Night-scented lily (Alocasia odora, (G.Lodd.) Spach 1846)

Identita

Alocasia odora (Alocasia odora (G.Lodd.) Spach, 1846) je vytrvalá rostlina se ztlustlým stonkem z rodu Alocasia a čeledi Araceae. POWO přijímá toto vědecké jméno. Jeho basionymem je Arum odorum G.Lodd., publikované v roce 1820. Botanik Édouard Spach pak druh v roce 1846 převedl do rodu Alocasia. ^{1 2}

Latinské druhové jméno odora znamená „vonná“ a odkazuje na sladkou vůni květenství, výrazně silnější v noci než ve dne. Noční vůně vysvětluje anglické jméno Night-scented lily. Druh se tak odlišuje od dalších velkých alokázií prodávaných jako sloní uši, jejichž květy voní jen slabě nebo vůbec. Další mezinárodní označení jsou Asian taro, Giant upright elephant ear a Kuwazuimo. ⁵

V příznivém podnebí vytváří rostlina v květináči i ve volné půdě mohutný stálezelený trs, běžně vysoký 1–2,5 m. Velikostí se podobá druhu Alocasia macrorrhizos, s nímž bývá v zahradnictvích často zaměňována. ^{4 3}

Poznávací znaky

K rozlišení druhů Alocasia odora a Alocasia macrorrhizos slouží místo připojení řapíku spolehlivěji než velikost či odstín čepele, které mohou v prodejnách klamat. U A. odora je list částečně štítovitý: pruh listového pletiva propojuje obě „uši“ srdčité báze. U A. macrorrhizos zůstává výkroj široce otevřený a mezi bazálními laloky žádné spojovací pletivo není. ⁴

Dospělé listy mají srdčitě střelovitý až srdčitě vejčitý tvar a nesou je řapíky, které mohou přesáhnout 1,5 m. U rostlin ve volné půdě v původním tropickém podnebí dosahují výjimečně 130 cm délky a 100 cm šířky. V květináči v interiéru zůstávají výrazně menší. Z hlavní žilky na každé straně čepele odstupuje devět až dvanáct primárních postranních žilek. ⁴

Květenství odpovídá stavbě typické pro Araceae. Toulec dlouhý 13–25 cm je u báze zelený, v plošné části bělavý a blanitý; nese jej pevná stopka dlouhá přibližně 35 cm. Následným plodem je malá kulovitá bobule o průměru asi 1 cm, která dozrává do šarlatově červené barvy. ⁴

Užitečná taxonomie

Množství synonym u Alocasia odora má konkrétní příčinu. V rozmezí několika let byly publikovány dva odlišné basionymy, oba jako Arum odorum: jeden Georgem Loddigesem v roce 1820, přijímaný POWO, a druhý Williamem Roxburghem v roce 1832, uváděný ve Flóře Číny. Obě publikace označují stejnou rostlinu, ale s odlišnými kombinacemi autorských zkratek. ^{1 4}

Mezi nejčastěji uváděná vědecká synonyma patří následující jména:

• Caladium odoratissimum K.Koch, synonymní jméno
• Colocasia odora (G.Lodd.) Brongn., synonymní jméno
• Alocasia tonkinensis Engl., synonymní jméno
• Alocasia subodorata Engl. & K.Krause, synonymní jméno
• Alocasia commutata Schott, synonymní jméno

V zahradnictví přidává další nejasnost obchodní jméno Alocasia gageana. Dlouho se prodávalo jako samostatný druh, než bylo přiřazeno ke kompaktní formě Alocasia odora. Při proměnlivých obchodních etiketách zůstává přijaté vědecké jméno podle POWO nejstálejším vodítkem pro nákup správné rostliny. ¹

Stanoviště a rozšíření

Domovem tohoto druhu je východní a jihovýchodní Asie: jižní Čína, zejména Fu-ťien, Kuang-tung, Kuang-si, Chaj-nan a Jün-nan, dále Tchaj-wan, japonské souostroví Rjúkjú, indický Ásám, Bangladéš a Indočínský poloostrov až po Myanmar a Vietnam. ^{4 3}

