Yucca aloifolia


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) Cody Stricker, some rights reserved (CC BY), uploaded by Cody Stricker · cc-by · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Sterling Herron · cc0 · iNaturalist
- fotografie 3 — Athena Philips · cc-by · iNaturalist
Yucca aloifolia má tuhé, jemně zubaté listy zakončené ostrou špičkou. Růžice korunují dřevnaté stonky, které mohou tvořit větvený trs. Tento stálezelený keř patří do čeledi Asparagaceae.
Číst dálSarcoyucca aloifolia (L.) Linding., Yucca draconis L. a Yucca serrulata Haw.
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce; snese polostín, v němž kvete vzácněji.





© fotografie
(c) Cody Stricker, some rights reserved (CC BY), uploaded by Cody Stricker · cc-by
Sterling Herron · cc0
Athena Philips · cc-by
Taken Apr 8, 2020 by De Colli VINCE (cc-by-sa)
Taken May 2, 2020 by Diurka A. (cc-by-sa)
Taken Sep 3, 2013 by selber pflanzen (cc-by-sa)
Taken Oct 29, 2020 by Reyes Ivan (cc-by-sa)
Taken Dec 18, 2021 by Fr Viant (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Kew vymezuje původní areál na jihovýchodě USA, na Bermudách a ve středním a jižním Mexiku; druh byl zavlečen do několika teplých oblastí.
- Původní3
- Zavlečená3
- Spojené státy americké
- Mexiko
- Bermudy
- Španělsko
- Portugalsko
- Itálie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Yucca aloifolia (Yucca aloifolia L.) má rovné, tuhé listy s jemně zubatými okraji. Každý list zakončuje ostrá špička. Stálezelený keř vytváří růžice na vrcholech dřevnatých, někdy nakloněných stonků. Floridská univerzita popisuje pomalý růst a trsy s více stonky. Tuhost listů i jejich zakončení jsou při prohlížení rostliny dobře patrné. 9
Francouzské jméno „yucca à feuilles d’aloès“ uvádí botanický soupis zoo d’Asson. Druhové přízvisko aloifolia připomíná listy podobné listům aloe. Tato podobnost však neznamená, že rostlina patří do rodu Aloe. Pojmenování odkazuje na vzhled listů, nikoli na totožné rodové zařazení. 82
Poznávací znaky
Tmavě zelené listy tvoří hustou růžici kolem konců stonků. Okraje nesou drobné zuby a nemají bělavá vlákna typická pro Yucca filamentosa. Staré suché listy mohou zůstávat přichycené pod růžicemi. 2 Bílé květy, někdy s purpurovým nebo zeleným nádechem, visí jako zvonky v rozvětvené latě částečně obklopené listy. NParks popisuje plody dlouhé 3,8 až 5 cm. 6
Rozměry závisejí na pěstitelských podmínkách. RHS uvádí výšku 1,5 až 2,5 m a šířku 0,5 až 1 m, zatímco NParks udává maximální výšku až 6,1 m v teplém klimatu. Jde o údaje z odlišných podmínek, nikoli o zaručenou velikost každé rostliny na zahradě. Při plánování výsadby je proto nelze považovat za jediný neměnný rozměr. 36
Užitečná taxonomie
Kew přijímá jméno Yucca aloifolia L., zveřejněné roku 1753 v díle Species Plantarum. Druh patří do čeledi Asparagaceae. Některé zahradnické publikace, včetně záznamu Floridské univerzity, nadále používají starší čeleď Agavaceae. Rozdíl v uvedené čeledi tak může souviset s použitým botanickým systémem, nikoli s jinou rostlinou. 19
Synonymika Kew zahrnuje Sarcoyucca aloifolia (L.) Linding., Yucca draconis L. a Yucca serrulata Haw.. V této databázi odkazují na stejný taxon. Samotná starší jmenovka proto nestačí k závěru, že jde o odlišný druh. 1
Stanoviště a rozšíření
Kew vymezuje původní areál Yucca aloifolia na jihovýchodě Spojených států, od Texasu k atlantskému pobřeží, na Bermudách a ve středním a jižním Mexiku. Zaznamenává také zavlečení mimo jiné do Španělska, Portugalska a Itálie. 1 Pěstování ve Francii dokládá soupis v Assonu, který však neprokazuje zplanění ani zdomácnění druhu. 8
