Cibule šalotka (Allium ascalonicum, L. 1756)

Identita

Cibule šalotka (Allium ascalonicum L., Fl. Palaest., 1756) zde označuje planý druh rodu Allium z čeledi Amaryllidaceae. Linné jej popsal roku 1756 ve své Flora Palaestina. Přijaté vědecké jméno bylo dlouho nesprávně vykládáno. V tomto případě proto samotná shoda názvu v zahradnickém textu ještě neznamená, že text popisuje stejnou rostlinu: zahradníci i botanici je používali pro pěstovanou šalotku místo tohoto planého druhu z Levanty. ^{1 4}

Latinské druhové jméno ascalonicum odkazuje na Askalón, starověké město v zemi Pelištejců, dnešní Aškelon v Izraeli. Ze stejného kořene vzniklo francouzské slovo „échalote“, které nakonec označovalo pěstovanou zeleninu, nikoli planý druh oprávněně nesoucí toto vědecké jméno. ⁷

Poznávací znaky

Štíhlá rostlina Allium ascalonicum dorůstá 30 až 60 cm. Modrý květ ji odlišuje od všech ostatních planých druhů rodu Allium ve východním Středomoří: ty kvetou bíle, růžově nebo šeříkově, nikdy modře. ⁶

Cibuli tvoří několik srostlých dílčích cibulek, podobně jako u česneku. Listy jsou úzké a trubkovité, připomínají cibuli kuchyňskou. V pouštním klimatu původního areálu rostlina kvete časně, v březnu, než ji letní horko uvede do vegetačního klidu. Údaj o březnovém kvetení se tedy vztahuje k původnímu pouštnímu prostředí, nikoli k obecnému kalendáři všech zahrad. ^{6 3}

Užitečná taxonomie

Ke jménu Allium ascalonicum se váže složitá synonymika, jejíž znalost pomáhá předcházet záměnám. Následující názvy nejsou seznamem odrůd k výsadbě; jde o jména, která taxonomické přehledy vztahují ke stejnému botanickému druhu:

• Cepa ascalonica (L.) Garsault, homotypické synonymum
• Porrum ascalonicum (L.) Rchb., homotypické synonymum
• Allium carneum Willd., heterotypické synonymum
• Allium fissile Gray, heterotypické synonymum
• Allium hierochuntinum Boiss., heterotypické synonymum používané v Levantě

Orientaci dále komplikuje označení Allium ascalonicum auct. („ve smyslu autorů“), které v zahradnictví dlouho označovalo pěstovanou šalotku. Revize Fritsche a Friesena z roku 2002 ji přiřadila k Allium cepa var. aggregatum. Jméno Allium ascalonicum tak zůstalo pouze planému druhu popsanému Linném, který dnes uznávají POWO, GBIF i ITIS. Zkratka auct. je zde podstatná: upozorňuje na historické použití jména jinými autory, nikoli na totožnost pěstované šalotky s Linného planou rostlinou. ^{5 2 7}

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření druhu Allium ascalonicum sahá od Egypta a Libye v severní Africe po Libanon, Sýrii, Palestinu, Jordánsko, Saúdskou Arábii a jižní Turecko. Roste v subtropickém klimatu se suchými horkými léty, typickými pro východní Středomoří. ^{3 5}

Pouště a suché stepi poskytují druhu Allium ascalonicum slunná stanoviště s písčitou nebo kamenitou půdou. Pěstovaná šalotka je v Evropě rozšířenou zeleninou, zatímco tento druh zůstává planou rostlinou, v zeleninových zahradách chybí a mimo původní areál se objevuje vzácně. ^{1 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Roční rytmus druhu Allium ascalonicum odpovídá středomořským česnekům s letním klidem. Listy začínají růst s dešti pozdního podzimu a zimy. Modré květy se objevují koncem zimy nebo začátkem jara, poté listy žloutnou a rostlina přechází do vegetačního klidu až do dalšího podzimu. ^{6 3}

Vegetativní množení probíhá dělením dílčích cibulek: cibule se mezi jednotlivými sezonami přirozeně rozděluje na několik částí. Nové rostliny tak vznikají z oddělených cibulek bez nutnosti výsevu, zatímco tvorba semen představuje druhou, odlišnou cestu rozmnožování. Tento společný znak s pěstovanou šalotkou částečně vysvětluje historickou záměnu. Pohlavně se druh rozmnožuje černými semeny, která vznikají po odkvětu. ²

Využití a rizika

Botanický druh Allium ascalonicum není zelenina. Jeho poživatelnost není doložena tak jako u cibule kuchyňské nebo pěstované šalotky a nemá zavedené kuchyňské ani obchodní využití. Botanický a zahradnický význam má především pro sběratele cibulovin středomořských skalek. ⁶

Sirné sloučeniny v druhu Allium ascalonicum, zejména thiosírany a disulfidy, mohou stejně jako u dalších česneků dráždit nebo otrávit domácí zvířata. ASPCA označuje rod Allium za jedovatý pro kočky, psy a koně: požití většího množství cibule způsobuje hemolytickou anémii. ^{8 9}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nejčastěji dochází k záměně s pěstovanou šalotkou, dnes řazenou jako Allium cepa var. aggregatum. Obě rostliny sdílejí historické jméno a cibuli složenou z více dílčích cibulek. Jinak se výrazně liší: šalotka je domestikovaná zelenina s bílými či nazelenalými květy a velkou dužnatou cibulí, kdežto Allium ascalonicum je štíhlý planý druh s modrými květy z pouští Levanty. ⁷

Synonymum Allium hierochuntinum Boiss. neoznačuje samostatnou rostlinu. Jde o jméno téhož druhu, dnes zahrnuté do synonymiky Allium ascalonicum. V přírodě i botanické zahradě zůstává rozhodující modrá barva květu, která ostatním běžným zeleninovým či okrasným druhům rodu Allium v této oblasti chybí. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Allium ascalonicum L.
• GBIF / Catalogue of Life, Allium ascalonicum L.
• Integrated Taxonomic Information System, Allium ascalonicum L. (TSN 506481)
• International Plant Names Index, Allium ascalonicum L., Flora Palaestina (1756)
• Wikispecies, Allium ascalonicum
• Pacific Bulb Society, Allium ascalonicum
• Wikipédia, Échalote (etymologie a historická synonymika)
• ASPCA, cibule (Allium), záznam o toxicitě
• Merck Veterinary Manual, rostliny jedovaté pro zvířata