sekvoje stálezelená (Sequoia sempervirens, (D.Don) Endl. 1847)

Identita

sekvoje stálezelená (Sequoia sempervirens (D.Don) Endl., 1847), nazývaná také sekvoje vždyzelená či Redwood, je jediným žijícím druhem rodu Sequoia z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). Anglická jména Coast Redwood a California Redwood označují stejný druh; slovo redwood odkazuje na červenohnědou barvu jádrového dřeva, patrnou hned po pokácení čerstvého kmene. ^{1 4}

Jednodomost sekvoje stálezelené znamená, že samčí i samičí šištice rostou na stejném stromě, na rozdíl od mnoha dvoudomých jehličnanů. Patří také k nejdéle žijícím známým stromům: stáří jedinců dosahuje 1 200 až 2 200 let, u některých stromů chráněných v rezervacích i více. ³

Poznávací znaky

Výškový rekord mezi známými živými stromy drží Sequoia sempervirens: Hyperion, objevený roku 2006 v národním parku Redwood, měří 115,5 m. Převyšuje tak kterýkoli sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), který má ovšem větší celkový objem dřeva. U nejstarších stromů může průměr kmene ve výčetní výšce přesáhnout 8 až 9 m. ^{4 3}

Vláknitá a houbovitá borka je silná 30 cm i více, na řezu výrazně červenohnědá a s věkem šedne. Listy se podle polohy nápadně liší: na zastíněných větévkách a mladých stromech jsou ploché, jehlicovité a dlouhé 15 až 25 mm, na plně osvětlených výhonech v horní části koruny se redukují na drobné přitisklé šupiny dlouhé 5 až 10 mm. ^{4 5}

Šišky jsou naopak vzhledem k velikosti stromu nepatrné: měří 15 až 32 mm, mají 15 až 25 šupin a jsou mnohem menší než u sekvojovce obrovského. Kontrast mohutného kmene a maličkých šišek odlišuje Sequoia sempervirens od většiny ostatních obřích jehličnanů, u nichž velikost šišek přibližně odpovídá velikosti stromu. ⁴

Užitečná taxonomie

Skotský botanik David Don druh popsal nejprve roku 1824 jako Taxodium sempervirens a zařadil jej tedy do stejného rodu jako tisovec dvouřadý. Rakušan Stephan Endlicher v roce 1847 vyčlenil rod Sequoia a dal druhu jeho dnešní dvouslovné jméno. Přesný původ jména Sequoia zůstává nejistý: Endlicher svou volbu nikdy nevysvětlil. Oblíbená domněnka o poctě čerokíjskému vzdělanci Sequoyahovi není dobovými zdroji potvrzena. ¹

Do podčeledi Sequoioideae patří vedle sekvoje také dva další jednodruhové rody, sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) a metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides). Molekulární studie dokonce zvažují dávný hybridní původ mezi předky těchto dvou rodů jako vysvětlení nestálého postavení rodu Sequoia ve fylogenetických stromech. ¹

Několik popsaných forem a variet bylo později převedeno mezi synonyma přijatého jména:

• Sequoia sempervirens var. glauca R.Sm., historická varieta
• Sequoia sempervirens var. adpressa Carrière, historická varieta
• Sequoia sempervirens var. pendula Rovelli, historická varieta
• Sequoia sempervirens var. albospica G.Nicholson, historická varieta

Stanoviště a rozšíření

Úzký pás původního pobřežního areálu měří asi 750 km na délku a 8 až 75 km na šířku. Táhne se od jihozápadu Oregonu po okres Monterey ve střední Kalifornii, v nadmořské výšce 30 až 750 m. ^{1 4}

Růst úzce závisí na pobřežní mlze. Voda zachycená listy a skapávající z mlhy poskytuje významnou část vody potřebné pro stromy, především v chráněných údolích a roklích, kde rostou nejvyšší jedinci. Bezprostředně u pobřeží naopak osídlení omezuje slaná vodní tříšť. ⁴

