Janovec metlatý (Cytisus scoparius, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — Shane Johnson · cc0 · iNaturalist
- fotografie 2 — (c) Ina Siebert, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Ina Siebert · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 3 — Thomas Gyselinck · cc-by · iNaturalist
Janovec metlatý (Cytisus scoparius) je opadavý keř z čeledi bobovitých (Fabaceae), původem ze západní a střední Evropy. Pozná se podle zelených hranatých větví, které fotosyntetizují i bez listů, a velmi bohatých sytě žlutých jarních květů. Ve Francii je původní a běžný; v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu se stal významným invazním druhem.
Číst dálJanovec metlatý a Čilimník metlatý
Umístěte na plné slunce s intenzivním přímým světlem po celý den.






© fotografie
Shane Johnson · cc0
(c) Ina Siebert, some rights reserved (CC BY-NC), uploaded by Ina Siebert · cc-by-nc
Thomas Gyselinck · cc-by
Taken Jun 6, 2021 by Moshira Hassan (cc-by-sa)
Taken Apr 6, 2021 by Thierry LE COM (cc-by-sa)
Taken Sep 5, 2021 by Alain Bigou (cc-by-sa)
Taken May 3, 2021 by Alain Bigou (cc-by-sa)
Taken Jun 14, 2021 by Alain Bigou (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní areál janovce metlatého pokrývá západní a střední Evropu od Portugalska a Britských ostrovů po Polsko a jižní Skandinávii. Na chudých půdách je běžný a není zde považován za invazní. Mimo tento areál byl vysazován jako okrasný keř nebo ke zpevnění půdy; v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu však agresivně zplaněl.
- Původní4
- Invazní4
- Francie
- Spojené království
- Španělsko
- Německo
- Spojené státy
- Kanada
- Austrálie
- Nový Zéland
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Janovec metlatý (Cytisus scoparius (L.) Link, 1822) je opadavý keř z rodu Cytisus v čeledi bobovitých (Fabaceae). Pochází ze západní a střední Evropy, od Portugalska a Britských ostrovů po Polsko a jižní Skandinávii. Na tomto území osidluje vřesoviště, duny, svahy podél silnic i světlé lesní okraje na chudých kyselých půdách. 1 2
Ohebné větve svázané do svazku dříve sloužily k výrobě košťat a čištění komínů; právě tento způsob využití připomíná jeho pojmenování v řadě jazyků. S rostlinou se pojí také evropské dějiny. Podle tradice nosil Geoffroy V. z Anjou ve 12. století na přilbě větvičku janovce, latinsky planta genista, jako heraldický odznak. Z této přezdívky mělo vzniknout jméno dynastie Plantagenetů, která vládla Anglii v letech 1154–1485. 9
Poznávací znaky
Zelené větve janovce mají pět hran a podélné rýhy, podle nichž lze keř poznat i bez květů. Jejich vzhled souvisí s funkcí: v zelené kůře probíhá fotosyntéza i v zimě, kdy už listy opadaly. Keř proto zůstává zelený, přestože je botanicky opadavý. Ve volné půdě běžně dosahuje výšky 1–3 m a podobné šířky. 2 3
Trojčetné listy vyrůstají jen na mladých výhonech. Na starších větvích je nahrazuje jediný přisedlý lístek, který brzy opadává. Sytě žluté motýlovité květy jsou 2–3 cm velké a rozvíjejí se jednotlivě nebo po dvou v úžlabí listů. Opylování využívá pružinový mechanismus: hmotnost včely dosedající na křídla květu náhle uvolní tyčinky a čnělku, které nesou pyl. 4 2
Užitečná taxonomie
Botanicky přijatým jménem v POWO/WCVP je Cytisus scoparius (L.) Link. Kombinace z roku 1822 vychází z bazionymu Spartium scoparium L., který Linné zveřejnil roku 1753. Synonymum Sarothamnus scoparius (L.) Wimm. ex W.D.J.Koch se dlouho používalo v botanické i zahradnické literatuře. Při vyhledávání starších prací tedy samotné současné jméno nemusí stačit. 1
Rozlišují se dva poddruhy: široce rozšířený nominátní poddruh Cytisus scoparius subsp. scoparius a poléhavý pobřežní Cytisus scoparius subsp. maritimus (Rouy) Heywood, omezený na pobřeží Lamanšského průlivu. Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Cytisus scoparius. Přes podobná lidová pojmenování jej nelze zaměňovat se sousedním rodem Genista. 1
Stanoviště a rozšíření
