Amorphophallus konjac


© fotografie
- fotografie 1 — no rights reserved, uploaded by Adam Kranz · cc0 · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 3 — Wikipedia · CC BY-SA · Wikipedia
Amorphophallus konjac je hlíznatá trvalka z čeledi árónovitých (Araceae), původem z Jün-nanu. Ve východní Asii se hojně pěstuje pro stonkovou hlízu zpracovávanou na konjakovou mouku a konnyaku. Dospělá hlíza na jaře vytváří buď jediný silně členěný list, nebo květenství páchnoucí po rozkládajícím se mase, které láká opylující mouchy.
Číst dálUmístěte na nepřímé světlo nebo do zastíněné místnosti.
Světlý polostín





© fotografie
no rights reserved, uploaded by Adam Kranz · cc0
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Wikipedia · CC BY-SA
Taken Aug 11, 2019 by manu kasa (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
POWO/WCVP vymezuje původní areál Amorphophallus konjac na západ Jün-nanu v Číně. Po staletí se však pěstuje daleko za jeho hranicemi, zejména v Japonsku, Vietnamu a Koreji pro potravinářské využití. Missouri Botanical Garden uvádí širší rozšíření až do východního Himálaje a jihovýchodní Asie; tento zahradnický popis přesahuje vlastní původní areál podle POWO.
- Původní1
- Zavlečená1
- Čína (Jün-nan)
- Indonésie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Amorphophallus konjac (Amorphophallus konjac K.Koch, 1858) je hlíznatá trvalka z rodu Amorphophallus a čeledi árónovitých (Araceae). Označení konjac pochází z japonského konnyaku, jména potravinářské mouky a želé vyráběných z hlízy; teprve později se rozšířilo na celou rostlinu. 1 4
Oproti většině velkých pokojových árónovitých není tento druh stálezelený. Jde o geofyt se stonkovou hlízou, jemuž každoročně odumírá nadzemní část a který následující rok raší z obnovené podzemní zásobárny. Sezonní klid a květenství páchnoucí po mršině jej jasně odlišují od příbuzných rodů Monstera či Alocasia. 2 3
Poznávací znaky
Z hlízy každou sezonu vyrůstá jediný list, silně dělený do tří hlavních částí, které mu dávají deštníkovitý vzhled. Dužnatý světle růžový řapík s olivově zelenými skvrnami nese čepel širokou až 1,3 m; celá rostlina dosahuje výšky 1–1,5 m. 3 2
Zploštěle kulovitá hlíza může u dobře vyvinuté rostliny přesáhnout 25 cm v průměru, výjimečně se blíží i 50 cm. Užitečným znakem je, že během jediné sezony nevytváří nikdy dva listy, na rozdíl od trsnatých trvalek, například Colocasia esculenta. 5 4
Dostatečně vyzrálá hlíza vytváří květenství před listem, namísto samotného listu. Tmavě purpurový až kaštanově hnědý toulec se zvlněným okrajem obklopuje palici, která může přesáhnout 50 cm. Menší hlíza vytváří pouze list a nekvete; chybějící jarní list u dospělé hlízy tak může ohlašovat kvetení, nikoli pěstitelskou chybu. 4 2
Užitečná taxonomie
Jako přijaté jméno uvádí POWO Amorphophallus konjac K.Koch, publikované roku 1858, s původním výskytem na západě čínského Jün-nanu. Synonymie zahrnuje pět jmen, která stále žijí v zahradnickém obchodu nebo botanické literatuře. 1
Před nákupem je užitečné znát tato synonymní jména:
- Amorphophallus rivieri Durieu ex Carrière, dosud časté jméno v zahradnictvích a na sáčcích semen;
- Amorphophallus rivierei var. konjac (K.Koch) Engl., kombinace ve stejném rodu jako přijaté jméno;
- Conophallus konjak Schott a Brachyspatha konjac (K.Koch) K.Koch, dvě starší rodová jména dnes zahrnutá do rodu Amorphophallus;
- Amorphophallus konjac var. kiusianus Makino, varieta popsaná v Japonsku na Kjúšú roku 1911.
