Křivouš velkokvětý (Campsis grandiflora, (Thunb.) K.Schum. 1894)

Identita

Campsis grandiflora ((Thunb.) K.Schum., 1894), česky také křivouš velkokvětý, je opadavá dřevnatá liána rodu Campsis z čeledi Bignoniaceae. Rodové jméno vychází z řeckého kampsis, tedy ohyb nebo zakřivení, a odkazuje přímo na zahnuté tyčinky uvnitř květu. Nápadné široké květy jsou hlavním důvodem jejího zahradnického využití. ¹

Carl Peter Thunberg druh poprvé popsal roku 1784 jako Bignonia grandiflora. Karl Schumann jej v roce 1894 přeřadil do rodu Campsis, čímž vzniklo současné jméno. Ve východní Číně a Japonsku, odkud pochází, se tato liána pěstuje pro okrasu již několik staletí, dlouho před rozšířením do evropských zahrad. ^{1 4}

Poznávací znaky

Lodyhy druhu Campsis grandiflora obtáčejí oporu a mají jen málo vzdušných kořenů umožňujících samostatné přichycení. Bez pravidelného vyvazování se proto liána může od opory snadno oddělit. Právě omezené přichycení pomáhá odlišit tento druh od severoamerického Campsis radicans, který se vlastními kořínky přidržuje výrazně lépe. ^{4 2}

Ve volné půdě u chráněné zdi dosahuje liána výšky 8 až 12 m a šířky 2 až 4 m. Vstřícné zpeřené listy se skládají ze 7 až 9 lístků. Jednotlivé lístky jsou vejčité, dlouze zašpičatělé a hrubě zubaté; na obou stranách mají lysý povrch, bez nápadného ochlupení. ^{2 5}

Oranžové až červené květy mají podobu širokých trubek o velikosti 5 až 8 cm. Po 6 až 12 se sdružují do převislých koncových lat od pozdního léta do podzimu. Hluboce laločnatý kalich a široce otevřené ústí koruny je odlišují od Campsis radicans, jehož květy jsou užší a kalich méně členěný. ^{5 3}

Užitečná taxonomie

Za přijímané jméno považuje POWO/WCVP Campsis grandiflora (Thunb.) K.Schum. Řada synonym odráží postupná přeřazení mezi rody Bignonia, Tecoma a Campsis. Starší botanická literatura proto nemusí uvádět totožné rodové jméno jako dnešní přehledy, přestože jde o stejný druh. Mezi doložená synonyma patří:

• Bignonia grandiflora Thunb., basionym z roku 1784
• Tecoma grandiflora (Thunb.) Loisel.
• Campsis chinensis (Lam.) Voss
• Tecoma thunbergii Van Houtte
• Campsis grandiflora f. thunbergii (Van Houtte) Rehder

Historický kultivar 'Thunbergii' uvedl přírodovědec Philipp Franz von Siebold roku 1856. Jeho jméno souvisí s posledním uvedeným synonymem. Pozná se podle koruny s kratší trubkou a nazpět ohnutými cípy, takže odlišnost spočívá v konkrétní stavbě květu, nikoli pouze v jeho oranžovém zbarvení. ^{1 5}

Stanoviště a rozšíření

Východní Čína a Japonsko tvoří původní areál Campsis grandiflora, jak jej vymezuje POWO/WCVP. Na lesních okrajích a slunných svazích zde nachází přirozená stanoviště. Kolem roku 1800 byla zavedena do Evropy jako okrasná popínavá rostlina, kde se její pěstování následně rozšířilo mimo původní asijský areál. ^{1 5}

Dnes se pěstuje také na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji, Severní Americe a Francii. Ve Francii zůstává spíše sbírkovou liánou a INPN zde nedokládá invazní status. Tento údaj se vztahuje k francouzskému území a nelze jej automaticky přenášet na hodnocení rostliny v dalších zemích nebo klimatických oblastech. ^{7 4}

