Craincrain (Corchorus olitorius, L. 1753)

Identita

Corchorus olitorius L., 1753 je jednoletá bylina rodu Corchorus z čeledi Malvaceae. Pěstuje se pro jedlé listy i textilní vlákno. Plants of the World Online přijímá toto botanické jméno, které Linné publikoval v roce 1753. Rozlišení přesného druhu je důležité, protože jutové vlákno poskytují i další příbuzné rostliny. ^{1 2}

Rodové jméno vychází z řeckého slova korkhoros, označujícího již v minulosti podobnou zeleninu. Latinské druhové přídavné jméno olitorius znamená „vztahující se k zelenině“. Francouzské slovo „jute“ bylo v 19. století převzato z angličtiny; přes bengálské jhōto má souvislost se sanskrtským jūta. ⁵

Poznávací znaky

Vzpřímený stonek druhu Corchorus olitorius bývá u báze načervenalý a větví se málo, především v horní části. Při volném růstu v tropickém klimatu dosahuje běžně 1–3 m, uvádí se až 4 m. Pravidelně sklízené rostliny pěstované jako listová zelenina zůstávají obvykle vysoké 60 cm až 1,50 m. ^{4 5}

Střídavé vejčitě kopinaté a zubaté listy měří 7–10 cm. U báze čepele vybíhají dvě dlouhá vlákna navazující na střední žilku, která pomáhají při určení druhu. Nenápadné žluté květy vyrůstají v úžlabí listů jednotlivě nebo po dvou až třech. Vařené listy získávají výrazně slizovitou konzistenci, jíž se v kuchyni odlišují od řady jiných tropických listových zelenin; při poznávání doplňuje tento znak tvar čepele. ^{4 6}

Lodyha je lysá a často křehká. Rostlina nemá podzemní zásobní orgán srovnatelný s oddenkem nebo cibulí, ale jednoduchý kůlový kořen. Taková stavba odpovídá rychlému růstu během jedné sezóny spíše než přežívání zimy a následnému obnovení nadzemních částí ze zásobního orgánu. ⁵

Užitečná taxonomie

Přijímané jméno podle Plants of the World Online je Corchorus olitorius L., publikované v roce 1753. Druh patří do široce pojaté čeledi Malvaceae, podčeledi Grewioideae. Botanická literatura popsala několik variet, například Corchorus olitorius var. incisifolius Asch. & Schweinf. a Corchorus olitorius var. malchairii (De Wild.) R.Wilczek; přijaté druhové jméno tím není zpochybněno. ¹

Příbuzný Corchorus capsularis, zdroj takzvané bílé juty, má obdobné textilní využití. Odlišuje se však kulovitými tobolkami, zatímco tobolky druhu Corchorus olitorius jsou válcovité a žebrované. Právě plody poskytují jasnější vodítko než společné označení juty. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Přesný zeměpisný původ zůstává nejasný. Údaje o genetické rozmanitosti ukazují na subsaharskou Afriku jako hlavní centrum a na indicko-barmskou oblast jako centrum druhotné. Plants of the World Online umísťuje původní areál do tropických a subtropických částí Starého světa. ^{5 1}

Staleté pěstování v Asii a Africe přispělo k dnešnímu rozšíření téměř po všech tropických a subtropických oblastech světa, včetně Brazílie, Antil a Réunionu. V Austrálii, Egyptě a několika zemích východní Afriky se rostlina objevuje také jako plevel zemědělských kultur. ⁴

V metropolitní Francii není Corchorus olitorius původním druhem. Pěstuje se tam výhradně jako jednoletá plodina v zahradách nebo v chráněných podmínkách. S výsevem se čeká na konec posledních mrazů; toto francouzské pěstitelské využití nelze zaměňovat za doklad místního přirozeného výskytu. ^{2 8 9}

