zlatobýl obrovský (Solidago gigantea, Aiton 1789)

Identita

zlatobýl obrovský (Solidago gigantea Aiton, 1789) je přijímaným druhem rodu Solidago z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). POWO připisuje jméno Williamu Aitonovi, který je publikoval v díle Hortus Kewensis. Původní areál sahá od Kanady po severovýchod Mexika a zahrnuje většinu Severní Ameriky východně od Skalnatých hor. ¹

Referenční francouzské jméno v Tela Botanica zní solidage géant; vedle něj zdroj uvádí solidage glabre, které přímo vystihuje rozlišovací znak, hladkou lodyhu bez chlupů. Anglická jména giant goldenrod a tall goldenrod obdobně zdůrazňují mohutný vzrůst rostliny. ⁵

Lysá a často sivá lodyha jasně odlišuje Solidago gigantea od příbuzného Solidago canadensis, jehož lodyha je chlupatá. Po zavlečení do Evropy se z něj stal invazní plevel břehů a vlhkých luk. ⁶

Poznávací znaky

Trsy zlatobýlu obrovského rostou vzpřímeně do 1 až 2,5 m a na jednu rostlinu zabírají 0,6 až 1,5 m do šířky. Missouri Botanical Garden udává obvyklou výšku spíše 1 až 2 m, Royal Horticultural Society 1,5 až 2,5 m. Střídavé kopinaté listy jsou jemně pilovité, na obou koncích zúžené a dlouhé 7 až 13 cm. ^{3 2}

Rozhodující znak představuje hladká, lysá a často sivá lodyha s bělavým voskovým povlakem. Chybí na ní výrazné ochlupení typické pro horní část lodyhy Solidago canadensis. Rostlina s chlupatou lodyhou tedy není Solidago gigantea, bez ohledu na barvu úborů. ³

Široká jehlancovitá lata se obloukovitě sklání do vodorovné polohy. Může být až 30 cm dlouhá a sdružovat několik set drobných žlutých úborů o velikosti několika milimetrů. Solidago gigantea kvete od konce července nebo srpna do října, tedy pozdě v sezoně, s velkým překryvem s ostatními zavlečenými zlatobýly. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Jménem přijímaným v POWO zůstává Solidago gigantea Aiton, publikované roku 1789 v Hortus Kewensis, katalogu rostlin pěstovaných v královské zahradě v Kew. Ve starší literatuře druh dlouho vystupoval jako Solidago serotina. Toto synonymum, podle autora uváděné také na úrovni poddruhu či variety, označuje tutéž rostlinu s lysou sivou lodyhou. ^{1 8}

Pozornost při určování zasluhují hlavně Solidago canadensis a Solidago altissima, dva severoamerické druhy rovněž zavlečené do Evropy. Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem je ochlupení lodyhy, nikoli samotná žlutá barva úborů nebo celkový tvar laty. ⁵

Registr Tela Botanica toto jméno dosud řadí k taxonům, jejichž platnost se v jednotlivých flórách posuzuje různě. Tato opatrnost nemění možnost určit rostlinu v terénu podle lysé lodyhy. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Od Kanady přes většinu Spojených států východně od Skalnatých hor až po severovýchod Mexika leží jeho domovina. Zatímco Solidago canadensis snáší i poměrně suché úhory, Missouri Botanical Garden a Plants For A Future vážou Solidago gigantea na půdy alespoň sezonně vlhké: břehy toků a rybníků, lužní lesy, vlhké louky a příkopy. ^{3 4}

Podle EPPO byl druh jako okrasná rostlina zavlečen do Evropy, na Sibiř a do Japonska a následně tam široce zdomácněl. EPPO upřesňuje, že někdejší poddruh serotina je v Evropě, středním Rusku a Japonsku popisován jako zavlečený a invazní. ⁶

Britská Royal Horticultural Society uvádí odolnost až do −20 °C a snášenlivost kyselé, zásadité i neutrální půdy na slunném a exponovaném stanovišti. Tato široká klimatická tolerance zčásti vysvětluje, jak snadno se druh uchytil mimo svou domovinu. ²

