Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera, L. 1753)

Identita

Kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera L., 1753), označovaný také jako kokosová palma, je jediný žijící druh rodu Cocos z čeledi arekovitých (Arecaceae). Botanicky není stromem v přísném smyslu: tato jednoděložná rostlina s jediným kmenem nevytváří druhotné dřevo a její kmen se nikdy nevětví. ^{1 6}

Pojmenování „coco“ se patrně odvozuje od portugalských námořníků. Tři tmavé otvory na bázi plodu jim připomínaly šklebící se obličej bytosti z lidových pověstí. Francouzské označení „cocotier“ k tomuto základu přidalo příponu pro strom, aby odlišilo palmu od plodu. ⁷

Poznávací znaky

Kroužkovaný jediný kmen nese jizvy po opadlých listech a nemá postranní větve. Vysoké odrůdy mohou přesáhnout 30 m, zatímco dospělé zakrslé kultivary dosahují pouze 2 až 4 m. ^{5 4}

Korunu dospělé palmy tvoří přibližně dvacet zpeřených listů dlouhých 4 až 6 m, obloukovitě rozložených na vrcholu kmene. Plod pěstovaných forem je vláknitá peckovice, nikoli pravý ořech, obvykle dlouhá 20 až 30 cm. Vnější vláknitý obal kryje tvrdou skořápku se třemi klíčními otvory, z nichž dva zůstávají trvale uzavřené. ^{5 7}

Uvnitř plodu je tekutý endosperm, kokosová voda, a pevný endosperm, bílá dužnina, z níž se získává kopra. Spojení vody a pevné dužniny v jedné skořápce odlišuje kokosový ořech od plodů většiny ostatních palem, které mají jen suchou dužninu. Kokosové mléko je jiný produkt: vzniká lisováním nastrouhané dužniny zralého plodu, nikoli sběrem přirozené tekutiny. ^{5 8}

Užitečná taxonomie

Rod Cocos dnes zastupuje pouze Cocos nucifera, jeho taxonomická historie je však širší. Palma Syagrus romanzoffiana byla dlouho řazena do rodu Cocos, než byla převedena do rodu Syagrus. Obě palmy mají na pohled podobné obloukovité listy. ⁶

Fosilie příbuzné tomuto rodu, například Cocos zeylandica z miocénu, byly nalezeny na Novém Zélandu a v Indii. Dokládají dávné rozšíření podstatně širší než dnešní areál. Starší botanická jména Palma cocos Mill. a Calappa nucifera Kuntze jsou nyní považována za synonyma Cocos nucifera. ^{6 1}

Stanoviště a rozšíření

Střední indopacifický prostor od ostrovní Malajsie po Melanésii je centrem genetické rozmanitosti kokosovníku. Přesný původní areál zůstává sporný: nepropustný plovoucí plod šířily mořské proudy dávno před zásahem člověka, takže hranice mezi původními a zavlečenými populacemi je nejasná. ^{1 5}

Písčité, dobře odvodněné půdy s vysokou hladinou podzemní vody, často na pobřeží, kokosovníku vyhovují; zamokřeným půdám se vyhýbá. Jako halofyt dobře snáší slanou mořskou tříšť, což vysvětluje jeho téměř soustavný výskyt u moře spíše než ve vnitrozemských nížinách. ^{3 4}

Mořeplavci kokosovník šířili již ve starověku. V Indii se pěstuje od 6. století a na východoafrickém pobřeží od 10. století; do Ameriky jej v 16. století přivezli španělští a portugalští mořeplavci. Dnes roste téměř na všech tropických pobřežích pod 1 000 m nadmořské výšky a do 26° na obě strany od rovníku. ^{7 4}

Životní cyklus a rozmnožování

Jednodomý kokosovník nese samčí i samičí květy na témže květenství. Zdravá palma může vytvořit až 15 květenství ročně. Od otevření samičích květů do sklizně zralého plodu uplyne u tohoto druhu průměrně jedenáct měsíců. ⁵

Rozmnožování je možné pouze semeny. Řízkování ani dělení nefunguje, protože rostlina nemá náhradní vrcholový pupen. Kokosový ořech snadno klíčí při 27–30 °C bez období dormance a kořínek prorůstá jediným funkčním otvorem. ^{3 4}

Vysoké cizosprašné a geneticky rozmanité odrůdy začínají plodit po 6 až 10 letech a plodnost trvá 60 až 100 let. Zakrslé samosprašné a více šlechtěné kultivary vstupují do plodnosti dříve, ale žijí podstatně kratší dobu. ⁵

Využití a rizika

Potravinářské využití zahrnuje kokosovou vodu, čerstvou dužninu i sušenou kopru a olej pro vaření i kosmetiku. Vlákna obalu, zvaná koir, slouží na lana a rohožky, kmen ve stavebnictví. Zralá dužnina je bohatá na draslík, železo, hořčík a zinek, což vysvětluje její význam v tropických kuchyních. ^{4 7 8}

Žádné údaje neřadí kokosovník mezi jedovaté rostliny pro člověka či domácí zvířata a databáze Useful Tropical Plants neuvádí doložené nebezpečí. Skutečné riziko je mechanické: těžký zralý plod padající z výšky několika metrů může zranit. Na frekventovaných místech je proto odůvodněný pravidelný řez palem. ^{4 2}

Samotné palmy ohrožují škůdci, například nosatec palmový a nosorožíci, a smrtelné žloutnutí. Toto onemocnění způsobuje fytoplazma přenášená hmyzem; zničilo celé kokosové plantáže v Karibiku a na Floridě. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pěstované kokosovníky se dělí na vysoké odrůdy (Typica), cizosprašné a odolné, a zakrslé kultivary (Nana), samosprašné a ranější. Kříženec Maypan vznikl mezi oběma skupinami a byl vybrán pro toleranci vůči smrtelnému žloutnutí po karibských epidemiích. ^{5 2}

Nejlépe doložená záměna se týká palmy Syagrus romanzoffiana, dříve řazené přímo do rodu Cocos. Její obloukovité listy kokosovník povrchně připomínají. Název „coco“ se může plést také s označením coco de mer pro Lodoicea maldivica, seychelskou palmu jiného rodu, známou největším semenem v rostlinné říši. ⁶

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cocos nucifera L.
• Encyclopaedia Britannica, kokosovník
• Plants For A Future, Cocos nucifera
• Useful Tropical Plants Database, Cocos nucifera
• Wikipedia EN, kokos
• Wikipedia EN, rod Cocos
• Wikipedia FR, kokosovník
• Wikipedia FR, kokosový ořech