Pro zahradní pěstování vyhovuje běžná, dobře propustná a spíše živná půda. Stanoviště má být slunné a chráněné před větrem, aby velké květy i mladé výhony měly vhodné podmínky. Zahradnické zdroje uvádějí zóny USDA 6 až 9; spolu s nimi je důležité posoudit konkrétní chráněnost místa. ^{4 3}

Životní cyklus a rozmnožování

Květy vznikají od června do září na letošních výhonech, takže řez provedený koncem zimy nezničí již založené kvetoucí dřevo. Velké oranžové trubky přitahují v Severní Americe kolibříky. V evropských zahradách je navštěvují různí opylovači, přičemž přítomnost severoamerických ptáků zde samozřejmě není podmínkou jejich okrasné hodnoty. ^{3 4}

Po opylení se vytvářejí protáhlé tobolky, které po dozrání uvolňují křídlatá semena. V zahradnické praxi se jako nejspolehlivější způsob množení používá řízkování polovyzrálých výhonů. Další možností je hřížení nízkých lodyh. Výsev je rovněž možný, v chladném klimatu se však dává přednost vegetativním metodám množení. ^{2 3}

V živné a úrodné půdě může liána vytvářet kořenové výmladky. Děje se to méně výrazně než u Campsis radicans, přesto je vhodné mladé výmladky každoročně kontrolovat. V malém záhonu tak lze průběžně hlídat prostor, který rostlina zabírá, místo aby se její šíření posuzovalo jen podle délky výhonů na opoře. ⁴

Využití a rizika

Hlavní uplatnění je okrasné. Liána může pokrýt pergolu, treláž nebo jižně orientovanou zeď a uplatní se v zahradách inspirovaných Asií i ve výsadbách podporujících opylovače. K dosažení tohoto účinku potřebuje vhodnou oporu, protože její schopnost samostatného přichycení není tak silná jako u některých příbuzných popínavek. ⁴

V tradiční čínské farmakopii se sušené květy přidávají do přípravků používaných při menstruačních obtížích a některých revmatických bolestech. Jde o tradiční využití, které samo o sobě nepředstavuje ověřenou lékařskou indikaci. Okrasné pěstování tohoto druhu proto nelze chápat jako doporučení k domácímu léčebnému použití jeho květů. ⁶

Použité zahradnické zdroje nedokládají systémovou toxicitu a neuvádějí riziko požití pro člověka ani domácí zvířata. Rostlinná šťáva však může při řezu podráždit citlivou pokožku. Rukavice proto dávají smysl i u rostliny bez doložené toxicity po požití, protože kontaktní podráždění je odlišný druh potíží. ^{4 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Mezi nejrozšířenější kultivary patří 'Thunbergii' s oranžovými květy a krátkou korunou a 'Morning Calm', vyšlechtěný ve Spojených státech. Druhý z nich má broskvově zbarvené květy se žlutým ústím a kompaktnější vzrůst. Jména kultivarů tak pomáhají rozlišit rostliny s odlišným vzhledem i celkovým působením na opoře. ⁵

Kříženec Campsis x tagliabuana 'Madame Galen' vznikl spojením Campsis grandiflora a Campsis radicans. Kombinuje bujnost amerického rodiče s širokou korunou rodiče asijského. Přesto bývá chybně prodáván pouze pod jménem Campsis grandiflora. Při výběru rostliny je proto důležité rozlišovat botanický druh a jeho mezidruhový hybrid. ⁵

Nejčastěji se druh zaměňuje s Campsis radicans. Ten vytváří mnohem více vzdušných kořenů, má užší květy a méně hluboce laločnatý kalich. V živné půdě se navíc výrazněji rozrůstá. Pro určení je tedy užitečná kombinace květů, kalichu a způsobu přichycení, nikoli jen barva koruny nebo obecný vzhled popínavé liány. ^{5 4}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Campsis grandiflora (Thunb.) K.Schum.
• Royal Horticultural Society, Campsis grandiflora - pěstování a péče
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Campsis grandiflora
• NC State Extension Plant Toolbox, Campsis grandiflora
• Trees and Shrubs Online, Campsis grandiflora
• Plants For A Future, Campsis grandiflora
• INPN / MNHN, Campsis grandiflora (Thunb.) K.Schum., 1894