tillandsie mechovitá (Tillandsia usneoides, (L.) L. 1762)

Identita

tillandsie mechovitá (Tillandsia usneoides (L.) L., 1762) není mech ani lišejník a nepochází ze Španělska: je to epifytická kvetoucí rostlina z čeledi Bromeliaceae. Linné ji nejprve roku 1753 popsal jako Renealmia usneoides a v roce 1762 ji sám přeřadil do rodu Tillandsia. Druhové jméno usneoides připomíná vzhledovou podobnost s vláknitými lišejníky rodu Usnea, nikoli skutečnou příbuznost. ¹

Označení španělský mech překládá anglické Spanish moss, staré jméno bez botanické souvislosti se Španělskem. Francouzský INPN používá doslovnější název barbe à l'arbre, tedy vousy stromu. Ten přímo vystihuje dlouhá šedá vlákna visící z větví. V češtině se lze setkat také se jménem tilandsie provazovkovitá, které vyjadřuje tutéž podobnost s lišejníky. ^{5 4}

Poznávací znaky

Vzájemně propletené stříbrošedé nitkovité výhony vytvářejí kolonie, jejichž délka sahá od 10 cm u jednotlivého výhonu po více než 6 m podle stáří porostu. Celý povrch pokrývají trichomy, drobné šupinky přijímající vodu a živiny přímo ze vzduchu. Tento příjem přes listy zároveň vysvětluje šedý, jakoby zaprášený povrch rostliny. Nejde tedy pouze o barvu, ale o viditelný projev jejího způsobu výživy. ^{4 7}

Pouze mladá semenáčka vytváří malé přechodné kořeny k uchycení na kůře. Po několika týdnech téměř zcela mizí. Dospělá rostlina bez aktivních kořenů nemůže přijímat žádné živiny z půdy. Veškerá voda i minerální látky proto procházejí listovými trichomy, což je vzácné i mezi epifytickými broméliemi. Kontakt se zeminou tak tomuto dospělému epifytu neposkytuje obvyklou podzemní cestu výživy. ⁷

V létě se jednotlivě podél výhonů objevují nepatrné žlutozelené květy o velikosti 0,5–1 cm, se třemi korunními lístky. Následuje malá hnědá tobolka dlouhá 2–3 cm. Po dozrání uvolňuje semena s hedvábným chmýrem, které odnáší vítr. Květy i plody jsou ve srovnání s dlouhými girlandami nenápadné. ²

Taxonomie a jména

Jméno Tillandsia usneoides (L.) L. přijímá WCVP/POWO pro druh z čeledi Bromeliaceae a podčeledi Tillandsioideae. V minulosti byly samostatně popsány některé formy, například var. filiformis (André) Mez se zvlášť tenkými výhony a var. longissima (André) Mez s mimořádně dlouhými girlandami. Dnes zůstávají pouze synonymy základního druhu. ¹

Ani jednu z těchto dvou forem POWO neuznává jako samostatný taxon. Délka jednotlivého výhonu se pohybuje od 10 cm po více než jeden metr podle dostupného světla a vlhkosti, nikoli podle odlišného genetického základu. Samotná délka proto v tomto pojetí neodůvodňuje oddělování těchto forem. ¹

Stanoviště a rozšíření

Původní areál zahrnuje šest zemí amerického kontinentu, od jihovýchodu Spojených států po Argentinu a Chile, přes Mexiko, Bermudy, Bahamy a Brazílii, se souvislým výskytem ve Střední Americe a na Antilách. Patří k nejrozšířenějším broméliím amerického kontinentu. Tento rozsáhlý areál zahrnuje více oblastí než jen známé porosty na jihu Spojených států. ^{4 3}

Ve vlhkých lesích, mokřadech a savanách osidluje stálezelené duby a tisovce dvouřadé. Je čistým epifytem: strom používá pouze jako oporu a neodebírá vodu ani živiny z jeho pletiv. Zdomácněla v australském Queenslandu a Francouzské Polynésii, kde se jí někdy říká dědečkovy vousy. Tyto výskyty mimo Ameriku je třeba odlišovat od jejího původního areálu. ³

