pepřovec brazilský (Schinus terebinthifolia, Raddi 1820)

Identita

Pepřovec brazilský (Schinus terebinthifolia Raddi, 1820), známý také pod jménem aroeira, je přijímaný druh rodu Schinus z čeledi ledvinovníkovitých (Anacardiaceae). Italský botanik Giuseppe Raddi jej popsal roku 1820 se jménem v ženském rodě. Přesto se téměř dvě století šířila podoba „terebinthifolius“. Teprve objasnění gramatického rodu jména Schinus roku 2015 obnovilo správné zakončení. ^{1 2}

Brazilská lidová pojmenování tohoto stromu zahrnují asi deset jmen, například aroeira-vermelha, aroeira-mansa, cambuí a fruto-de-sabiá. Všechna označují stejný druh. V angličtině převládají Brazilian peppertree a Christmasberry tree. Druhé jméno odkazuje na červené plody dozrávající na Floridě kolem Vánoc, tedy v zimním období severní polokoule. ^{6 3}

Pro okrasné využití v evropské části Francie včetně Korsiky tento druh nemá určení. V několika francouzských zámořských územích je zařazen mezi invazní nepůvodní druhy. Zákony tam brání novým výsadbám, aby omezily postup neprostupných houštin, jaké strom vytváří jinde. Jde o opatření konkrétních území, kde jeho šíření působí problémy. ²

Poznávací znaky

Keřovitý růst se objevuje již při výšce 1–2 m, stromovití jedinci však běžně dosahují 10 m. Dospělé kmeny mívají průměr 10–30 cm. Hnědošedá kůra je mírně bradavičnatá a pryskyřičná vonná míza na vzduchu rychle černá. Rostlina tak může mít podobu hustého keře i menšího stromu. ^{4 2}

Stálezelené střídavé složené listy nesou obvykle 5–9 lístků eliptického tvaru, s celistvým nebo zubatým okrajem. Po rozemnutí uvolňují peprnou vůni blízkou terpentýnu. Odtud pochází druhové jméno terebinthifolia, které znamená „s listy terebintu“, tedy odkazuje na podobnost listů s touto dřevinou. ^{2 8}

Dvoudomý strom vytváří drobné krémově bílé květy o velikosti sotva 3 mm v úžlabních latách dlouhých 2,5–10 cm. Samčí jedinci mají květy s deseti tyčinkami, samičí s jediným pestíkem. Po oplození se tvoří husté hrozny červených peckovic velkých 4–5 mm, někdy i stovky na jedné větévce. ^{2 4}

Užitečná taxonomie

Pro Schinus terebinthifolia Raddi uvádí databáze Plants of the World Online přijaté jméno bez synonym na úrovni druhu; níže se rozlišují pouze variety. Nominátní Schinus terebinthifolia var. terebinthifolia má červené plody a listy dlouhé až 17 cm. Varieta Schinus terebinthifolia var. acutifolia Engl. roste od jihovýchodní Brazílie po Argentinu a liší se růžovými plody a delšími listy, až 22 cm. Tyto znaky pomáhají obě variety rozlišit v terénu. ¹

Historická botanická literatura obsahuje i další jména variet:

• Schinus terebinthifolia var. raddiana Engl. (historické jméno variety)
• Schinus terebinthifolia var. rhoifolia (Mart.) Engl. (historické jméno variety)
• Schinus terebinthifolia var. selloana Engl. (historické jméno variety)
• Schinus terebinthifolia var. pohliana Engl. (historické jméno variety)

Spolehlivým vodítkem zůstává binomické jméno Schinus terebinthifolia. Ostatní uvedená jména variet patří převážně do historické botanické literatury. Při odlišování od blízkého Schinus molle je vhodné porovnat celkový tvar i počet lístků: tento příbuzný má převislou korunu a jeho lístky jsou užší a početnější. ¹

Stanoviště a rozšíření

Brazílie, Paraguay a severovýchodní Argentina tvoří původní areál pepřovce brazilského. Druh zde osidluje pobřežní restingy, okraje mangrovů i narušené půdy v suchém tropickém podnebí se sezonními změnami. Rozlišení původních stanovišť od oblastí, do nichž jej později zanesl člověk, je pro pochopení rozšíření zásadní. ^{1 2}