Životní cyklus a rozmnožování

U zlatobýlu obrovského se doplňují dva způsoby rozmnožování. Oddenková síť se každoročně rozrůstá pod zemí a na jaře z ní vyrůstají nové nadzemní lodyhy. Podél vody tak vznikají klonální kolonie, často téměř jednodruhové. ³

Na každé rostlině následně vzniká několik set drobných úborů, z nichž dozrávají lehké nažky s chmýrem. Vítr, voda a lidská činnost je roznášejí na velké vzdálenosti, zejména podél břehů a příkopů. ²

Royal Horticultural Society doporučuje po odkvětu lodyhy seříznout, aby se omezil samovýsev. Tento zahradnický postup přímo navazuje na metody používané při omezování invazních kolonií. ²

Využití a rizika

Z hlediska toxicity řadí Perenual Solidago gigantea mezi rostliny netoxické pro kočky a psy; údaje pro koně v tomto zdroji nejsou doloženy. Žádná látka toxická při požití není uváděna. ⁷

Plants For A Future zaznamenává historické využití listů a kvetoucích vrcholků, jimž se připisovalo svíravé, projímavé a krvácení stavící působení. Používaly se jako čaj při krvácení a horečce; uvádí se i získávaný olej s připisovaným močopudným účinkem. Zdroj tento výčet předkládá jako dokumentační přehled, nikoli jako současné doporučení ke konzumaci. ⁴

Pozdní květy v původním areálu lákají užitečný hmyz, například slunéčka, zlatoočky a pestřenky, které pomáhají proti škůdcům okolních plodin. V Evropě tento ekologický přínos nevyvažuje pozorovaný úbytek druhové pestrosti v hustých koloniích konkurujících místní vegetaci. ^{4 6}

Omezování v Evropě

V seznamu EPPO patří Solidago gigantea spolu se Solidago canadensis k invazním nepůvodním rostlinám Evropy. Na obsazených vlhkých stanovištích, zejména březích, zaplavovaných loukách a v příkopech, snižuje druhovou pestrost rostlin. ⁶

Doporučené omezování vychází ze stejného principu jako u ostatních zavlečených severoamerických zlatobýlů: opakované sečení nebo vytrhávání před kvetením po několik let. Zbytky je třeba odvézt, aby se zabránilo obnově z oddenků nebo již vytvořených nažek. ⁶

Přístup ke koloniím na březích a ve vlhkých příkopech často komplikuje mechanické zásahy ve srovnání se suchými úhory, které osidluje Solidago canadensis. Termíny sečení se proto musí přizpůsobit sezonnímu kolísání vody. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Při rozlišování zlatobýlu obrovského připadají nejčastěji v úvahu:

• Solidago canadensis, s lodyhou chlupatou směrem k vrcholu, bez lysého a sivého vzhledu Solidago gigantea;
• Solidago altissima, podle POWO samostatný druh, rovněž chlupatý a zavlečený do Evropy;
• Solidago serotina, historické synonymum Solidago gigantea označující tutéž rostlinu;
• Solidago virgaurea, evropský původní zlatobýl, výrazně nižší a nikdy neřazený mezi invazní druhy, který je nutné odlišovat od zavlečených severoamerických zlatobýlů.

Před zásahem proti Solidago canadensis či Solidago altissima je užitečné zkontrolovat hmatem ochlupení lodyhy: u Solidago gigantea je hladká, u těchto dvou severoamerických příbuzných zřetelně chlupatá. ^{5 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Solidago gigantea Aiton
• Royal Horticultural Society, Solidago gigantea
• Missouri Botanical Garden, Plant Finder, Solidago gigantea
• Plants For A Future, Solidago gigantea
• Tela Botanica, registr BDTFX, Solidago gigantea
• EPPO Global Database, Solidago gigantea (SOOGI)
• Perenual, pěstitelské vlastnosti a toxicita, Solidago gigantea
• International Plant Names Index, Solidago gigantea Aiton