Floating club-rush (Isolepis fluitans, (L.) R.Br. 1810)

Identita

Isolepis fluitans (Isolepis fluitans (L.) R.Br., 1810) je drobná vodní bylina rodu Isolepis z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae), do níž patří také ostřice a šáchory. Tato útlá, nenápadná rostlina kyselých sladkých vod zaujme především vazbou na své prostředí, méně už vzhledem. ^{1 3}

Rozsáhlý areál zahrnuje mírný pás Starého světa včetně Evropy a Francie, kde druh osídluje kyselé tůně a rašeliniště. Rostlina je nejedovatá, nemá významné potravinářské ani okrasné využití a botanikům slouží především jako ukazatel čistých vod chudých na živiny. ^{4 6}

Poznávací znaky

Nápadným vodítkem u Isolepis fluitans jsou velmi tenké, bylinné a měkké stonky, které plovou nebo se plazí po hladině klidných vod místo vzpřímeného růstu v tuhém trsu. V uzlinách koření a vytvářejí řídké porosty; právě tím se odlišují od vzpřímených šáchorovitých. ^{4 1}

Také květenství je nepatrné: jednotlivé drobné klásky vyrůstají na konci stonku v úžlabí krátkého listenu. Jako u ostatních šáchorovitých sdružují redukované květy bez nápadných korunních lístků; opylení zajišťuje spíše vítr a voda než hmyz. ^{1 3}

Nad hladinu rostlina zřídka vyčnívá více než asi deset centimetrů, zatímco plovoucí stonky se v hlubší vodě mohou výrazně prodlužovat. V Západní Austrálii se zelené květy uvádějí od října do prosince, v období jižní teplé sezony. ^{4 6}

Užitečná taxonomie

První popis zveřejnil Linné roku 1753 pod jménem Scirpus fluitans L.; do rodu Isolepis druh přeřadil Robert Brown roku 1810. Přijaté jméno dnes zní Isolepis fluitans (L.) R.Br. Rod náleží do čeledi Cyperaceae a řádu Poales. Časté přesuny mezi rody zanechaly řadu starších jmen, zejména tato synonyma:

• Scirpus fluitans L., původní jméno
• Eleogiton fluitans (L.) Link, starší kombinace
• Eleocharis fluitans (L.) Hook., starší kombinace
• Schoenoplectus fluitans (L.) Palla, starší kombinace
• Cyperus fluitans (L.) Missbach & E.H.L.Krause, starší kombinace

Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Isolepis fluitans a jeho basionym, tedy původní jméno Scirpus fluitans od Linného. Pod tímto druhem byly uznány také některé botanické variety, zejména mimo Evropu. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Domovinou Isolepis fluitans je mírný pás Starého světa. Původní areál sahá ze západní a střední Evropy do Afriky, na Madagaskar, do mírné Asie a do Oceánie až po Nový Zéland. Jde o rostlinu mírného biomu řazenou mezi helofyty, tedy bahenní rostliny, které zde rostou v klidné sladké vodě. ^{1 6}

Typická stanoviště tvoří mělké kyselé vody, stojaté nebo pomalu tekoucí, v tůních vřesovišť, příkopech, na okrajích rašelinišť, v lagunách a odvodňovacích kanálech. Australské záznamy uvádějí bahnitá mokřadní místa a vlhké sníženiny na písku a jílovitých hlínách. Vazba na kyselé vody chudé na živiny činí z druhu dobrý ukazatel oligotrofních stanovišť. ^{4 3}

Ve Francii a atlantské Evropě je druh přítomen, avšak místy vzácný. Ustupuje s odvodňováním mokřadů a eutrofizací, tedy obohacováním vody živinami. Oba vlivy ničí kyselé oligotrofní tůně, na nichž závisí. Jeho úbytek tak provází mizení vřesovišť a rašelinišť, kde dříve prosperoval. ^{3 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Podle stanoviště se Isolepis fluitans popisuje jako helofyt nebo jednoletá bylina; australské údaje ji uvádějí i jako vytrvalou oddenkatou rostlinu. Taková proměnlivost je u drobných vodních šáchorovitých běžná. V mírném podnebí se růst soustředí do teplé části roku a tenké stonky v létě pokrývají vodní hladinu. ^{1 4}

Druh se rozmnožuje dvěma způsoby. Při pohlavním rozmnožování drobné klásky vytvářejí malé suché plody, nažky, které roznáší voda; umožňují osídlování dalších tůní. Při vegetativním rozmnožování koření stonky v uzlinách, postupně rozšiřují trs a vytvářejí plovoucí porost. Jeden jedinec tak může zabírat větší plochu bez tvorby semen. ^{4 1}

V zahradním jezírku je nejsnazší napodobit přirozený růst dělením zakořeněných trsů na jaře. Odebírají se části stonků s kořeny v uzlinách. Výsev nažek do kyselého bahna je možný, ale pomalejší a méně spolehlivý. Protože druh špatně snáší vody bohaté na živiny, při ujímání se vyhněte výživnému substrátu i hnojivům. ^{5 3}

Využití a rizika

Hospodářský význam Isolepis fluitans je zanedbatelný: nejde o potravinovou ani výrazně okrasnou rostlinu. Cení se hlavně její ekologická hodnota, příslušnost ke společenstvům kyselých tůní a schopnost ukazovat jejich zachovalý stav. Někteří pěstitelé ji používají v rašeliništních nádobách nebo při okrajích kyselých jezírek k napodobení tůně na vřesovišti. ^{5 4}

Z hlediska toxicity je Isolepis fluitans nejedovatá: nejsou hlášeny významné toxiny ohrožující člověka či zvířata, což odpovídá obecnému profilu vodních šáchorovitých. Největší ohrožení se týká samotné rostliny. Je velmi citlivá na eutrofizaci a odvodnění a mizí, jakmile se voda obohatí živinami nebo tůň vyschne. ^{6 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Okrasné kultivary Isolepis fluitans se nepěstují; popsané formy představují botanické variety, uznávané převážně mimo Evropu, nikoli zahradnické výběry. Pro určení tedy slouží druhové jméno, nikoli název zahradní odrůdy. ^{1 2}

K záměně dochází zejména s jinými drobnými vodními šáchorovitými a sítinami s tenkými stonky:

• Isolepis cernua, další drobná šáchorovitá rostlina vlhkých stanovišť;
• Eleocharis, bahničky s tenkými vzpřímenými stonky v mělké vodě;
• Juncus bulbosus, sítina cibulkatá, častý průvodce stejných kyselých tůní.

Pro potvrzení druhu Isolepis fluitans je nejspolehlivější plovoucí růst tenkých stonků kořenících v uzlinách ve spojení se stanovištěm v kyselé vodě chudé na živiny. Tyto znaky jsou výmluvnější než samotná drobná velikost vodní byliny. ^{4 3}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Isolepis fluitans (L.) R.Br.
• International Plant Names Index, Isolepis fluitans (L.) R.Br.
• Tela Botanica, Isolepis fluitans (L.) R.Br., přehled druhu
• FloraBase (Západní Austrálie), Isolepis fluitans (L.) R.Br.
• Plants For A Future, Isolepis fluitans
• Wikipedia, Isolepis fluitans, přehled druhu
• ITIS, Isolepis fluitans (L.) R.Br.