starček úzkolistý (Senecio inaequidens, DC. 1838)

Identita

Starček úzkolistý (Senecio inaequidens DC., 1838) je přijatý druh rodu Senecio z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Ve francouzštině se mu říká také séneçon de Mazamet. Botanické jméno vychází z latinského inaequidens, „s nestejnými zuby“, a popisuje proměnlivé zoubkování listových okrajů, které mohou být na téže rostlině celokrajné i slabě zubaté. ^{3 2}

Francouzské označení podle města Mazamet připomíná zavlečení druhu do Francie. Toto město v departementu Tarn žilo ze zpracování dovážených ovčích roun a semena zachycená v jihoafrické vlně se zde uchytila ve třicátých letech 20. století. První evropský záznam pochází z Německa z roku 1889; následovala Belgie roku 1922, Skotsko 1928, Francie kolem 1935 a Itálie 1947. ^{3 4}

Poznávací znaky

Vytrvalý polokeř Senecio inaequidens dorůstá 30 až 150 cm, za příznivých podmínek někdy až 200 cm. Lysé stonky se silně větví už od báze a s věkem částečně dřevnatějí. Keříčkovitý vzrůst tak zůstává rozpoznatelný i mimo dobu kvetení. ^{5 3}

Čárkovité listy jsou střídavé, stálezelené, někdy při bázi seskupené do drobných svazečků. Zářivě žluté úbory široké přibližně 2 cm mají po obvodu 12 až 14 jazykovitých květů a uprostřed květy trubkovité. Na vrcholech větví tvoří nepravidelné chocholíky. ⁵

Drobnou nažku korunuje bílý péřitý chmýr. Umožňuje šíření především větrem na dlouhé vzdálenosti, někdy také zachycením na srsti zvířat nebo ve vlně, jak tomu bylo při historickém zavlečení do Evropy. ³

Taxonomie a názvy

Jméno Senecio inaequidens DC. bylo publikováno roku 1838 a zůstává stálým určovacím bodem. POWO i IPNI je spojují s touto autorskou citací a uvádějí původní areál od Mosambiku po Jihoafrickou republiku včetně Lesotha. ^{1 2}

Botanické prameny uvádějí dvě synonyma: Senecio harveianus MacOwan a Senecio vimineus Harv. Nenahrazují přijaté jméno, ale vysvětlují některé starší literární údaje. ³

Kód SENIQ přidělilo druhu EPPO. Používá se ve fytosanitárních databázích a seznamech invazních nepůvodních rostlin; v textech pro veřejnost však nenahrazuje vědecké jméno. ⁴

Stanoviště a rozšíření

Jižní Afrika od Mosambiku po Jihoafrickou republiku a Lesotho tvoří původní areál. V Evropě rostlina každoročně osidluje nová území, zejména ve Středomoří a horských oblastech, díky nažkám roznášeným větrem na velké vzdálenosti. ^{1 4}

EPPO druh řadí mezi invazní nepůvodní rostliny. Na Korsice je invazní a v západní Evropě hojně zavlečený jako plevel nevyužitých ploch. Typickými stanovišti jsou okraje silnic, železnice, úhory, staveniště, opuštěné vinice a pastviny, duny i svahy: otevřená narušená místa se slabou konkurencí ostatních rostlin. ^{4 5}

Všechna tato stanoviště spojuje nedávné narušení půdy. Zemní práce, seč, nadměrná pastva nebo pohyb techniky otevírají prostor, který druh obsadí dříve než okolní vegetace. To vysvětluje pravidelný výskyt podél hlavních silničních a železničních tahů, kde údržba každoročně narušuje půdu a napomáhá uchycení. ⁵

Životní cyklus a kvetení

Rozmnožování probíhá nažkami. Po vyklíčení na obnažené půdě dosahuje semenáček za dva až čtyři týdny výšky 5 až 15 cm. Následně se stonek větví a jeho báze během několika měsíců dřevnatí. ³

Téměř nepřetržité kvetení je charakteristickým rysem starčku úzkolistého. V mírném klimatu trvá skoro celý rok, s výrazným vrcholem od jara do podzimu. Neustálá tvorba úborů průběžně doplňuje půdní zásobu semen a vysvětluje rychlé šíření podél liniových dopravních staveb. ^{3 5}

Toxicita a rizika pro dobytek

Veškeré části rostliny obsahují pyrrolizidinové alkaloidy poškozující játra. Jihoafrická studie určila jako hlavní toxické složky senecionin a retrorsin. V terénních vzorcích, které způsobily otravu skotu, naměřila celkovou koncentraci 0,81 %. ⁶

U skotu se akutní toxická dávka pohybuje kolem 3 až 5 % tělesné hmotnosti. Chronická otrava může vzniknout po pozření 50 až 100 g rozložených do 6 až 8 týdnů. Chronickými příznaky jsou hubnutí, nechutenství, zácpa, žluté sliznice, vrávoravá chůze a ulehnutí; toxickým se stává i mléko. Akutní postižení navíc zahrnuje žloutenku, tachykardii a těžkou skleslost. Pitva ukazuje hypertrofickou cirhózu jater s megalocytózou, tedy zvětšením buněk. Specifická léčba neexistuje. ^{5 6}

Po zavadnutí rostliny riziko vzrůstá. Sušení snižuje hořkost, která zvířata běžně odrazuje od konzumace čerstvé rostliny, a kontaminované seno či siláž proto přijímají ochotněji. Francouzské veterinární sítě zaměřené na koně řadí starček úzkolistý mezi jedovaté rostliny vyžadující kontrolu v píci. ^{7 5}

Záměny, regulace a právní rámec

Nejlépe doloženou záměnou je starček přímětník (Jacobaea vulgaris, dříve Senecio jacobaea), další hvězdnicovitá rostlina s pyrrolizidinovými alkaloidy a srovnatelným rizikem pro koně. Je však dvouletá a má členitější listy. Starček obecný (Senecio vulgaris) naproti tomu zůstává drobnou jednoletkou bez dřevnaté báze. ³

Zahradnické využití se nedoporučuje. Praktická regulace spočívá v zásahu před tvorbou nažek, odstranění ohnisek na okrajích pastvin a sečených ploch a čištění techniky, aby se omezil přenos semen. Zařazení na seznam A2 invazních nepůvodních rostlin EPPO poskytuje rámec pro sledování na evropské úrovni. ^{4 8}

Jednorázová seč nestačí: z částečně zdřevnatělých stonků při bázi rostlina znovu obráží. Teprve opakované zásahy před kvetením během několika sezon vyčerpávají již vytvořenou zásobu semen v půdě. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Senecio inaequidens DC.
• International Plant Names Index, Senecio inaequidens DC.
• Wikipédia FR, Senecio inaequidens
• EPPO Global Database, Senecio inaequidens (SENIQ)
• École Nationale Vétérinaire de Toulouse, starček úzkolistý
• Dimande a kol. 2007, toxicita Senecio inaequidens DC, Journal of the South African Veterinary Association
• RESPE, starčky jedovaté pro koňovité
• USDA PLANTS Database, Senecio inaequidens (SEIN10)