tykev pižmová (Cucurbita moschata, Duchesne 1786)

Identita

tykev pižmová (Cucurbita moschata Duchesne, 1786) je jednoletá zelenina z čeledi Cucurbitaceae, rodu Cucurbita. Její plody dozrávají za 100 až 120 dnů trvalého tepla. Jedna z nejprodávanějších forem nese ve Francii jméno Doubeurre. Druhové jméno moschata připomíná pižmovou vůni zralé dužniny, kterou lze postřehnout ještě před ochutnáním. ^{1 6}

Skupina zahrnuje tak rozdílné odrůdy jako Butternut, Musquée de Provence a Long Island Cheese, přesto všechny patří k jedinému botanickému druhu. Mezi pěstovanými tykvemi lépe snáší teplo a vlhkost. Plnější lodyha, méně dutá než u Cucurbita pepo, jí také pomáhá lépe odolávat škůdci, jehož larvy vyžírají lodyhy tykví. ^{2 5}

Poznávací znaky

Jemné ochlupení pokrývá ohebnou zaoblenou lodyhu druhu Cucurbita moschata. Tím se liší od tvrdé, hranaté a pichlavé lodyhy tykve obecné. Srdčité listy jsou málo členěné a na dotek sametové; podél žilek často nesou bílé skvrny. Kombinace povrchu lodyhy a tvaru listu je užitečnější než samotná barva plodu. ^{3 5}

Nejspolehlivějším znakem zůstává stopka plodu, která je při napojení na plod nápadně rozšířená a pětižeberná. Takový tvar nemá ani Cucurbita pepo, ani Cucurbita maxima. Květy jsou krémové až žlutooranžové a rostlina je jednodomá: samčí květy mají dlouhou tenkou stopku, samičí mají u báze viditelný zduřelý semeník. ^{2 3}

Podoba plodu se mezi odrůdami výrazně mění. Butternut je hruškovitý a má plný krček, zatímco Musquée de Provence je zploštělá a žebernatá. Jiné formy mají krémové skvrny na zeleném podkladu. Oranžová dužnina je hutná a málo vláknitá; tvar slupky tedy sám o sobě neurčuje příslušnost ke druhu. ^{7 6}

Užitečná taxonomie

Duchesne popsal tento druh roku 1786. Jeho rozšiřování a pěstování po světě doprovázela řada jmen pro taxony nižší než druh. Mezi hlavní historická jména patří:

• Cucurbita moschata var. macrocarpa (Gasp.) Tod. 1858 (historické vnitrodruhové jméno)
• Cucurbita moschata var. toonas Makino 1912 (historické vnitrodruhové jméno)
• Cucurbita moschata f. yokohamana Makino 1929 (historické vnitrodruhové jméno)
• Cucurbita pepo var. moschata (Duchesne) Duchesne (historické vnitrodruhové jméno)
• Cucurbita moschata var. colombiana Zhit. 1930 (historické vnitrodruhové jméno)

Tato jména připomínají, že před ustálením samostatného druhu byla tykev pižmová v některých historických klasifikacích přiřazována k Cucurbita pepo. Pro srovnávání odrůd i starších popisů je proto nejstálejším vodítkem přijaté vědecké jméno Cucurbita moschata, nikoli proměnlivé obchodní označení plodu. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Původní areál druhu sahá od jižního Mexika po Guatemalu. Nejstarší známé archeologické pozůstatky pocházejí z jeskyní Ocampo v mexickém státě Tamaulipas a jsou datovány přibližně do let 4900 až 3500 př. n. l. Tyto nálezy dokládají dlouhou historii vztahu mezi člověkem a touto plodinou. ^{7 1}

Další lokality v Belize, Guatemale a zejména v Peru poskytly pozůstatky přibližně z roku 3000 př. n. l. Právě jejich rozložení dlouho vedlo k debatám, zda existovalo jediné centrum domestikace, nebo několik samostatných amerických center. V dnešní domestikované podobě se druh nevyskytuje ve volné přírodě. ^{7 4}

