Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum, Siebold & Zucc. ex J.J.Hoffm. & J.H.Schult.bis, 1852)

Identita

Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum Siebold & Zucc. ex J.J.Hoffm. & J.H.Schult.bis, 1852), známý také jako katsura, je jedním ze dvou žijících druhů rodu Cercidiphyllum, jediného rodu čeledi zmarličníkovitých (Cercidiphyllaceae). Tento velký opadavý strom je dvoudomý. Jednotlivé stromy nesou buď samčí, nebo samičí květy, nikdy oba typy současně. ^{1 6}

Podobnost listů se zmarlikou Jidášovou (Cercis siliquastrum) neznamená blízkou příbuznost. Oba stromy mají srdčité listy, ale náležejí do odlišných čeledí a nesdílejí bezprostřední vývojovou linii.

Japonské označení katsura patří k tradičním jménům stromu. Francouzská přezdívka arbre à caramel odkazuje na podzimní opadané listí. Při rozkladu se z něj uvolňuje maltol, aromatická látka vonící po karamelu a páleném cukru. Její obsah může dosahovat až 2,3 % suché hmotnosti listů. ⁷

Druh popsali Siebold a Zuccarini; jméno poté v roce 1852 platně zveřejnili Hoffmann a Schultes. Z taxonomického hlediska stojí zmarličník poměrně osamoceně. Mezi současnými stromy má jediný blízký sesterský druh, Cercidiphyllum magnificum. ¹

Poznávací znaky

Vstřícné, po párech postavené listy patří k hlavním poznávacím znakům Cercidiphyllum japonicum. U opadavých stromů jde o méně obvyklé uspořádání. Kombinace vstřícnosti a srdčitého tvaru odlišuje druh od habru i lípy, jejichž listy jsou střídavé. Zaoblená srdčitá čepel měří 4–10 cm a při rašení je bronzově červená, zatímco v létě modrozelená. ^{2 3}

Podzimní listy se před opadem barví žlutě, oranžově a růžově. Tehdy je karamelová vůně nejvýraznější a poskytuje téměř stejně užitečné vodítko jako jejich tvar. Pěstované stromy běžně dorůstají 15–30 m a často vytvářejí více kmenů z jedné báze. Plané čínské exempláře údajně přesahují 40 m. ^{3 4}

Drobné květy bez korunních lístků se objevují na jaře před olistěním. Samčí jsou červené, samičí nazelenalé a již v dubnu dodávají větvím barevný nádech. Drobné zelené plody ve skupinách se vyvíjejí pouze na opylených samičích stromech. ³

Užitečná taxonomie

Dva uznávané druhy rodu Cercidiphyllum jsou široce rozšířený C. japonicum a vzácnější C. magnificum. Druhý má větší, hruběji zubaté listy a červenavou mladou kůru odlupující se v proužcích. Mimo dobu květu si jsou oba druhy natolik podobné, že je lze snadno zaměnit. ¹

Čínské populace se dlouho uváděly samostatně jako Cercidiphyllum japonicum var. sinense Rehder & E.H.Wilson. Novější studie však nenacházejí stálé morfologické rozdíly oproti japonským populacím, a toto rozlišení se již neuznává. Mezi další používaná synonyma patří Cercidiphyllum japonicum f. miquelianum Inokuma a Cercidiphyllum japonicum f. piramidale V.V.Byalt & Firsov. ^{4 1}

Nejspolehlivějším taxonomickým označením proto zůstává úplné jméno Cercidiphyllum japonicum. Platné zeměpisné vnitrodruhové rozlišení mezi čínskými a japonskými populacemi se v tomto pojetí nepoužívá.

