Šáchor jedlý (Cyperus esculentus, L. 1753)

Identita

Šáchor jedlý (Cyperus esculentus L., 1753), známý také jako zemní mandle či čufa, se pozná podle trojhranné lodyhy, znaku čeledi šáchorovitých (Cyperaceae), který pravým travám chybí. Drobná vytrvalá bylina rodu Cyperus má dvě odlišné role: ve Španělsku se pěstuje pro sladké hlízky, jinde patří k nejúpornějším plevelům zahrad a okopanin. ^{2 3}

Různé lidové názvy odrážejí odlišné využití. Francouzské odborné názvy „souchet tubéreux“ a „souchet sucré“ zdůrazňují hlízky a sladkost, španělské chufa označuje kulturní formu. Anglicky se používá Yellow nutsedge či Tiger nut, česky také tygří ořechy. Německé Erdmandel vychází ze staršího výrazu Erdnuss; neoznačuje však skutečnou podzemnici z čeledi bobovitých, která se šáchorem není botanicky příbuzná. ⁴

Poznávací znaky

Vzpřímená trojhranná lodyha je základním poznávacím znakem Cyperus esculentus, typickým pro šáchorovité a chybějícím pravým travám. Úzké lesklé světle zelené listy široké 5 až 10 mm tvoří přízemní trs. Z něj vyrůstají lodyhy vysoké 25 až 90 cm podle klimatu a úrodnosti půdy. ^{2 3}

Vrcholové květenství podobné okolíku sestává z drobných žlutých klásků a podpírají je listovité listeny směřující vzájemně do pravého úhlu. Podzemní oddenky vytvářejí vejčité hlízky velké 0,3 až 2,5 cm, šupinaté, žlutohnědé až načernalé podle zralosti. Jediná rostlina jich za sezonu může vytvořit stovky, někdy tisíce. ^{3 6}

Užitečná taxonomie

Roku 1753 popsal Linné tento druh ve Species Plantarum, díle určujícím výchozí bod moderní botanické nomenklatury. Rod Cyperus z čeledi šáchorovitých zahrnuje několik set druhů po celém světě. Některé historické variety a formy nesly vlastní jména, dnes chápaná jako synonyma:

• Cyperus aureus K.Richt. – historické synonymum druhu
• Cyperus phymatodes (Muhl.) Kük. – historické synonymum druhu
• Cyperus sativus Boeckeler – historické synonymum druhu
• Cyperus macrostachyus Boeckeler – historické synonymum druhu
• Cyperus leptostachyus Boeckeler – historické synonymum druhu

Spolehlivým vodítkem je přijaté jméno Cyperus esculentus. Je třeba jej odlišovat od šáchoru hlíznatého (Cyperus rotundus), příbuzného druhu, který je v tropickém zemědělství ještě obávanější. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Mírné a tropické oblasti Starého světa tvoří původní areál: Středomoří, Afrika, Madagaskar, Blízký východ a indický subkontinent. Šáchor jedlý vyhledává vlhké slunné půdy, od zaplavených rýžovišť po pravidelně zavlažované trávníky a okopaniny. ^{3 2}

Na téměř všechny kontinenty se dostal pěstováním čufy i náhodným přenosem hlízek na zemědělských strojích. V několika státech USA včetně Kalifornie je veden jako škodlivý plevel. V části Evropy, zejména ve Švýcarsku, je invazní a osídluje zelinářské pozemky, zahrady i trávníky. ^{6 2}

Trvalé uchycení Cyperus esculentus umožňuje podzemní síť oddenků propojujících četné hlízky, někdy v hloubce přes 50 cm. Při ručním vytrhávání se kořeny snadno lámou. Jediná ponechaná hlízka může obnovit celý trs a ustálený porost se může ročně rozšířit o více než metr. ^{2 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Každoroční obnova Cyperus esculentus probíhá hlavně z podzemních hlízek, nikoli ze semen. Kvetení vyžaduje plné slunce a dostatečné letní teplo. Stín a chlad jej brzdí, takže trs může zůstávat řadu let vegetativní bez jediného klásku. ^{3 5}

Vegetativní rozmnožování u Cyperus esculentus výrazně převažuje nad pohlavním. Každá vyklíčená hlízka vytvoří síť oddenků, na níž vznikají další hlízky. Tento opakovaný cyklus vysvětluje rychlost šíření lépe než větrem šířená semena. ^{2 3}

V potravinářských kulturách se čufa vysazuje do hrůbků v dubnu až květnu a sklízí v listopadu až prosinci, po šesti až osmi měsících dozrávání. Před konzumací nebo prodejem se hlízky několik týdnů suší na slunci. ³

Využití a rizika

Potravinářské využití sahá hluboko do minulosti. Plané hlízky z egyptské lokality Wadi Kubbaniya jsou datovány přibližně do doby 16 000 let před naším letopočtem. Vařené či pražené hlízky se našly i v hrobech předdynastického Egypta. Ve Španělsku slouží valencijská čufa od 13. století k přípravě tradičního sladkého nápoje mléčného vzhledu horchata de chufa. ^{3 2}

Hlízky se jedí syrové, vařené či pražené nebo se melou na mouku. Poskytují olej srovnávaný s olivovým a rostlina byla zvažována jako olejnina pro bionaftu. Sladká lehce oříšková chuť ji odlišuje od hořkého druhu Cyperus rotundus. Toxicita pro lidi ani domácí zvířata není doložena. ^{5 6}

Šáchor jedlý není uváděn jako zdravotně nebezpečný. Hlavní problém představuje v zemědělství: patří k obtížně regulovatelným plevelům, prorůstá mulčem či fólií a odolává mnoha neselektivním herbicidům. Časné vytrhávání mladých výhonů opakované po celou sezonu omezuje šíření lépe než jediný chemický zásah. ^{7 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Okrasné kultivary nejsou pro šáchor jedlý typické. Významnou kulturní formou je valencijská čufa, zemědělský výběr s velkými sladkými hlízkami chráněný označením původu. Další rozmanitost v nabídce tvoří především historické botanické variety dnes zahrnuté mezi synonyma. ¹

Nejčastější záměnou je příbuzný, ještě agresivnější šáchor hlíznatý (Cyperus rotundus). Má nachové klásky a hlízky v řetízcích, zatímco Cyperus esculentus má jednotlivou koncovou hlízku. Trávovitý trs lze zaměnit i s pravými travami; rozhodujícím znakem je trojhranná lodyha. Vyrytí rostliny ukáže další rozdíl: vejčitá hlízka Cyperus esculentus veliká 0,3 až 2,5 cm je samostatně na konci oddenku, zatímco Cyperus rotundus má několik hlízek v řadě. ^{3 6}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cyperus esculentus L.
• Wikipédia, Souchet comestible
• Wikipedia, Cyperus esculentus
• Wikipedia, Erdmandel (Cyperus esculentus)
• Plants For A Future, Cyperus esculentus
• NC State Extension, Cyperus esculentus (Yellow Nutsedge)
• University of Maryland Extension, Yellow Nutsedge