Southern daisy (Bellis sylvestris, )


+12© fotografie
- fotografie 1 — (c) jltasset, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by jltasset · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — zebedeugalinha · cc-by · iNaturalist
- fotografie 3 — Karim Haddad · cc-by · iNaturalist
Bellis sylvestris je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), popsaná Cirillem roku 1792. Oproti sedmikrásce chudobce (Bellis perennis) má výrazněji středomořské rozšíření, bývá statnější a má sametově chlupaté listy. Na loukách, pastvinách a světlých okrajích lesů jižní Francie kvete především od září do listopadu.
Číst dálSouthern daisy a Garden daisy
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Mírné slunce až světlý polostín


© fotografie
(c) jltasset, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by jltasset · cc-by-nc
zebedeugalinha · cc-by
Karim Haddad · cc-by
Celosvětové rozšíření
POWO uvádí původní středomořský areál včetně Francie a Korsiky a zavlečení do Německa. Francouzské popisy a regionální atlasy druh řadí hlavně na louky, pastviny, trávníky, lemy a do světlých lesů Středomoří. Atlantické a korsické lokality je třeba posuzovat podle místních údajů.
- Původní7
- Zavlečená1
- Středomořská Francie
- Korsika
- Španělsko
- Itálie
- Portugalsko
- Severní Afrika
- Východní Středomoří
- Německo
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Bellis sylvestris (Bellis sylvestris Cirillo) je vytrvalý druh rodu Bellis z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Kew v databázi POWO přijímá jméno Bellis sylvestris Cirillo, zveřejněné roku 1792 v díle Plantarum Rariorum Regni Neapolitani. Druh spojuje se subtropickým středomořským biomem. 1 3
Ve francouzských botanických pramenech se objevují názvy odpovídající podzimní nebo lesní sedmikrásce. Tela Botanica používá i označení s Cirillovým jménem. Tato pojmenování odlišují druh od sedmikrásky chudobky, Bellis perennis, běžné v trávnících. Pro jednoznačné určení je vhodné držet se latinského jména; francouzská označení nejsou českými názvy. 4 5
Odkaz na les ve francouzském pojmenování není návodem k pěstování v hlubokém stínu. Druh osídluje lemy a světlé lesní podrosty, ale francouzské zdroje jej uvádějí také ze středomořských luk, pastvin a trávníků. Nejde tedy o rostlinu zapojeného stinného lesa. 4 7
Poznávací znaky
Při určování nejprve sledujte přízemní listovou růžici. Bellis sylvestris je vytrvalá a bývá popisována jako statnější než B. perennis. Jednoduché květní stvoly jsou bezlisté nebo téměř bezlisté, pýřité a často dorůstají přibližně 15–30 cm. Celkový vzrůst posuzujte spolu s listy a úbory. 4 7
Veškeré listy vyrůstají při zemi. Kvůli chlupům působí šedavě, často téměř sametově. Čepel je podlouhle obvejčitá a protáhlejší než u sedmikrásky chudobky, směrem k bázi pozvolna přechází v řapík. Okraj je celistvý nebo slabě vroubkovaný a patrné bývají tři výraznější žilky. 4
V době kvetení nejvíce upoutá samostatný úbor na konci stvolu. Je větší než u Bellis perennis: v Costeově popisu dosahuje 3 cm, případně tuto velikost překračuje. Střed tvoří žlutý terč, kolem něj vyrůstají bílé až purpurově zbarvené jazykovité květy, často širší. 4 7
Užitečná taxonomie
Jednoznačným taxonomickým označením zůstává Bellis sylvestris Cirillo. POWO, GBIF a INPN jej vedou jako druh rodu Bellis, řádu Asterales a čeledi Asteraceae. GBIF uvádí hodnost species. Ve francouzském systému TaxRef jsou s druhem spojeny identifikátory cd_nom a cd_ref 85745. 1 3 5
