Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica, (Thunb.) Lindl. ex Spach 1834)

Identita

Kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica (Thunb.) Lindl. ex Spach, 1834) je opadavý trnitý keř z čeledi růžovitých (Rosaceae). POWO přijímá jméno Chaenomeles japonica podle kombinace publikované Lindleym a Spachem v roce 1834, která nahradila starší synonyma. ^{1 2}

Řecká slova khaïneïn, „rozštěpit se“, a mêlea, „jabloň“, dala vzniknout rodovému jménu Chaenomeles. Švédský botanik Carl Peter Thunberg popsal druh roku 1784 jako Pyrus japonica, neboť se domníval, že se jeho plod přirozeně rozpadá na pět částí. Ve skutečnosti je tento jev u rostliny vzácný. ⁶

Historii staršího zařazení připomíná francouzské pojmenování cognassier du Japon. Druh dlouho nesl jméno Cydonia japonica, než John Lindley roku 1822 oddělil rod Chaenomeles od rodu Cydonia podle znaků plodu, nikoli listů. ^{6 7}

Poznávací znaky

Zahradní keř vytváří husté trnité větvení. Podle Royal Horticultural Society dorůstá 50 cm až 1 m a rozkládá se do šířky 1,5 až 2,5 m. V přirozeném japonském prostředí zůstává divoká forma kompaktnější, s výškou kolem 1 až 1,2 m. ^{2 6}

Šedohnědé větve nesou trny dlouhé 1 až 5 cm. Díky nim se keř hodí do neprostupných živých plotů; málokterý jarní keř nabízí toto využití tak brzy v sezoně. Leskle zelené obvejčité listy jsou přibližně 3 až 5 cm dlouhé, 2 až 3 cm široké a jemně pilovité. ^{6 5}

Brzké květy se často objevují před mladými listy nebo současně s nimi, ve skupinkách po 2 až 5. Mají pět šarlatových až růžových korunních lístků a 40 až 60 tyčinek ve dvou kruzích. Aromatická žlutozelená malvice dosahuje průměru 3 až 4 cm a dozrává počátkem podzimu. ^{6 3}

Taxonomie a záměny

Vývoj pojmenování dokládají synonyma Pyrus japonica Thunb., bazionym druhu, Cydonia japonica (Thunb.) Pers., Cydonia lagenaria Loisel. a Chaenomeles maulei (Mast.) Lavallée. Z posledního vychází anglický název Maule's quince, spojený s britskou školkou 19. století. ^{6 7}

Spolehlivou oporou pro určení zůstává jméno přijímané POWO. Francouzské obchodní označení cognassier du Japon přesahuje vlastní druh: zahrnuje i Chaenomeles speciosa, keř dorůstající přes 2 m, zatímco Chaenomeles japonica zůstává pod 1,5 m. Patří sem také hybridy skupiny Superba (C. japonica × C. speciosa, vyšlechtěné kolem roku 1900 G. Frahmem) a Clarkiana (C. cathayensis × C. japonica, vzniklé v Kalifornii). Obíhá přes 500 kultivarových jmen, která sama nezaručují skutečný druh vysazené rostliny. ^{1 6}

Stanoviště a rozšíření

Jižní část střední Koreje a Japonsko (Honšú, Kjúšú) vymezuje POWO jako původní areál druhu. ¹

Volně roste ve světlém horském podrostu, v nadmořských výškách 100 až 2 100 m, často podél vodních toků. ⁶

Kdoulovec japonský se hojně pěstuje pro okrasu v Evropě, Asii a Severní Americe. Ve Francii občas zplaňuje, ale není tam považován za invazní. V Pobaltí se pěstuje i komerčně pro plody: v roce 1993 zabíral v Lotyšsku asi 300 hektarů, s výnosem 12 až 15 tun na hektar. Komerční produkce existuje také v Litvě. ⁶

Životní cyklus a množení

Na sklonku zimy či začátkem jara kvete na loňském dřevě, před mladými listy nebo současně s nimi. Příliš silný zimní řez proto odstraňuje část budoucích květů. Časné květy poskytují včelám jeden z prvních zdrojů nektaru na konci zimy. ^{5 3}

Počátkem podzimu dozrávají plody. Množení je možné bylinnými řízky v červenci a srpnu, vyzrálejšími řízky v listopadu, hřížením trvajícím přibližně dvanáct měsíců, dělením odnoží koncem zimy nebo výsevem čerstvých semen či únorovým výsevem. ⁴

Využití a rizika

Trny předurčují keř k nízkým neprostupným živým plotům; pěstuje se i jako solitéra, vyvázaný u zdi nebo v zakrslých formách na skalce. Kultivar 'Hime' s hustým větvením a drobnými sytě červenými květy se hodí na bonsaje. Větve lze také rychlit v interiéru pro časnou zimní výzdobu. ^{6 3}

Tepelně upravené plody se jedí v džemu, želé či likéru; syrové zůstávají trpké a kyselé. Royal Horticultural Society uvádí, že semena obsahují toxiny, a je proto nutné je před konzumací odstranit. Zároveň nedoporučuje nechat domácí zvířata jíst plody. Samostatná karta ASPCA pro tento druh nebyla nalezena, proto je vhodné zachovat stejnou opatrnost. ^{6 2 4}

Deštivé jaro podporuje houbové skvrnitosti listů. Keř může trpět také bakteriální spálou růžovitých, strupovitostí, mšicemi a sviluškami. Příliš zásaditá půda způsobuje chlorózu listů. ^{5 3}

Kultivary a příbuzné rostliny

Častá záměna vzniká mezi Chaenomeles japonica a Chaenomeles speciosa, vyšším druhem prodávaným ve Francii pod stejným názvem cognassier du Japon. Hybridy skupin Superba a Clarkiana rozšiřují barevnou škálu od červené přes oranžovou a růžovou po bílou. Mimo specializovanou školku tak bývá obtížné zaručit čistý druh. ⁶

Za pozornost stojí dvě botanické formy: poléhavá varieta alpina z hor ostrova Kjúšú a varieta pygmaea s podzemními větvemi. Pod francouzským obchodním názvem cognassier du Japon obíhá více než 500 kultivarů bez rozlišení nízkého druhu dorůstajícího nejvýše 1,5 m od Chaenomeles speciosa s výškou přes 2 m. Tuto nejasnost před nákupem odstraní pouze úplné vědecké jméno ověřitelné u POWO. ^{1 7}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Chaenomeles japonica (Thunb.) Lindl. ex Spach
• Royal Horticultural Society, Chaenomeles japonica
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Chaenomeles japonica
• Plants For A Future, Chaenomeles japonica
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Chaenomeles japonica
• Wikipedie, francouzské heslo o kdoulovci japonském
• International Plant Names Index, Chaenomeles japonica
• GBIF Backbone Taxonomy, Chaenomeles japonica