Obchodní označení Amorphophallus rivieri může při nákupu mást: objevuje se jako údajně samostatný druh, ačkoli je POWO řadí mezi přímá synonyma A. konjac. Spolehlivým vodítkem zůstává přijatý binomický název. 1
Stanoviště a rozšíření
Vlastní původní areál vymezuje POWO/WCVP pouze na západ Jün-nanu v Číně. Rostlina zde obývá lesní okraje a křoviny s kyprým organickým opadem ve stínu, v nadmořské výšce 830–1 200 m. 1 5
Zahradnické popisy zahrnují mnohem širší oblast východní a jihovýchodní Asie. Missouri Botanical Garden uvádí východní Himálaj, souostroví Nansei-šotó, Filipíny, Thajsko a Vietnam; tento obraz odráží především staletí pěstování jako potraviny, nikoli rozsáhlejší přirozený areál. 3
Při pěstování v chladnějším podnebí snáší konjak různá osvětlení od hlubokého stínu po plné slunce, nejlépe však prospívá v polostínu. Hlíza přečká chladnou zimu v zemi za předpokladu, že zůstane suchá, zatímco list je citlivý i na slabý mráz. 4
Životní cyklus a rozmnožování
Roční rytmus začíná zimním klidem hlízy. Na jaře se objeví růžový výhonek, z něhož vyroste buď list, nebo květenství, nikdy obojí v témže roce. List vydrží jednu sezonu, na podzim žloutne a polehá; pod zemí jej již doprovází nová větší hlíza, která nahradila původní. 2 4
Při kvetení napodobují toulec a palice pach rozkládající se mršiny. Ten přitahuje mouchy vyhledávající mršiny, které nahrazují obvyklé opylovače sbírající nektar. Po oplození vzniká hustý plodní klas, jehož plody při dozrávání přecházejí ze zelené přes oranžovou do červené. 3
Pěstitelé rozmnožují konjak především oddělováním dceřiných hlíz, které vznikají kolem mateřské hlízy. Možný je i výsev čerstvých semen, semenáčky však přirůstají pomaleji než rostliny získané dělením. 5
Využití a rizika
Potravinářské využití konjaku sahá přibližně dva tisíce let zpět k domestikaci v jihozápadní Číně. V Japonsku se konzumuje nejméně od 6. století. Hlíza bohatá na glukomannan se vaří a zpracovává na mouku, z níž se vyrábí konnyaku a nudle shirataki. 4
Syrová hlíza je ovšem silně dráždivá. Krystaly šťavelanu vápenatého při žvýkání nebo požití vyvolávají pálení a otok jazyka i hrdla. Klinická zpráva popisuje zvracení a zarudnutí úst u dvou malých dětí, které náhodně spolkly semena konjaku; za 24 hodin se zcela zotavily. Podle uváděných podkladů tyto krystaly neutralizuje až důkladné vaření nebo důkladné vysušení na mouku. 6 7
Samostatným rizikem jsou velmi tuhé cukrovinky z konjakového želé, které se v ústech špatně rozpouštějí. Jejich konzistence v Japonsku v 90. letech a na přelomu tisíciletí způsobila několik smrtelných případů udušení. Americké, evropské a australské zdravotní úřady proto před těmito výrobky varovaly nebo omezily jejich prodej. 8
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Rozmanitost konjaku vychází spíše z místních zemědělských výběrů v Číně a Japonsku než z panašovaných okrasných forem nabízených v zahradnictvích, jaké známe u rodů Monstera a Philodendron. Na etiketách se často objevuje jméno rivieri, které přispívá k záměnám, protože označuje tutéž rostlinu. 1
Podobný vzhled nebo pach mohou vést k záměně s těmito druhy:
- Amorphophallus titanum, zmijovec titánský, mnohem větší druh zřídka pěstovaný mimo botanické skleníky;
- Sauromatum venosum, další rostlina označovaná anglicky jako „voodoo lily“, s výrazně menší hlízou a květenstvím;
- Dracunculus vulgaris, středomořská árónovitá rostlina s podobným pachem mršiny, avšak z jiného rodu.
Všechny tři napodobují pach mršiny. K rozlišení stačí posoudit hlízu, velikost květenství a zeměpisný původ.
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Amorphophallus konjac K.Koch
- Royal Horticultural Society, Amorphophallus konjac (konjaku)
- Missouri Botanical Garden Plant Finder, Amorphophallus konjac
- University of Wisconsin Extension, Konjac, Amorphophallus konjac
- Plants For A Future, Amorphophallus konjac, databázový záznam
- Little Known Dangers of an Exotic Poisonous Fruit, Lessons From Two Cases of Konjac Ingestion (PMC)
- Merck Veterinary Manual, pokojové rostliny s nerozpustnými šťavelany vápenatými
- FDA, varování před cukrovinkami s konjakem (archiv, 2001)
Časté otázky
Je Amorphophallus konjac jedovatý?
Ano, za syrova. Všechny části včetně hlízy obsahují krystaly šťavelanu vápenatého, které silně dráždí ústa a hrdlo. Důkladné vaření nebo důkladné sušení tuto toxicitu odstraňuje, takže se hlíza používá jako mouka či želé.
Proč Amorphophallus konjac některé roky nevytvoří list?
Dostatečně velká a vyzrálá hlíza vytvoří místo každoročního listu květenství a k obvyklému listovému cyklu se vrací v následujícím roce. Chybějící list proto často znamená kvetení, nikoli pěstitelský problém.
Proč květenství páchne po hnilobě?
Toulec a palice napodobují pach rozkládajícího se masa a lákají mouchy vyhledávající mršiny, které rostlinu opylují. Silný pach přetrvává jen několik dní během kvetení.
Lze jíst konjakovou hlízu syrovou?
Ne. Kvůli šťavelanu vápenatému vyvolává za syrova silné podráždění úst. Před konzumací vyžaduje dlouhé vaření nebo zpracování na sušenou mouku, například při japonské výrobě konnyaku.
Je konjak nebezpečný pro děti nebo zvířata?
Ano, při požití za syrova. Klinický případ popisuje zvracení a podráždění úst u malých dětí po náhodném požití semen konjaku; během 24 hodin se zcela zotavily.
Jaký je rozdíl mezi konjakem a zmijovcem titánským?
Amorphophallus titanum, známý jako mrtvolný květ, je jiný druh s mnohem větším květenstvím. Konjak má stejný pach mršiny i způsob opylování, ale výrazně menší hlízu a květenství.
Jak uchovat hlízu konjaku přes zimu?
Mimo tropické podnebí ji vyjměte před mrazy, nechte oschnout a uložte v suchu při 10–15 °C. Chraňte ji před vlhkostí, která podporuje měkkou hnilobu.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.