Starší odlišná pojetí vysvětluje synonymika. POWO mezi homotypickými synonymy uvádí Bellis perennis subsp. sylvestris a Brachyscome sylvestris. Tela Botanica přidává Bellis croatica a Bellis vallidula. Tato jména nelze ve zmíněném pojetí znovu považovat za samostatné druhy. 1 4
Pod druhem Bellis sylvestris uznává POWO dva vnitrodruhové taxony, mezi nimi subsp. pappulosa, původní v západním Středomoří. Rostliny s nažkami zakončenými šupinovitými štětinami mohou patřit do této skupiny. K takto podrobnému určení je však třeba použít místní určovací flóru. 1 2
Stanoviště a rozšíření
Středomořský původ druhu dokládá POWO výčtem oblastí zahrnujícím Francii, Korsiku, Španělsko, Itálii, Balkán, Řecko, Turecko, severní Afriku a východní Středomoří. Stejný zdroj zaznamenává zavlečení do Německa. Původní areál je proto nutné odlišovat od druhotného zahradního nebo nahodilého výskytu. 1
Pro francouzské území přebírá Tela Botanica Costeův popis luk a pastvin středomořské oblasti od Alpes-Maritimes po Pyrénées-Orientales. Zmíněny jsou rovněž Charente-Inférieure a Korsika. INPN spojuje taxon s evropskou částí Francie, suchozemskými stanovišti a údaji o hodnocení a ochraně dohledatelnými pod cd_nom 85745. 4 5
Podrobnější ekologický obraz přinášejí regionální atlasy. INFLORALHP v departementu Alpes-de-Haute-Provence popisuje druh jako úzce středomořský a teplomilný, rostoucí na slunci až v mírném polostínu. Zaznamenává jej v trávnících, lemech a světlých lesích. Místní pozorování nelze jednoduše rozšířit na celou Francii. 7
Ve francouzském Středomoří, jak je vymezují použité taxonomické zdroje, je druh původní. Není zde posuzován jako francouzská invazní nepůvodní rostlina. Výskyt za hranicemi původního areálu může mít jiný místní význam; francouzský závěr sám o sobě neurčuje status v dalších zemích. 1 5
Životní cyklus a kvetení
Vytrvalost a růžicovitý růst tvoří základ životního cyklu Bellis sylvestris. POWO druh označuje jako vytrvalý, zatímco RHS popisuje rod Bellis jako růžicovité trvalky se lžícovitými listy. Francouzské botanické popisy uvádějí vytrvalý základ rostliny, z něhož vyrůstají květní stvoly. 1 6 4
Hlavní doba kvetení odlišuje druh od sedmikrásky chudobky. Tela Botanica uvádí září až listopad, s možným kvetením také na sklonku zimy. INFLORALHP ve svých departementních údajích zdůrazňuje listopad. Tento průběh vysvětluje francouzský název odkazující na podzim a vztahuje se ke středomořským lokalitám. 4 7
Plodem je nažka, stejně jako u mnoha dalších hvězdnicovitých. Costeův popis zmiňuje vzácnou odchylku s nažkami zakončenými šupinovitými štětinami, spojovanou se skupinou B. pappulosa. Dnešní POWO ji řadí pod Bellis sylvestris jako subsp. pappulosa. Podoba plodu pomáhá podrobnějšímu určení. 4 2
Pěstování a péče
Na zahradě odpovídají nároky druhu malé středomořské trvalce rostoucí v chladnější části roku. Vhodné je dostatečné světlo nebo světlý polostín a propustná půda, která při ujímání zůstává mírně svěží. Hnojení má být střídmé. Příliš živná půda podporuje především konkurenční trávy. 4 7
V půdě středomořské zahrady může léto přinést výrazné zpomalení růstu. Zálivka má význam při výsadbě, u rostlin v nádobě nebo při návratu podzimních dešťů. V květináči je problematické střídání dlouhého sucha a přemokření stojatou vodou. Nádoba proto musí umožňovat spolehlivý odtok. 7 6
