plant Names Index, Sambucus racemosa L.
• Royal Horticultural Society, Sambucus racemosa 'Sutherland Gold'
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Sambucus racemosa
• Plants For A Future, Sambucus racemosa
• ASPCA, přehled jedovatosti bezu (Elderberry)