Na Floridu byl jako okrasná rostlina dovezen již roku 1891, rychlé šíření však nastalo po roce 1940. Dnes tvoří neprostupné houštiny potlačující původní vegetaci včetně mangrovů. Je zapsán na Federal Noxious Weed List a v celém státě platí zákaz prodeje, přepravy a výsadby. Opatření má chránit také mangrovy před dalším vytlačováním. ^{3 2}

Další populace se ustálily v Austrálii, na Havaji a v Jihoafrické republice. Ve francouzských územích je invazní v Nové Kaledonii nejméně od roku 1882. Na západním pobřeží a na ostrovech Loyauté obsadil několik tisíc hektarů; místní zákoník životního prostředí nyní brání dalšímu zavádění i prodeji. Na Réunionu druh zůstává přítomen, zatímco na Korsice je omezen na venkovní pěstování. ^{2 6 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Konec léta a podzim jsou na severní polokouli obdobím kvetení. Plody pak dozrávají v zimě, což vysvětluje anglické jméno Christmasberry. Ptáci ve velkém požírají peckovice a roznášejí semena na značné vzdálenosti. Nová ohniska tak vznikají daleko od mateřské rostliny. U některých ptáků byla po velké dávce plodů dokonce popsána přechodná intoxikace připomínající opilost. ²

Pokácený kmen silně obrůstá z báze, což ztěžuje jednorázové mechanické odstranění. Vedle pohlavního rozmnožování semeny roznášenými ptáky a mravenci se druh množí také kořenovými výmladky. Oba způsoby společně vysvětlují, proč odstranění jednotlivého kmene nemusí zastavit návrat rostliny ani další osidlování okolí. ^{2 3}

Využití a rizika

Sušené peckovice pepřovce brazilského se prodávají jako růžový pepř, koření s mírně peprnou chutí, společně s plody Schinus molle. Na Réunionu z této rostliny včelaři získávají med ceněný pro kořenitou vůni. Obchodní označení plodů přitom neodlišuje vždy přesný botanický původ koření. ²

Míza a plody obsahují alkylované fenoly, zejména urushiol a kardol, tedy stejné skupiny látek jako u jedovatce či ledvinovníku. U citlivých lidí vyvolává míza při styku s kůží alergickou dermatitidu: zarudnutí, puchýře a výrazný otok víček. Při spalování rostlina uvolňuje látky nebezpečné pro dýchací cesty, s dráždivým účinkem srovnatelným se slzným plynem. ²

Podle ASPCA je Schinus terebinthifolia toxický pro psy, kočky a koně. Požití listů nebo plodů u těchto tří druhů způsobuje zvracení a podráždění zažívacího ústrojí. K tomu se přidávají kožní reakce při kontaktu s rostlinou. Potravinářské využití sušených peckovic proto nelze vztahovat na bezpečnost rostliny pro tato zvířata. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nejčastější záměnou je pepřovec obecný, Schinus molle. Ten má převislý tvar, svěšené větévky a mnoho úzkých lístků. Schinus terebinthifolia naproti tomu roste vzpřímeně či keřovitě, s širšími a méně početnými lístky. Oba druhy tvoří růžové nebo červené peckovice prodávané bez rozlišení jako růžový pepř, bez botanické příbuznosti s pravým pepřem, Piper nigrum. ¹

Riziko kontaktní dermatitidy sdílejí i další ledvinovníkovité, zejména Toxicodendron radicans a škumpy rodu Rhus. Před manipulací zůstává jediným spolehlivým vodítkem ověření vědeckého jména. Na Floridě i v Jihoafrické republice se k biologickému omezování pepřovce používají dva zástupci hmyzu pocházející z Brazílie: mery rodu Calophya a třásněnka Pseudophilothrips ichini. ^{2 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Schinus terebinthifolia Raddi
• CABI Compendium, Schinus terebinthifolia, přehled invazního druhu
• UF/IFAS Assessment, Schinus terebinthifolius, invazivita na Floridě
• Western Australian Herbarium / FloraBase, Schinus terebinthifolius
• ASPCA, Brazilian pepper tree, přehled toxicity
• INPN / MNHN, Schinus terebinthifolia Raddi 1820
• Tela Botanica, registr BDTFX, Schinus terebinthifolia
• USDA PLANTS Database, Schinus terebinthifolius, profil rostliny