Způsob péče přizpůsobte cíli výsadby. Chcete-li pozorovat květy, vynechte na místech s růžicemi sekání od září do listopadu. Pro omezení malé kolonie v obrubě často stačí odstřihnout úbory před vytvořením semen. Přebytečné růžice lze poté odstranit z vlhké půdy. 4 7
Jedlost, toxicita a záměny
Jedlost není pro Bellis sylvestris doložena použitými druhově specifickými zdroji. Barari ji uvádí jako neznámou a Tela Botanica připojuje obecnou výstrahu k používání rostlin. Údaje o někdy uváděném využití Bellis perennis nelze automaticky přenést na tento druh. Podobný vzhled sám o sobě bezpečnost konzumace nedokládá. 8 4
U domácích zvířat chybí potvrzení, že jde o netoxickou rostlinu. ASPCA nemá zvláštní záznam pro Bellis sylvestris a upozorňuje, že jakákoli rostlinná hmota může u psů a koček vyvolat zvracení či jiné zažívací potíže. Hodnocení tedy zůstává nejisté a na místě je opatrnost. 9
Nejbližší běžnou záměnou je Bellis perennis. Častěji roste ve svěžích trávnících, bývá nižší, má menší úbory a kvete podstatně déle, často ve spojení s jarem. B. sylvestris má výrazněji středomořské rozšíření, sametovější listy, statnější vzrůst a především podzimní kvetení. 4 10
Záměnu mohou vyvolat i obecné názvy. Anglické „daisy“ a francouzské „marguerite“ či „pâquerette“ podle souvislosti označují rody Bellis, Leucanthemum, Gerbera, Chrysanthemum i jiné hvězdnicovité. Při sběru, posuzování bezpečnosti pro zvířata nebo nákupu rostlin proto ověřte vědecké jméno. 3 9
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Bellis sylvestris Cirillo
- Plants of the World Online / Kew, Bellis sylvestris subsp. pappulosa
- GBIF Backbone Taxonomy, Bellis sylvestris Cirillo
- Tela Botanica eFlore, Bellis sylvestris Cirillo
- INPN, Bellis sylvestris Cirillo, 1792, cd_nom 85745
- Royal Horticultural Society, Bellis sylvestris
- INFLORALHP, Bellis sylvestris Cirillo, 1792
- Barari Flora Taxonomy, Bellis sylvestris Cirillo
- ASPCA, seznam toxických a netoxických rostlin
- Tela Botanica eFlore, Bellis perennis L.
Časté otázky
Je Bellis sylvestris stejná rostlina jako Bellis perennis?
Ne. Jde o blízké druhy, ale POWO a GBIF uznávají Bellis sylvestris samostatně. Má výrazněji středomořské rozšíření, bývá statnější, listy má sametovější a kvete převážně na podzim.
Proč se ve francouzštině označuje jako podzimní sedmikráska?
Klasické francouzské popisy uvádějí hlavní kvetení od září do listopadu, s možným výskytem květů koncem zimy.
Je původní ve Francii?
Podle použitých zdrojů ano, především ve Středomoří a na Korsice. Jednotlivé regionální lokality je nutné posuzovat podle místních atlasů.
Lze ji jíst stejně jako sedmikrásku chudobku?
Konzumace se nedoporučuje. Vybrané zdroje nepotvrzují potravinářské použití přímo pro Bellis sylvestris a využití Bellis perennis na ni nelze automaticky přenášet.
Je jedovatá pro kočky a psy?
Nebyl nalezen spolehlivý druhově specifický zdroj, který by Bellis sylvestris označil za bezpečnou nebo jedovatou. Je tedy namístě opatrnost; jakákoli rostlinná hmota může u psů a koček vyvolat zažívací obtíže.
Je ve Francii invazní?
Ne. Použité taxonomické zdroje ji pokládají za původní. Ve Francii je podstatné především správné určení a regionální kontext.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.