Ve volné přírodě obývá vlhké tropické a subtropické lesy, primární i sekundární porosty, bambusiny, říční břehy a bažinaté plochy. Vystupuje do 1 700 m nadmořské výšky a roste také na vápencovém podloží. ^{4 5}

Mimo původní areál se Alocasia odora v teplém podnebí hojně pěstuje jako okrasná rostlina. Na Floridě je zaznamenána v nepůvodních, spontánně vzniklých populacích. Tento stav je třeba sledovat; stát ji zatím neřadí mezi invazní druhy. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Stonek, nejčastěji vzpřímený až poléhavý, vytváří u báze krátké výběžky zakončené hlízami. Tento přirozený způsob vegetativního rozmnožování vede ke vzniku nových výhonů kolem mateřské rostliny bez lidského zásahu. ⁴

Stavba květů sleduje obvyklé uspořádání árónovitých. Palice nese u báze samičí zónu, nad ní sterilní úsek, bělavou samčí zónu a koncový kuželovitý přívěsek, který zabírá téměř třetinu její celkové délky. Na rozdíl od mnoha jiných velkých alokázií má Alocasia odora v noci své květenství mírně zahřívat. Teplo šíří vůni dále a přitahuje opylovače z větší vzdálenosti. ⁵

Při pěstování se rozmnožuje hlavně dělením bazálních odnoží nebo hlíz vzniklých na výběžcích. V teplém substrátu se rychle ujímají. Možný je i výsev čerstvých semen při teplotě kolem 24 °C, klíčení je však pomalejší a méně spolehlivé. ⁵

Využití a rizika

V jihovýchodní Asii a Indii se vařený oddenek tradičně používá při žaludečních obtížích, bolestech břicha, choleře a kýle. Zevně se přikládá na abscesy a místa po bodnutí hmyzem či uštknutí hadem. Ve Vietnamu se stejný přípravek tradičně užívá také při nachlazení. ^{4 5}

Celá syrová rostlina obsahuje rafidy šťavelanu vápenatého, krystaly silně dráždící sliznice. Klinická studie náhodných požití popisuje znecitlivění jazyka, silné bolesti v ústech a v jednom případě neprůchodnost horních dýchacích cest, která vyžadovala intubaci. ASPCA označuje rod Alocasia za jedovatý pro kočky, psy a koně. Mezi očekávané příznaky patří podráždění úst, slinění a potíže s polykáním. ^{7 6}

V interiéru nebo vytápěné zimní zahradě slouží především jako okrasná rostlina. Teplota nesmí klesnout pod 15 °C. Tento požadavek je přísnější než u příbuzné Alocasia macrorrhizos. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar California je kompaktnější než planý typ a prodává se i pod starším obchodním jménem Alocasia gageana. Vedle zelené formy existují bíle panašovaná California Variegata a zlatavě žlutě panašovaná California Aurea Variegata. ¹

K často zaměňovaným druhům patří tyto rostliny:

• Alocasia macrorrhizos, s široce otevřeným listovým výkrojem a slabě vonícími nebo nevonnými květy;
• Colocasia esculenta, pravé jedlé taro s převislými listy a štítovitým připojením řapíku blíže středu čepele;
• Xanthosoma sagittifolium, další mohutná užitková rostlina z čeledi Araceae prodávaná jako sloní ucho.

U této trojice prodávané pod společným obchodním označením „sloní ucho“ zůstávají částečně štítovité připojení řapíku a noční vůně dvěma nejspolehlivějšími znaky, jimiž lze potvrdit Alocasia odora.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Alocasia odora (G.Lodd.) Spach
• GBIF Backbone Taxonomy, Alocasia odora
• Royal Horticultural Society, Alocasia odora
• Flora of China (efloras.org), Alocasia odora
• Useful Tropical Plants Database, Alocasia odora
• ASPCA, Alocasia, záznam o toxicitě
• Moon, Lee & Chun, 2011, Human & Experimental Toxicology, toxicita syrové Alocasia odora
• Atlas of Florida Plants, Alocasia odora