Stanoviště a rozšíření

Domovem Cercidiphyllum japonicum je několik čínských provincií a všechny hlavní japonské ostrovy. Roste ve smíšených horských lesích a v pobřežních porostech vodních toků, často přímo u vody. Podle zeměpisné šířky se vyskytuje v nadmořských výškách 600–2 700 m. ⁴

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh celosvětově jako málo dotčený, v kategorii LC. Globální ohrožení druhu nebylo při tomto hodnocení zjištěno. ⁵

Do západních zahrad se strom dostal v roce 1865, kdy americký konzul v Japonsku Thomas Hogg poslal semena severoamerickým školkařům. Do Evropy dorazil kolem let 1880–1881, nejprve do Berlína a poté do Kew. V roce 1910 botanik a cestovatel Ernest Henry Wilson doložil jeho výskyt v Číně pro Arnold Arboretum. Potvrdil tak, že původní areál přesahuje Japonsko, navzdory druhovému jménu japonicum. ^{4 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní květy zmarličníku se otevírají ještě před listy. Pyl přenáší vítr ze samčích květů na květy samičí, které rostou na jiných stromech. Pohlaví mladého Cercidiphyllum japonicum lze spolehlivě poznat až při prvním kvetení. Předtím je podle vegetativního vzhledu určit nelze. ³

Nazelenalé plody, botanicky měchýřky, dozrávají ve skupinách koncem léta a na podzim uvolňují křídlatá semena. Osamocený samičí strom bez samčího jedince v okolí může každoročně kvést, ale bez cizího opylení semena nevytvoří. Výsev zachovává druh, nezaručuje však pohlaví ani vlastnosti kultivaru. K jejich spolehlivému zachování slouží řízkování a roubování. ⁴

Více kmenů vyrůstajících ze společné báze je u zmarličníku častým růstovým tvarem, který přispívá k dlouhověkosti. Některé evropské stromy vysazené v 19. století dnes přesahují 25 m. Příkladem je jedinec v britském Westonbirtu. ⁴

Využití a rizika

Okrasná hodnota Cercidiphyllum japonicum spočívá především v bronzovém jarním rašení, podzimních barvách a karamelové vůni listů. Proto se vysazuje do parků a velkých zahrad. Hospodářské využití zde ustupuje významu vzhledu, vůně a celkového růstového tvaru stromu. ³

Referenční zahradnické zdroje neuvádějí doloženou jedovatost pro domácí zvířata ani člověka. U koní však chybějí specifické údaje, a jejich bezpečnostní status proto zůstává neurčený. Absenci těchto dat nelze zaměňovat za potvrzení bezpečnosti. ^{2 3}

Škůdci a choroby strom obvykle příliš netrápí. V prvních letech však špatně snáší sucho a horký suchý vítr rychle poškozuje listy. Chráněné stanoviště je zvlášť důležité během prvních 2–3 let. Vápenitá půda sama o sobě nepůsobí zvláštní potíže, květy i mladé výhony ale mohou po pozdních jarních mrazech zčernat. Z uváděných rizik ohrožuje samotné přežití stromu především kořenová hniloba způsobená václavkami. Popálení listů a pozdní mráz poškozují olistění, aniž by zpravidla usmrtily již ujmutý strom. ^{3 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradní formy se liší především tvarem koruny. Převislá f. pendulum dala vznik kultivarům 'Morioka Weeping' a 'Amazing Grace'. Kompaktní kulovitý 'Heronswood Globe' dosahuje přibližně 6 m výšky i šířky, zatímco zakrslý 'Boyd's Dwarf' zůstává kolem 4 m. Vzácnější 'Rotfuchs' má purpurově zbarvené listy a úzký růstový tvar. ⁴

Se zmarličníkem se nejčastěji zaměňuje zmarlika Jidášova, Cercis siliquastrum. Podobně znějící jména i srdčité listy mohou mást, oba stromy však patří do odlišných čeledí. Zmarlika je z čeledi bobovitých a před olistěním nese svazečky růžových květů, kdežto zmarličník tvoří drobné nenápadné květy. Skutečně blízkým druhem je pouze Cercidiphyllum magnificum, odlišitelný většími listy a odlupující se mladou kůrou. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cercidiphyllum japonicum Siebold & Zucc. ex J.J.Hoffm. & J.H.Schult.bis
• Royal Horticultural Society, Cercidiphyllum japonicum pěstitelský průvodce
• Missouri Botanical Garden, Cercidiphyllum japonicum
• Trees and Shrubs Online, Cercidiphyllum japonicum
• IUCN Red List of Threatened Species, Cercidiphyllum japonicum hodnocení
• GBIF Backbone Taxonomy, Cercidiphyllum japonicum
• University of Washington Elisabeth C. Miller Library, o sladké vůni listů zmarličníku
• Arnold Arboretum, Katsura (Cercidiphyllum japonicum), China 1910