IUCN hodnotí Tillandsia usneoides jako málo dotčený druh. Areál je rozsáhlý a na úrovni celého druhu není doložena žádná zásadní hrozba, přestože se místně sbírá pro řemeslné využití. Toto hodnocení se tedy vztahuje k druhu jako celku, vedle něhož mohou existovat místní odběry. ⁸

Biologie a rozmnožování

Fotosyntézu tohoto epifytu zajišťuje CAM metabolismus, tedy metabolismus kyselin typu Crassulaceae. Průduchy se otevírají v noci k příjmu CO2 a přes den se uzavírají, čímž rostlina výrazně omezuje ztráty vody v horkém klimatu. ⁷ Díky CAM snáší dlouhá suchá období bez zálivky, což většina běžných pokojových rostlin nedokáže. Štítkovité trichomy se při kontaktu s vodou přikládají k povrchu a přijímají ji osmózou. Po oschnutí se během několika hodin znovu zvedají, a tím omezují odpařování mezi jednotlivými smáčeními. ⁷

V přírodě i při pěstování převažuje rozmnožování fragmentací. Vítr nebo ptáci oddělí části výhonů, které po zachycení na nové větvi založí samostatnou kolonii. Pomalejší rozmnožování semeny tento způsob doplňuje. Umožňuje osídlit vzdálenější stromy, kam samotný přenos úlomků větrem nedosáhne. Oba způsoby se tak podílejí na šíření porostu. ³

Využití a rizika

Převislé girlandy bez květináče a substrátu slouží především jako okrasná rostlina. Více než století se španělský mech používal také jako výplň matrací a automobilových sedadel či jako izolace. Máčením se nejprve zbavoval šedé vnější vrstvy. Od poloviny 20. století toto průmyslové využití téměř vymizelo ve prospěch syntetických materiálů. Dnes díky trichomům slouží také jako bioindikátor znečištění ovzduší: zachycují částice a těžké kovy ze vzduchu bez filtrace, kterou by poskytovaly kořeny. ⁴

ASPCA řadí španělský mech mezi rostliny netoxické pro kočky a psy. U koní je zařazení méně doložené, přičemž nejsou hlášeny toxické účinky. V některých venkovských oblastech amerického jihu sloužil dokonce příležitostně jako doplňkové krmivo pro hospodářská zvířata. ⁶ Jako epifyt nikdy neparazituje na hostitelském stromě. Velmi hustá kolonie však může místně zastínit jeho listy a po déletrvajícím dešti více zatížit větve. ³

Záměny a příbuzné druhy

Podoba s vláknitými lišejníky rodu Usnea představuje nejčastější zdroj záměn. Tillandsie mechovitá podle nich dostala druhové jméno, ale botanicky s nimi není příbuzná: jedna je kvetoucí rostlina, druhé představují soužití houby a řasy. Podobný převislý vzhled tedy neznamená shodnou stavbu ani zařazení. ¹

Od růžicovitých druhů rodu Tillandsia, například Tillandsia ionantha či Tillandsia xerographica, se zřetelně odlišuje nepřítomností kompaktního tvaru. Jde o jedinou běžně pěstovanou tilandsii bez jakékoli viditelné růžice. Severoamerický epifyt ball moss (Tillandsia recurvata) rovněž nemá aktivní kořeny a žije podobně, vytváří však kulaté trsy místo převislých girland. Právě celkový tvar porostu umožňuje tyto dva druhy snadno rozlišit. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Tillandsia usneoides (L.) L.
• Royal Horticultural Society, podrobnosti o Tillandsia usneoides
• Missouri Botanical Garden, Plant Finder, Tillandsia usneoides
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Tillandsia usneoides
• INPN / MNHN, taxonomický záznam Tillandsia usneoides (L.) L., 1762
• ASPCA, Spanish moss, záznam netoxické rostliny
• PLOS ONE, úplný chloroplastový genom epifytu Spanish moss s metabolismem CAM
• IUCN Red List, hodnocení Tillandsia usneoides