Z americké oblasti původu se pěstování po 16. století rozšířilo do celého světa. Do konce 19. století dosáhlo také Indie, Jávy a Japonska. Dnes se tykev pižmová pěstuje na plném slunci v úrodné a dobře propustné půdě, a to v mírném i tropickém klimatu. ^{7 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Tykev pižmová je stejně jako ostatní tykvovité jednodomá a tvorba plodů závisí na hmyzu. Samčí květy se často otevírají jako první. Samičí květy, rozpoznatelné podle zduřelého semeníku, musí opylit včely nebo čmeláci, aby se z nich mohl vyvinout plod. Přítomnost květů proto ještě sama nezaručuje úrodu. ^{3 2}

Rozmnožování probíhá výhradně výsevem do půdy prohřáté nad 18 °C. Ve studené půdě zůstává vzcházení zablokované a časnější výsev sklizeň nepřiblíží. Dlouhý cyklus, často 100 až 120 dnů podle odrůdy, vyžaduje stálé letní teplo, aby rostlina dobře kvetla a nasazovala plody. ^{5 4}

Plazivé lodyhy často přesahují 4 m. Některé tradiční popínavé odrůdy, například Seminole, se dokonce vedou po stromech. Zralý plod lze po oschnutí na slunci uchovávat několik měsíců v suchu. Délka lodyh i možnost skladování tak patří k praktickým rozdílům mezi touto plodinou a tykvemi sklízenými mladými. ^{2 7}

Využití a rizika

Nejdůležitější je kuchyňské využití: sladká oranžová dužnina se vaří do polévek, zapéká nebo peče podobně jako batát. Jedlé jsou také květy, mladé výhonky a semena. Ta se často praží, protože mají oříškovou chuť. Různé části stejné rostliny tedy poskytují několik odlišných surovin. ^{4 7}

Při běžném použití je plod jedlý a bezpečný. ASPCA řadí tykev pižmovou mezi rostliny netoxické pro kočky, psy a koně. Stejně jako u jiných tykví však velmi hořká chuť může upozorňovat na vzácný výskyt kukurbitacinů. Takový plod se nesmí jíst, i když jinak pochází z běžně jedlé plodiny. ^{8 5}

Proti škůdci tykví, jehož larvy vrtají chodby v lodyhách, vykazuje tykev pižmová často vyšší odolnost než Cucurbita pepo. Pomáhá jí plnější a méně dutá lodyha. Nejde však o celkovou odolnost proti chorobám: nadále je citlivá na padlí, plíseň i bakteriální vadnutí přenášené plošticemi. ^{5 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Četné zahradní formy představují odrůdy, nikoli samostatné druhy. Butternut, ve Francii prodávaný jako Doubeurre, má hruškovitý plod s plným krčkem. Musquée de Provence vytváří velký zploštělý žebernatý plod. Tromboncino má plody velmi dlouhé a zahnuté, často sklízené mladé podobně jako cukety. ^{2 4}

K častým záměnám dochází s dalšími druhy rodu Cucurbita. Rozlišovací znaky se týkají především lodyhy, stopky plodu a semen:

• Cucurbita pepo má tvrdou, hranatou a pichlavou lodyhu a stopku bez rozšíření;
• Cucurbita maxima má korkovitou zaoblenou stopku bez žeber;
• Cucurbita argyrosperma vytváří semena s výrazným okrajem a často stříbřité listy.

Rozšířená pětižeberná stopka, jemně chlupatá lodyha a málo členěné listy zůstávají nejspolehlivější kombinací znaků pro určení Cucurbita moschata. Platí pro celou skupinu, od kompaktního Butternutu po rozložitou Musquée de Provence. Všechny tyto odrůdy se vysévají do půdy prohřáté nad 18 °C. ^{3 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cucurbita moschata Duchesne
• Royal Horticultural Society, Cucurbita moschata - squash
• Missouri Botanical Garden, Cucurbita moschata
• Plants For A Future, Cucurbita moschata
• North Carolina State Extension, Cucurbita moschata
• Encyclopaedia Britannica, Cucurbita moschata
• Purdue University Center for New Crops, Cucurbits (Cucurbita spp.)
• ASPCA, pumpkin (Cucurbita spp.) plant entry