Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus, L. 1753)

Identita

Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus L., 1753), známý také jako papyrus, je vytrvalá bylina rodu Cyperus z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae). Roste hojně v mokřadech subsaharské Afriky a na Madagaskaru. ^{1 9}

Rodové jméno Cyperus vychází ze starořeckého kúpeiros, kterým byly označovány jiné šáchory již ve starověku. Druhové jméno papyrus pochází z řeckého pápuros; rostlinu popsal Theofrastos ve 4. století př. n. l. Ze stejného základu vzniklo také francouzské slovo pro papír, zprostředkované lidovým latinským papilus mezi koncem 12. a začátkem 14. století. ⁷

Poznávací znaky

Husté trsy vzpřímených trojhranných stébel postrádají pravé listy: bázi stébla a oddenek kryjí pouze červenohnědé šupiny. Běžná výška činí 3 až 5 m; u některých horských jezer byly hlášeny hodnoty 9 až 10 m. Stéblo má u báze průměr 5 až 6 cm, u zvlášť mohutných rostlin až 15 cm. ^{4 2}

Vrchol každého stébla zakončuje chocholkovité květenství s 50 až 150 nitkovitými paprsky, dlouhými 10 až 30 cm, a trojúhelníkovitými listeny. V teplé části roku se na koncích objevují zelenohnědé klásky, později drobné suché oříškovité plody. Tato silueta odlišuje šáchor papírodárný od sítin a rákosin stejného stanoviště: ty mají ploché listy, kdežto jeho holé stéblo zůstává trojhranné od báze po květenství. ^{2 6}

Užitečná taxonomie

Přijatým jménem je Cyperus papyrus L., publikované roku 1753. Rozlišuje se několik dobře doložených zeměpisných poddruhů:

• Cyperus papyrus subsp. papyrus, základní poddruh tropické a jižní Afriky zasahující do Egypta a severního Izraele
• Cyperus papyrus subsp. madagascariensis (Willd.) Kük., pouze na Madagaskaru a ve východní tropické Africe
• Cyperus papyrus subsp. zairensis (Chiov.) Kük., v povodí Konga až po Angolu
• Cyperus antiquorum Willd., starší synonymum dlouho zaměňované se základní formou

Úplné botanické jméno pomáhá rozlišit rostliny prodávané pod označením papyrus. Zahradnictví tak nabízejí také Cyperus alternifolius, samostatný příbuzný druh, který je menší a má plochou hvězdici listů místo jemné chocholky. ^{1 9}

Stanoviště a rozšíření

Vlhký subsaharský areál sahá od jihosúdánského Suddu k jezerům Viktoriino, Kyoga a Čad, přes povodí Konga a deltu Okavanga až na Madagaskar. Izolovaná reliktní populace přetrvává u řeky Ciane na Sicílii, kam byla rostlina zavedena již v raném středověku. Další populace v izraelském údolí Chula má nejistý původ. ^{1 7}

V samotném Egyptě porosty téměř zmizely mezi 18. a 19. stoletím kvůli přeměně území pro zemědělství. Dnešní populace pocházejí převážně z opětovného vysazení agronomem Gustavem Delchevaleriem na konci 19. století. ⁷

Mělká, živinami bohatá a osluněná voda s ponořenou bází, někdy až do 2 m, poskytuje vhodné podmínky. Dřevnaté oddenky a odumřelá stébla vytvářejí plovoucí ostrovy zvané sudd, schopné ucpat celé vodní toky. Porosty hostí zvířata vázaná na papyrové bažiny, například gonoleky papyrusové, sitatungy a krokodýly nilské. IUCN hodnotí druh jako málo dotčený, přestože odvodnění způsobilo místní vymizení. ^{4 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Při stálé dostupnosti vody může kvetení probíhat celoročně. V kultuře mírného podnebí vrcholí od července do září. Zelenohnědé klásky na koncích paprsků vytvářejí drobné suché plody roznášené vodou a větrem. ^{4 5}

Ve volné přírodě se rostlina šíří semeny i růstem oddenků, které průběžně tvoří nová stébla a rychle osídlují břeh. Při pěstování se osvědčuje jarní dělení oddenků s ujmutím za 2 až 4 týdny. U druhu Cyperus alternifolius, prodávaného rovněž jako papyrus, lze zakořenit obrácený vrchol květenství ve vodě. Cyperus papyrus se tímto způsobem nemnoží a vyžaduje dělení. ^{2 6}

Využití a rizika

Papyrus sloužil jako hlavní materiál pro psaní téměř čtyři tisíciletí, od starověkého Egypta po Byzantskou říši. Fragment z hrobky první egyptské dynastie datovaný přibližně do roku 2900 př. n. l. patří mezi nejstarší známé písemné podklady. Bílá dřeň zbavená vnější vrstvy se řezala na proužky, rozklepávala, lisovala mezi dvěma kůžemi a sušila. ⁷

Z rostliny vznikaly také lehké čluny, dodnes stavěné na etiopském jezeře Tana nebo na Čadském jezeře, a vlákna na rohože, sandály a provazy. Známým příkladem jsou sandály z Tutanchamonovy hrobky. Dřeň mladých výhonů se jí syrová nebo vařená a žvýká jako cukrová třtina. U Cyperus papyrus není doložena toxická látka ani známé nebezpečí pro člověka či domácí zvířata. ^{6 7}

Ve starověkém Egyptě byl papyrus znakem Dolního Egypta a bohyně Vadžet. Trojhranný průřez stébla připomínal pyramidy a chocholky květenství sluneční paprsky boha Amona-Rea ve sloupových síních chrámů. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar 'Nanus', oceněný RHS Award of Garden Merit, tvoří kompaktní trs vysoký přibližně 1 m a hodí se do menších jezírek. Obchodní názvy 'King Tut' a 'Baby Tut' označují zakrslé výběry prodávané v zahradnictví bez formálního botanického statusu; nejde o popsané botanické variety. ³

Častou záměnou při prodeji je Cyperus alternifolius, označovaný jako zakrslý papyrus. Je menší, má ploché listy v pravidelné hvězdici a snadno zakořeňuje z odříznutého vrcholu vloženého do vody, což Cyperus papyrus nedokáže. Rozlišení usnadňuje také květenství: šáchor papírodárný nese 50 až 150 nitkovitých převislých paprsků v husté chocholce, zatímco příbuzný druh má krátké ploché paprsky v pravidelné hvězdici. ^{6 2}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Cyperus papyrus L.
• Royal Horticultural Society, Cyperus papyrus
• Royal Horticultural Society, Cyperus papyrus Nanus
• Missouri Botanical Garden, PlantFinder Cyperus papyrus
• NC State Extension, Cyperus papyrus
• Plants For A Future, Cyperus papyrus
• Encyclopaedia Britannica, rostlina papyrus
• Tela Botanica, Cyperus papyrus
• Wikidata, Cyperus papyrus (Q158808)