Podle IUCN je Sequoia sempervirens ohroženým druhem (EN). Tento status odráží výrazný úbytek areálu od počátku komerční těžby kolem roku 1850, která velkou část starých porostů nahradila druhotnými lesy. Již ve 30. letech 20. století byla sekvoje zavedena do australského státu Victoria, kde se od té doby dobře aklimatizovala. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Tvorba šišek začíná přibližně v 10 až 15 letech. Každá šiška obsahuje jen 90 až 150 semen a jejich životaschopnost zůstává nízká, často hluboko pod 15 %. Nejvyšší je teprve u mateřského stromu starého asi 250 let. Velmi lehká křídlatá semena se šíří v průměru jen 60 až 120 m od mateřského stromu. ⁴

Kvůli nízké spolehlivosti semen převládá nepohlavní rozmnožování, výmladky z pařezu nebo pomocí lignotuberů, podzemních dřevnatých zduřenin schopných obnovit stonek po pokácení či požáru. Tím se Sequoia sempervirens výrazně liší od sekvojovce obrovského, který po pokácení nedokáže obrážet z pařezu. ³

Oheň druhu spíše pomáhá s obnovou, než aby jej ohrožoval: silná borka s nízkým obsahem pryskyřice dobře odolává plamenům a na spálené půdě zbavené části konkurenční vegetace může vyklíčit více semen. ⁴

Využití a rizika

Lehké dřevo s nízkým obsahem pryskyřice a odolností proti hnilobě učinilo ze sekvoje jednu z nejvíce těžených kalifornských dřevin. Téměř všechny dnes těžené porosty pocházejí z druhotného obrůstání. ⁵

Odolnost vůči ohni našla doložené využití i mimo les. Při velkém požáru po zemětřesení v San Francisku roku 1906 připsal hlavní inženýr městských hasičů zpomalení šíření plamenů v několika čtvrtích vnějším obkladům ze sekvojového dřeva. ⁴

Žádný referenční zdroj neuvádí Sequoia sempervirens jako nebezpečnou pro kočky nebo psy. Toxicita pro koně zůstává málo zdokumentovaná, což vybízí k obezřetnosti bez přehnaných obav. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V zahradnictví se uplatnilo několik zakrslých kultivarů vzniklých spontánními mutacemi: 'Adpressa', vybraná francouzským školkařem Andrém Leroyem a pojmenovaná Carrièrem roku 1867, má mladé listy krémové a později zelené; 'Prostrata' je plazivá forma vzniklá kolem roku 1927 v botanické zahradě v Cambridgi; 'Cantab' je vzpřímená mutace kultivaru 'Prostrata', pojmenovaná Royem Lancasterem roku 1977. Některé exempláře se vedou i jako bonsaje, například v Pacific Bonsai Museum. ^{8 9}

Nejčastěji se Sequoia sempervirens zaměňuje se dvěma dalšími obřími jehličnany téže podčeledi:

• Sequoiadendron giganteum, sekvojovec obrovský, má pichlavé šupinovité listy, mnohem větší šišky a po pokácení neobráží z pařezu;
• Metasequoia glyptostroboides, metasekvoje čínská, má opadavé vstřícné listy, zatímco sekvoje má listy stálezelené a spirálovitě uspořádané.

Kombinace stálezelených jehlicovitých listů, vláknité červenohnědé borky a schopnosti silně obrážet z pařezu odlišuje Sequoia sempervirens od obou těchto druhů jednoznačně. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Sequoia sempervirens (D.Don) Endl.
• IUCN Red List, hodnocení Sequoia sempervirens (Farjon & Schmid, 2013)
• Royal Horticultural Society, Sequoia sempervirens (sekvoje stálezelená)
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Sequoia sempervirens
• Plants For A Future, Sequoia sempervirens
• Missouri Botanical Garden, výsledky vyhledávání rodu Sequoia v Plant Finder
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Sequoia sempervirens
• Royal Horticultural Society, Sequoia sempervirens 'Adpressa'
• Royal Horticultural Society, Sequoia sempervirens 'Prostrata'