Mandarinka obecná (Citrus reticulata, Blanco 1837)

Identita

Mandarinka obecná (Citrus reticulata Blanco, 1837) byla popsána botanikem Franciscem Manuelem Blancem roku 1837 na Filipínách, tehdy pod španělskou správou. Patří do rodu Citrus a čeledi routovitých (Rutaceae). Její plody se nazývají mandarinky; podle kultivaru se prodávají také pod označením tangerine nebo satsuma. ^{1 2}

Latinské druhové jméno reticulata znamená „síťovaná“ a odkazuje na jemnou žilnatou strukturu slupky a vnitřních blan plodu. Běžný název mandarinka má jiný původ. Francouzština převzala označení vysokého úředníka císařské Číny; toto slovo se později přeneslo na barvu a nakonec i na ovoce. ⁴

Poznávací znaky

Stálezelený strom dosahuje výšky 2 až 7,5 m podle podnebí a způsobu pěstování. V nádobě bývá mnohem kompaktnější. Mladé větve nesou trny; lesklé kopinaté listy mají krátký, jen slabě křídlatý řapík, zatímco u pomerančovníku je řapík výrazně křídlatý. ^{4 7}

Bílé květy vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách a dávají zploštělý plod o průměru 4 až 8 cm. Pomeranč je naproti tomu kulatý. Tenká poddajná slupka se snadno odděluje od dílků, což mandarince vyneslo anglickou přezdívku „kid-glove orange“, tedy pomeranč, který lze oloupat i v jemných rukavičkách. ^{4 7}

Užitečná taxonomie

Swingleův systém sdružuje pěstované mandarinky včetně satsumy, středomořské mandarinky a tačibany do jediného proměnlivého druhu Citrus reticulata. Starší Tanakova klasifikace je považovala za samostatné druhy. ^{4 3}

Mezi hlavní synonyma a související taxony, které je třeba rozlišovat, patří:

• Citrus reticulata subsp. unshiu (Tanaka ex Swingle) D.Rivera & al., mandarinka satsuma
• Citrus reticulata subsp. deliciosa (Ten.) D.Rivera & al., středomořská mandarinka
• Citrus reticulata subsp. tachibana (Makino) D.Rivera & al., poddruh tačibana
• Citrus × nobilis subf. reticulata (Blanco) M.Hiroe, historická kombinace

Jako přijaté jméno platí Citrus reticulata Blanco. Obchodní mandarinky, například klementina, ponkan nebo dancy, jsou odlišné hybridy či kultivary, nikoli přímá synonyma. ¹

Stanoviště a rozšíření

Divoký původ druhu je omezen na malou oblast jižní Číny a severního Vietnamu kolem pohoří Nan-ling. POWO jej klade do Kuang-si, Chu-nanu a Ťiang-si. ^{1 4}

Dvě nezávislé domestikace severně a jižně od pohoří Nan-ling vedly ke vzniku pěstovaných mandarinek. Jejich genom obsahuje přibližně 1,8 % příměsi pomela vzniklé introgresí; u planých mandarinek tato příměs chybí. ⁴

Zavádění do pěstování pokračovalo do Japonska, Indie a na Filipíny, později do Evropy, kde je mandarinka v Anglii doložena již roku 1805. Do Spojených států se dostala ve 40. až 50. letech 19. století, nejprve do Louisiany, odkud se šířila na Floridu, do Alabamy, Mississippi a Kalifornie. ⁷

Pro pěstování potřebuje mandarinka dobře propustnou půdu, nejlépe hlinitou, s mírně kyselým pH mezi 5 a 6. Plné slunce přímo ovlivňuje kvetení. Ve stínu strom roste, ale málo plodí. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení přináší bílé květy jednotlivě nebo ve skupinách. Plody poté několik měsíců rostou a sklizeň připadá obvykle na podzim a zimu. ⁴

Dobře ujmutý dospělý strom může ročně dát až 79 kg ovoce. Výnos však výrazně závisí na kultivaru, podnoži a podnebí. ⁴

Při zahradnickém množení se používá především roubování, které zachovává vlastnosti kultivaru. Výsev a řízkování slouží zejména sbírkám a šlechtitelskému výzkumu. Při teplotách pod 13 °C se růst výrazně zpomaluje. ⁶

Využití a rizika

Mandarinky se jedí čerstvé, v salátech nebo se zpracovávají na šťávu. Tenká slupka bohatá na silici ochucuje cukrovinky, nápoje a pečivo. Tradiční čínská medicína používá sušenou slupku zvanou chenpi při zažívacích obtížích a kašli. ⁶

Záznam ASPCA přímo pro Citrus reticulata chybí. Příbuzný pomerančovník (Citrus sinensis) a kalamondin (Citrus mitis) jsou však vedeny jako toxické pro kočky, psy a koně. Silice a psoraleny ze slupky a listů vyvolávají zvracení, průjem a fotosenzibilizaci. ^{8 9}

Dužnina mandarinky se obecně považuje za netoxickou. Slupku a koncentrované silice přesto z opatrnosti držte mimo dosah zvířat. Po požití velkého množství slupky je nejbezpečnější obrátit se na veterináře.

Od 80. let 19. století získala mandarinka v Severní Americe postavení svátečního ovoce. Japonští přistěhovalci ji darovali na Nový rok a později se stala běžnou součástí vánočních punčoch jako připomínka zlatých mincí spojovaných se svatým Mikulášem. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Satsuma, středomořská mandarinka neboli willowleaf a tačibana se dnes řadí jako poddruhy Citrus reticulata. Ponkan a dancy zůstávají zahradnickými kultivary téhož komplexu. ^{10 4}

Časté záměny se týkají těchto citrusů:

• Citrus × clementina, klementina, obvykle bezsemenný kříženec mandarinky a pomerančovníku
• Citrus sinensis, sladký pomeranč, kulatý plod se silnou přiléhavou slupkou
• Citrus mitis, kalamondin, miniaturní plod často pěstovaný v nádobě

Při rozlišování je nejspolehlivější zploštělý tvar plodu a tenká slupka, kterou snadno stáhnete rukou. Pomeranč má naopak kulatý plod a slupku přiléhající k dílkům. ⁷

Na školkařské etiketě může mandarinka v praxi znamenat širokou skupinu. Pod tímto obecným označením se prodávají satsuma, klementina, ponkan i tangor, přestože jde o různé poddruhy, hybridy a kultivary v rámci téhož komplexu. Pro spolehlivé určení toho, co sázíte, je proto třeba ověřit celé botanické jméno. ¹⁰

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Citrus reticulata Blanco
• GBIF Backbone Taxonomy, Citrus reticulata Blanco
• International Plant Names Index, Citrus reticulata
• Wikipedie v angličtině, Mandarin orange
• Wikipedie ve francouzštině, Mandarinier
• Plants For A Future, Citrus reticulata
• Purdue University NewCrop (Morton), Mandarin Orange
• ASPCA, Orange (Citrus sinensis), údaje o toxicitě
• ASPCA, Calamondin Orange (Citrus mitis), údaje o toxicitě
• Givaudan Citrus Variety Collection / UC Riverside, Citrus reticulata Blanco (CRC 3239)