Japanese pagoda tree (Styphnolobium japonicum, (L.) Schott 1829)

Identita

Styphnolobium japonicum ((L.) Schott, 1829) je velký opadavý strom z čeledi bobovitých (Fabaceae), podčeledi Faboideae. Navzdory druhovému jménu nepochází z Japonska: přirozeně roste ve střední, jižní a východní Číně i v Koreji. ^{1 3}

Vědecké jméno uchovává stopu chybného určení původu. Carl von Linné pojmenoval druh roku 1767 jako Sophora japonica podle herbářového exempláře, který mylně považoval za japonský. Do rodu Styphnolobium jej přeřadil až Heinrich Wilhelm Schott roku 1829. Francouzské označení „arbre de miel“, tedy medový strom, odkazuje na pozdní kvetení, vyhledávané včelami v době, kdy už jen málo jiných dřevin poskytuje nektar. ⁸

Poznávací znaky

Dospělé Styphnolobium japonicum běžně dosahuje výšky 15–25 m, s rozložitou korunou širokou 10–20 m a často krátkým kmenem. Šedohnědá borka se s věkem rozpraskává; mladé větvičky zůstávají 3–4 roky světle zelené, než zhnědnou. ^{4 2}

Opadavé střídavé zpeřené listy se skládají ze 7–17 oválných lístků, svrchu leskle tmavozelených a zespodu světlejších. Celý list často přesahuje délku 25 cm. Zelenou barvu si zachovává dlouho do podzimu a nakonec nenápadně žloutne, bez výrazného barevného vzplanutí. ³

Pozdní vonné květy se otevírají v červenci a srpnu. Drobné krémové motýlovité květy tvoří široké koncové laty dlouhé 15–30 cm. Následné převislé lusky jsou mezi semeny zaškrcené a připomínají šňůru perel; na podzim hnědnou a na stromě vydrží velkou část zimy. ^{4 2}

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP přijímá jméno Styphnolobium japonicum (L.) Schott. Jde o jediný druh rodu hojně pěstovaný mimo původní areál. Basionymum a starší kombinace se stále běžně používají, zejména v zahradnictví a starší literatuře:

• Sophora japonica L. (původní jméno)
• Sophora japonica var. pubescens (Tausch) Bosse (varieta)
• Sophora japonica f. pendula Lodd. ex Sweet (převislá forma)
• Sophora japonica f. violacea (Carrière) Zabel (forma)

Označení Sophora japonica se dál hojně objevuje v zahradnickém obchodě a starých školkařských katalozích, přestože přijaté botanické jméno změnilo rod už roku 1829. Spolehlivým vodítkem proto zůstává přívlastek japonicum nebo japonica ve spojení s čeledí Fabaceae. ^{1 6}

Stanoviště a rozšíření

Ve volné přírodě roste Styphnolobium japonicum v mírném podnebí na otevřených stanovištích, v západní Číně často v nadmořské výšce 300–1 000 m. ⁵

Po zavedení do Evropy v 18. století se zde druh dnes téměř výhradně pěstuje jako okrasný, alejový nebo stínící strom. Ceněna je jeho odolnost vůči městskému znečištění a po zakořenění i vůči suchu. V Paříži patří k nejčastějším pouličním dřevinám. ^{4 8}

Roku 1747 poslal jezuitský misionář Pierre Nicolas Le Chéron d’Incarville z Číny semena „neznámého stromu“ Bernardu de Jussieu, tehdejšímu správci pařížské Jardin du roi. Strom vypěstovaný z těchto semen, vysazený v dnešní Jardin des Plantes, vykvetl až roku 1779. První květy umožnily ztotožnit pařížské semenáče s Linného druhem. Dnes je starý přes 270 let a patří k nejstarším známým stromům Evropy. ⁸

Ve Spojených státech je druh v některých středoatlantských oblastech uváděn jako nově se objevující invazní hrozba; semenáče tam někdy osidlují úhory a lesní okraje. Ve Francii naopak zůstává omezen na městské výsadby, bez hlášení samovolného šíření. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Kvetení nastává až u dospělého stromu, zpravidla 20–30 let po výsevu, někdy ještě později. U mladého stromu vysazeného ve městě tak může čekání na první květy trvat až 30 let. ^{2 5}

Medonosné květy silně přitahují včely v části léta, kdy jiných zdrojů nektaru ubývá. Po opylení vznikají dužnaté lusky, které pomalu dozrávají do podzimu, následně hnědnou a na stromě zůstávají velkou část zimy. ^{8 4}

Rozmnožuje se především výsevem po namočení semen do horké vody nebo řízkováním polovyzrálých větviček s patkou odebíraných v červenci a srpnu. Převislý kultivar 'Pendula', který téměř nikdy nekvete, se množí výhradně roubováním na vysoký kmínek. ⁵

Využití a rizika

Styphnolobium japonicum se vysazuje hlavně jako okrasný strom do alejí, jako solitéra nebo pro stín v parcích. Dobře snáší znečištění i utužené městské půdy. ⁴

Semena a lusky obsahují cytisin, alkaloid jedovatý po požití. Popisované příznaky zahrnují zažívací obtíže a neklid, při požití velkého množství i závažnější postižení. Listy a květy toto riziko naopak nepředstavují a sklízejí se i pro tradiční využití. ³

V tradiční čínské medicíně se květní poupata a sušené lusky řadí mezi zavedené rostlinné prostředky používané proti vysokému tlaku a poruchám krevního oběhu. Listy jsou také zdrojem rutinu, flavonoidu přítomného ve vyšší koncentraci než v pohance, která je jeho nejběžnějším komerčním zdrojem. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnický sortiment využívá zejména tři odlišné kultivary. 'Pendula' je převislá forma vždy roubovaná na vysoký kmínek, která kvete vzácně nebo téměř vůbec. Severoamerický výběr 'Regent' roste rychleji a kvete dříve a bohatěji než základní forma. Patentovaný sloupovitý kultivar 'Princeton Upright' se hodí do městských výsadeb s omezenou šířkou.

Nejčastější záměna se týká trnovníku akátu, Robinia pseudoacacia. Oba stromy mají zpeřené složené listy a bílé motýlovité květy. Trnovník se však odlišuje třemi znaky: jarním kvetením, trny na mladých větvičkách a hluboce rozpraskanou borkou. Styphnolobium japonicum trny nemá a kvete pozdě, uprostřed léta.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Styphnolobium japonicum (L.) Schott
• Royal Horticultural Society, Styphnolobium japonicum
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Styphnolobium japonicum
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Styphnolobium japonicum
• Plants For A Future, Styphnolobium japonicum
• GBIF Backbone Taxonomy, Styphnolobium japonicum (L.) Schott
• International Plant Names Index, Styphnolobium japonicum (L.) Schott
• The Conversation / MNHN, Co je to za strom v mém městě? Styphnolobium japonicum