Životní cyklus a rozmnožování

Semena klíčí za 2–5 dní, pokud se půda prohřeje na 25–32 °C, tedy na rozmezí popisované jako optimální pro pěstování. Před výsevem lze klíčení výrazně urychlit namočením na 24 hodin. Teplo při vzcházení je pro tuto tropickou plodinu zásadní. ^{5 3}

Se sklizní mladých výhonků se začíná při výšce 20–30 cm. Během teplé části roku ji lze opakovat každé dva až tři týdny. Nesklízená rostlina v létě vykvete a vytvoří válcovité žebrované tobolky dlouhé 5–10 cm, naplněné četnými šedými hranatými semeny o velikosti 1–3 mm. ^{4 5}

Při poklesu teploty pod 10 °C se růst zpomaluje a následně zastavuje; i slabý mráz potom zničí celou rostlinu. Protože Corchorus olitorius nemá oddenek, cibuli ani hlíznatý kořen, mimo tropické či subtropické klima na jaře znovu neobrazí. Ve Francii jde z tohoto důvodu o přísně jednoletou kulturu. ³

Využití a rizika

Vařené listy bohaté na bílkoviny a vitamin C tvoří základ pokrmu mloukhiya, slizovitého podobně jako okra, podávaného v severní a západní Africe i na Blízkém východě. Některé rozbory uvádějí až 258 mg vitaminu C na 100 g čerstvých listů. Obsah bílkovin přitom může přesahovat 25 % sušiny, což je u listové zeleniny neobvykle vysoký podíl. ⁶

Stonky poskytují také jutové vlákno, používané na pytle a jutovinu. Jde o významné textilní využití zejména v Indii a Bangladéši. Zeleninová a vláknodárná kultura tak mohou vycházet ze stejného druhu, i když se liší zaměřením pěstovaných výběrů. ⁴

Semena naopak soustřeďují srdeční glykosidy, zejména korchorosidy A a B, v potenciálně toxickém množství. Australský veterinární časopis popsal podezření na otravu skotu po požití jutových semen. Listy a mladé plody po uvaření toto riziko nepředstavují; bezpečnost těchto částí však nelze přenášet na semena. ^{7 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U druhu Corchorus olitorius se neuvádí uznávaný okrasný kultivar. Existující výběry se rozlišují především podle účelu: skupina pro jedlé listy a skupina pro textilní vlákno. Zahradnické či zemědělské zaměření proto vypovídá spíše o sklizni než o ozdobné formě květů. ³

Záměna je nejpravděpodobnější s druhem Corchorus capsularis, druhým významným zdrojem juty. Jeho kulovité tobolky se liší od válcovitých žebrovaných tobolek druhu Corchorus olitorius. Jiné slizovité zeleniny, například okra (Abelmoschus esculentus) nebo bazela (Basella alba), mají v kuchyni podobnou konzistenci, ale nejsou mu blízce příbuzné. ⁵

V terénu zůstávají nejspolehlivějším rozlišovacím znakem tvar a velikost tobolky, přesnější než barva již sklizeného vlákna. U druhu Corchorus olitorius je tobolka válcovitá, žebrovaná a dlouhá 5–10 cm. U příbuzného vláknodárného druhu je kulovitá a podstatně kratší.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Corchorus olitorius L.
• INPN / MNHN, Corchorus olitorius L., 1753, juta
• Plants For A Future, Corchorus olitorius
• Purdue University NewCROP / Duke’s Handbook, Corchorus olitorius
• Pl@ntUse / PROTA, Corchorus olitorius
• PMC / časopis Foods, přehled výživových a farmakologických vlastností druhů Corchorus
• Australian Veterinary Journal přes PubMed, podezření na otravu skotu semeny juty
• PlantNET / Royal Botanic Gardens Sydney, NSW Flora Online: Corchorus olitorius L.; G. J. Harden, Flora of NSW 1 (1990)
• Prairie View A&M University, P. A. Y. Ampim a D. Rivera-Ocasio, Egyptian Spinach: Corchorus spp. včetně C. olitorius, pěstování