Jabloň lesní (Malus sylvestris, (L.) Mill. 1768)

Identita

Jabloň lesní (Malus sylvestris (L.) Mill., 1768) patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Tento malý opadavý strom pochází podle POWO ze západní Evropy až po Turecko; databáze přijímá jeho současné vědecké jméno. Philip Miller je vytvořil roku 1768 kombinací založenou na původním Linného jménu. ¹

Její dospělé listy jsou lysé, stejně jako horní strana kališních lístků. U jabloně domácí (Malus domestica) jsou oba tyto orgány naopak zřetelně chlupaté. Právě toto rozlišení je při určování důležitější než samotný dojem z koruny nebo velikosti stromu. ⁶

Druhové přízvisko sylvestris, z latinského silvestris, znamená „lesní“ a odkazuje k prostředí lesů a hájů. Český název vyjadřuje stejnou vazbu. Strom na lesním okraji nebo v polní mezi proto může být planou jabloní pravděpodobněji než jedinec vysazený do ovocného sadu.

Poznávací znaky

Keřovitě rostoucí strom dosahuje obvykle 6–10 m, ve středoevropských lesích příležitostně i větší výšky. Husté větvení často doplňují trnité větévky. Listy mají vejčitý až téměř okrouhlý tvar, jemně pilovitý okraj a délku 3–11 cm. Vedle stromových jedinců se objevují také velké keře s obdobnými znaky. ^{6 2}

Chlupatost je třeba posuzovat hlavně na vyzrálých listech. Mladé výhony jabloně lesní mají slabé ochlupení, které během stárnutí mizí. Při příliš časném určování na jaře může tento přechodný znak svádět k nesprávnému závěru, že jde o jabloň domácí. ⁶

Bílé až narůžovělé květy se otevírají v dubnu a květnu. Jsou uspořádány v drobných okolících a měří 3–4 cm v průměru. Následují kulovité malvice o velikosti 2–4 cm, zelenožluté, někdy s červeným nádechem. Jejich pevná dužnina chutná za syrova výrazně trpce. ^{2 4}

Užitečná taxonomie

Dnešní vědecké jméno vzniklo ve dvou krocích. Linné roku 1753 zveřejnil původní jméno Pyrus malus var. sylvestris. Miller pak v roce 1768 převedl taxon do rodu Malus a povýšil jej na druh. Z této historie vychází autorská zkratka „(L.) Mill.“ za jménem rostliny. ¹

Ve starších květenách lze narazit na synonyma Malus acerba Mérat, Malus communis var. sylvestris (L.) Beck a Pyrus sylvestris (L.) Gray. I jabloň domácí, Malus domestica, byla dlouho chápána pouze jako odrůda tohoto planého druhu. Jejich odlišnost a vzájemné vztahy později upřesnila genetika. ¹

Stanoviště a rozšíření

Od Skandinávie a Britských ostrovů po Španělsko, Řecko a Turecko se podle POWO rozkládá původní evropský areál. Druh roste v mírném podnebí, ve světlých lesích, na jejich okrajích i v pařezinách. Výrazně upřednostňuje neutrální až vápnité půdy; nejde tedy jen o libovolný strom rostoucí mimo sad. ^{1 3}

Ve Francii je původní, ale roztroušená, zejména ve světlých doubravách, mezích a na okrajích hájků. Souvislé husté porosty tvoří jen zřídka. Blízkost sadů usnadňuje křížení s jabloní domácí. V některých částech západní Evropy je pak obtížné rozpoznat geneticky čisté populace pouze podle vnějších znaků. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Oboupohlavné dubnové a květnové květy opyluje hmyz. Cizosprašné opylení podporuje nasazení plodů a je důležité pro bohatou úrodu. Osamocený strom daleko od dalších jabloní obvykle plodí méně než strom u smíšeného živého plotu, protože dostává menší přísun cizího pylu. ³

Semena uvnitř plodů dozrávají v září a říjnu. Bez stratifikace klíčí nepravidelně; přibližně tři měsíce ve vlhkém chladu pomáhají překonat klid embrya. Výsev semene dává jedince blízkého planému typu, nikdy však věrnou kopii vybraného stromu s mimořádnými vlastnostmi. ³

Populačně genetická studie zveřejněná roku 2012 v PLoS Genetics změnila obvyklý výklad domestikace. Hlavním předkem jabloně domácí je středoasijská Malus sieversii, nikoli evropská jabloň lesní. Ta ovšem během staletí druhotného křížení s rozšiřujícími se sady přispěla velmi výrazně. Dnešní odrůdy jsou jí geneticky bližší než původnímu asijskému předku. ⁷

Využití a toxicita

V krajině nachází místo především ve volných živých plotech, na okrajích hájků nebo jako odolná podnož jiných jabloní. Syrová jablíčka bývají příliš trpká k přímému jídlu. Vaří se na rosol a šťávu, případně se sbírají po přemrznutí, které zmírňuje kyselost. Tradiční zpracování využívá zejména vysokého obsahu pektinu potřebného při zavařování. ^{3 2}

Samotná dužnina není toxická. ASPCA však pod heslem „Apple (Malus sylvestris)“ upozorňuje na celou rostlinu u psů, koček a koní. Kyanogenní glykosidy jsou soustředěny v semenech, stoncích a zvláště zvadlých listech. Skutečné riziko nastává především při rozkousání velkého množství. Popsanými příznaky jsou cihlově červené sliznice, rozšířené zornice a dýchací obtíže. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Trnité větve a malé trpké plody představují výchozí planý typ, který na rozdíl od jabloně domácí neprošel soustavným zahradnickým výběrem pro ovocnářství. V terénu jsou významnou proměnlivou skupinou hlavně přechodní kříženci s Malus domestica. Vyskytují se často u sadů a bez genetického rozboru nemusí být jejich původ rozhodnutelný. ⁶

Při určování je vhodné porovnat také příbuzné dřeviny:

• Malus domestica, mladé zplanělé jabloně domácí prozrazuje ochlupení listů;
• Pyrus pyraster, planá hrušeň má podobný vzrůst, ale protáhlejší plody se zrnitou dužninou;
• Prunus spinosa, trnka roste ve stejných mezích a má trny, avšak drobné kulaté modročerné plody se od jablečných malvic výrazně liší.

Kontrola vyzrálých listů a kališních lístků zůstává nejrychlejším rozlišením: lysé orgány svědčí pro jabloň lesní, výrazně chlupaté pro jabloň domácí. Tento znak stojí za ověření ještě před hodnocením trnů či celkové siluety.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Malus sylvestris (L.) Mill.
• Royal Horticultural Society, Malus sylvestris, jabloň lesní
• Plants For A Future, Malus sylvestris
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Malus sylvestris
• ASPCA, Apple (Malus sylvestris), toxicita
• Trees and Shrubs Online, Malus sylvestris
• Cornille a kol., 2012, PLoS Genetics, druhotný podíl evropské plané jabloně na genomu jabloně domácí