Na amerických pobřežích roste mimo jiné v písečných dunách. Odolnost vůči suchu a slané mořské tříšti vysvětluje využití v pobřežních zahradách. Yucca aloifolia potřebuje dobře propustnou půdu. Plné slunce podporuje kvetení, zatímco ve stínu jsou listy menší a měkčí a květy vzácné. Podmínky stanoviště tedy ovlivňují olistění i kvetení. 2
Životní cyklus a rozmnožování
Podle průběhu roku může kvést od jara do konce léta. Po koncovém kvetení se příslušný stonek přestává prodlužovat a jeho úlohu přebírají postranní výhony. Bazální odnože zvětšují trs. Rostlinu lze množit také dělením nebo řízky; rozrůstání trsu a zahradnické množení tak využívají vegetativní části. 2
Yucca aloifolia není ve všech populacích při tvorbě plodů závislá na specializovaném motýlu. Studie zveřejněná roku 2014 na populaci v okrese Clarke v Georgii prokázala účinné denní opylování včelou medonosnou, Apis mellifera. Výsledky tohoto georgijského pokusu nezaručují plodnost ve všech zahradách. Doložený výsledek se vztahuje ke zkoumané populaci a podmínkám. 10
Pro juky v nádobách doporučuje RHS vyvážené tekuté hnojivo každých patnáct dní od dubna do září. V zimě se hnojení zastavuje a zálivka omezuje. Tato sezonní doporučení platí obecně pro juky pěstované v květináčích. V britských podmínkách záznam konkrétního druhu doporučuje přezimování nádob pod krytem. 43
Využití a rizika
Růžicový růst a odolnost vůči soli činí z Yucca aloifolia výrazný keř pro pobřežní zahrady. Ostré konce listů vyžadují pečlivou volbu místa. NC State upozorňuje na problematické umístění poblíž dětí. 92 RHS uvádí riziko kožní alergie a doporučuje při manipulaci rukavice. Opatrnost při kontaktu tak souvisí s ostrými listy i kožní reakcí. 3
ASPCA řadí rod Yucca mezi rostliny jedovaté pro kočky, psy a koně. Saponiny mohou vyvolat zvracení u koček a psů; u koní se uvádí poškození jater a dermatitida. Vysoké riziko vychází z jaterního poškození doloženého pro rod. Neznamená, že stejné účinky nastávají u všech zvířat. Při podezření na požití zvířetem kontaktujte veterináře. 5
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Zubatý okraj odlišuje Yucca aloifolia od Yucca gloriosa, která má okraje hladké a vnější části listů se jí sklánějí k zemi. Listy Yucca aloifolia zůstávají rovnější. 9 Druh Yucca filamentosa naopak nese okrajová vlákna a obvykle nemá viditelný kmen. Pro rozlišení se proto hodí okraj listů i celkový růst. 4
RHS hodnotí ‘Variegata’ jako zahradnické synonymum ‘Marginata’, u níž lemování listů přechází od světle zelené ke krémové. Floridská univerzita popisuje také ‘Tricolor’ se zelenými a bílými listy. Tyto panašované barvy charakterizují kultivary, nikoli běžné olistění botanického druhu. 79
Hlavní zdroje
Kew poskytuje taxonomickou referenci. Studie Rentsche a Leebens-Macka dokládá opylování v terénu. 110
- Kew, Plants of the World Online : Yucca aloifolia
- NC State Extension : Yucca aloifolia
- Royal Horticultural Society : Yucca aloifolia
- Royal Horticultural Society: pěstování juk
- ASPCA: toxicita rodu Yucca
- NParks, Flora & Fauna Web : Yucca aloifolia
- Royal Horticultural Society : Yucca aloifolia ‘Marginata’
- Zoo d’Asson: botanický soupis
- Floridská univerzita, IFAS: Yucca aloifolia, FPS-614
- Rentsch a Leebens-Mack, 2014: opylování Yucca aloifolia
Časté otázky
Jak poznat Yucca aloifolia?
Tuhé listy mají ostrou koncovou špičku a jemně zubatý okraj, bez okrajových vláken typických pro Yucca filamentosa.
Snáší Yucca aloifolia slanou mořskou tříšť?
Severoamerické zahradnické popisy uvádějí vysokou odolnost vůči soli a suchu při pěstování v dobře propustné půdě.
Je Yucca aloifolia nebezpečná pro kočky?
Ano. ASPCA řadí rod Yucca mezi jedovaté pro kočky a uvádí zvracení spojené se saponiny po požití.
Je k vytvoření plodů nutný specializovaný motýl?
Ne u všech populací. Studie z Georgie prokázala účinné opylování Yucca aloifolia včelou medonosnou.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.


