rozrazil perský (Veronica persica, Poir. 1808)

Identita

Rozrazil perský (Veronica persica Poir., 1808) je jednoletý druh rodu Veronica z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae). Francouzsky se označuje také jako véronique commune. POWO přijímá vědecké jméno Veronica persica a klade těžiště původního areálu na Kavkaz a do severního Íránu. ^{1 3}

Rodové jméno pochází z latinského Veronica, osobního jména světice spojené s několika legendami o zázracích. Podle jedné z těchto legend přinesla do Říma Kristův portrét, který měl léčit malomocenství. Odtud vychází staré francouzské označení rostliny „herbe aux ladres“, bylina malomocných. Druhový přívlastek persica odkazuje na oblast původu popsanou Poiretem, tehdy spojovanou s historickou Persií. ⁸

Genetické analýzy popisují hybridní původ druhu. Jde o alotetraploid, který vznikl křížením Veronica polita a Veronica ceratocarpa a následným zdvojením počtu chromozomů. Má jich 28, zatímco oba rodičovské druhy mají 14. Tento údaj vysvětluje genetický vztah mezi uvedenými rozrazily. ⁷

Poznávací znaky

Nízký poléhavý až rozprostřený koberec Veronica persica tvoří chlupaté, často načervenalé lodyhy. V uzlinách zakořeňují a zvedají se pouze na koncích. Celá rostlina dosahuje 10 až 40 cm. Nízký růst a zakořeňující lodyhy patří k znakům, které lze sledovat ještě před prohlídkou květů a plodů. ^{3 6}

Dolní listy jsou vstřícné, horní střídavé, všechny krátce řapíkaté, vejčitě srdčité a výrazně zubaté. Bývají dlouhé asi 1 až 2 cm. Již semenáčky lze rozpoznat podle trojúhelníkovitých děloh s uťatou bází. Tyto znaky dovolují určit druh ještě dříve, než se objeví první květy. ⁷

Přibližně 1 cm široký květ je blankytně modrý, s tmavšími proužky a bílým středem. Vyrůstá jednotlivě v paždí listu na nitkovité chlupaté stopce. Ta je jednou až třikrát delší než list a při tvorbě plodu se obloukovitě ohýbá nazpět. ^{3 7}

Plodem je chlupatá tobolka, široká 6 až 7 mm a vysoká 4 až 5 mm. Má hluboký široký výkroj a dva zploštělé, silně rozbíhavé laloky, které vytvářejí zřetelné „V“. Každý lalok obsahuje 4 až 8 semen. Tvar plodu se odlišuje od příbuzných rozrazilů, jejichž laloky zůstávají spíše rovnoběžné. ³

Taxonomie a názvy

Jméno Veronica persica Poir. bylo zveřejněno roku 1808 v Lamarckově díle Encyclopédie méthodique, botanique a zůstává přijatým jménem. V literatuře se objevují synonyma Veronica buxbaumii Ten., Veronica tournefortii C.C.Gmel. a Pocilla persica (Poir.) Fourr. Všechna tato jména tedy odkazují na tentýž zde popsaný druh. ^{3 2}

Ve francouzském názvosloví se užívají dvě obecná jména. Véronique de Perse je spojeno pouze s tímto druhem. Naproti tomu véronique commune označuje i jiné drobné zahradní rozrazily, a je tedy nejednoznačné. Vědecké jméno Veronica persica tuto nejasnost odstraňuje, protože označuje jediný druh přijímaný POWO. ³

Stanoviště a rozšíření

Kavkaz a západní Asie tvoří původní areál Veronica persica. Později druh zdomácněl téměř na všech kontinentech. Jeho široké druhotné rozšíření dokládá i zařazení na seznam severoamerických plevelů WSSA, Weed Science Society of America. Tento rozšířený výskyt je třeba odlišovat od geograficky omezené oblasti původu. ⁵

Příchod do západní Evropy je dobře doložený. Ve Velké Británii byl druh poprvé zaznamenán roku 1825, poté se během 19. století rychle šířil. Do roku 1960 se stal všudypřítomným druhem nížin Británie a Irska. ⁷

Pro Francii Coste uvádí obdělávaná i neobdělávaná místa roztroušeně téměř po celé zemi včetně Korsiky. ³ Jinde ve světě rozrazil osídlil také Severní Ameriku, východní a jižní Afriku, východní Asii a Oceánii. Do těchto oblastí byl zavlečen prostřednictvím zemědělského a zahradnického obchodu. ⁵

Životní cyklus a rozmnožování

Jako jednoletá samosprašná rostlina vytváří Veronica persica mnoho semen. V mírném podnebí může klíčit a kvést téměř po celý rok. Ve Francii má výrazný vrchol kvetení od února do června; tento časový údaj popisuje tamní průběh sezony. ^{7 3}

Příčně svraštělá semena měří sotva 1 až 2 mm. Část z nich rozšiřují mravenci, což se označuje jako myrmekochorie a podporuje usazení v bezprostředním okolí mateřské rostliny. ⁷ Druh se šíří také vegetativně. Každá uzlina poléhavé lodyhy v kontaktu s půdou může vytvořit nové kořeny, takže již po jediném vzejití může rychle vzniknout hustý koberec. ⁷

Využití a toxicita

U Veronica persica není doložena toxicita pro člověka, kočky, psy ani koně. Druh se neobjevuje na žádném z běžných seznamů jedovatých rostlin. ⁶

Zahradnické využití je téměř nulové. RHS hodnotí druh jako plevel, nanejvýš tolerovaný v neformální květnaté louce pro časné modré květy. ⁴ Tradiční léčitelství dříve užívalo některé rozrazily včetně Veronica persica při srdečních potížích, hadím uštknutí, krvácení, zánětlivém revmatismu či astmatu a k usnadnění vykašlávání. Tato využití patří do historie a nenahrazují současnou lékařskou radu. ⁷

Záměny, ekologie a regulace

Při určování lze druh zaměnit s několika drobnými jednoletými rozrazily. Veronica polita a Veronica agrestis mají laloky plodu rovnoběžné, nikoli rozbíhavé do V. Jejich květní stopka je kratší než list nebo stejně dlouhá, zatímco u Veronica persica jej výrazně přesahuje. Veronica filiformis má okrouhlé listy menší než květ a Veronica hederifolia jinak utvářené listové laloky. ⁷

V zahradě nejprve obsazuje úrodné, přiměřeně vlhké a narušené půdy: záhony, zeleninové zahrady, řídké trávníky a okraje cest. ⁶ RHS zmiňuje i příležitostný výskyt mšic, nepravého padlí, houbových listových skvrnitostí, hniloby způsobené rodem Phytophthora a václavky. ⁴ Úplné vytržení včetně kořenů před tvorbou tobolek omezuje opětovný růst lépe než samotné sečení. To odstraní květy, ale ponechá zakořeněné uzliny v půdě. RHS proto doporučuje vytrhávání doplnit pravidelným sečením trávníku, které omezuje kvetení. ⁴ V terénu je hlavním vodítkem tobolka ve tvaru V, široká 6 až 7 mm, společně s květní stopkou delší než list.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Veronica persica Poir.
• International Plant Names Index, Veronica persica
• Tela Botanica / referenční seznam BDTFX, Veronica persica Poir.
• Royal Horticultural Society, Veronica persica, field speedwell
• EPPO Global Database, Veronica persica (VERPE)
• NC State Extension, Veronica persica profil rostliny
• Wikipedia (EN), Veronica persica
• CNRTL, etymologie francouzského jména véronique
• GBIF Backbone Taxonomy, Veronica persica Poir.