Chudá propustná půda na kyselých vřesovištích, pobřežních dunách, silničních svazích a světlých lesních okrajích tvoří přirozené stanoviště janovce. Půdy těchto lokalit mají pH 4,5–7. Podle odrůdy rostlina snáší teploty od −18 do 35 °C. V původním areálu je běžná a nepůsobí zde zvláštní ekologické problémy. 2 4
Za hranice původního areálu byl janovec vysazován jako okrasný keř nebo ke zpevnění svahů. V některých oblastech mírného pásu však agresivně zplaněl: na severozápadě Spojených států, v kanadské Britské Kolumbii, v jihovýchodní Austrálii a na Novém Zélandu. Vytváří tam husté porosty, které potlačují původní vegetaci, zmenšují plochu dostupné pastvy a zvyšují nebezpečí požárů. 5 6
Invazní úspěch umožňuje souběh několika vlastností. Janovec produkuje velké množství semen a část půdní semenné banky zůstává životaschopná až 80 let. K tomu se přidává schopnost vázat vzdušný dusík, která může dlouhodobě měnit chemické vlastnosti obsazené půdy. 6 7
Životní cyklus a rozmnožování
Od dubna do června janovec na severní polokouli kvete, nejbohatěji v květnu. Z opyleného květu vzniká plochý lusk s chlupatým okrajem. Zprvu je zelený, při dozrávání černá. Při vysychání na slunci se zkroutí a pukne s charakteristickým slyšitelným prasknutím; přitom vystřelí semena několik metrů od mateřského keře. 2 4
Tam, kde je druh invazní, představuje jeho plodnost dlouhodobý problém při odstraňování porostů. Semena v půdě tvoří zásobu, z níž se populace dokáže obnovit po letech nebo dokonce desetiletích od zdánlivě úplného vyklučení. Jednorázové odstranění dospělých rostlin proto nemusí znamenat konec výskytu. 6
V zahradnictví se množí výsevem. Klíčení předchází narušení osemení, následné máčení po dobu 24 hodin a poté měsíční stratifikace v chladu. Pro zachování vlastností kultivaru slouží také srpnové řízkování polovyzrálých větviček. Křehký kůlový kořen špatně snáší pozdější přesazování, a proto je vhodnější vysadit mladé rostliny rovnou na konečné stanoviště. 4
Využití a rizika
Okrasné výsadby dnes převažují nad někdejším domácím využitím větví. Janovec lze pěstovat jako volně rostoucí venkovský živý plot nebo jako solitéru na slunném záhonu. Právě na chudé půdě, kde jiné keře kvetou méně bohatě, vyniká jeho žluté jarní kvetení. Ze svázaných větví se v minulosti vyráběla skutečná domácí košťata. 2
Listy, stonky i semena obsahují chinolizidinové alkaloidy, především cytisin a spartein. Obě látky jsou jedovaté pro člověka, psy a koně. Požití vyvolává zažívací potíže a svalovou slabost, při vyšší dávce také poruchy srdeční činnosti. Jedovatost se týká celé rostliny, nikoli jen semen. 5 2
Květní poupata naložená v nálevu bývala náhražkou kaparů a pražená semena náhražkou kávy. Jde o tradiční způsoby využití, které přetrvávaly navzdory jedovatosti janovce. Takové přípravy vyžadují značnou obezřetnost a odbornou radu, zejména v těhotenství nebo při vysokém krevním tlaku; jejich historické doložení není zárukou bezpečnosti. 4
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Barevně odlišné zahradní kultivary zahrnují 'Andreanus' s hnědočervenými a žlutými květy, rubínově červený hybrid 'Boskoop Ruby' a 'Lena', hybrid s Cytisus dallimorei, který kombinuje červené, žluté a oranžové tóny. Všechny tři získaly ocenění Award of Garden Merit od RHS. 8
Nejčastější záměnou na stanovišti je hlodáš evropský (Ulex europaeus). Roste také na chudé půdě a kvete žlutě, ale má nápadné tuhé trny, které janovci zcela chybějí. Vítečník sítinovitý (Spartium junceum) se liší oblými, nikoli hranatými stonky. Méně zkušený pozorovatel může janovec zaměnit také za Cytisus striatus nebo Genista tinctoria, které se však liší vzrůstem a velikostí květů.
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Cytisus scoparius (L.) Link
- Royal Horticultural Society, Cytisus scoparius (janovec metlatý)
- Missouri Botanical Garden Plant Finder, Cytisus scoparius
- Plants For A Future, Cytisus scoparius
- NC State Extension, Cytisus scoparius
- California Invasive Plant Council, Cytisus scoparius profil druhu
- IUCN Global Invasive Species Database, Cytisus scoparius
- Royal Horticultural Society, Cytisus x boskoopii 'Boskoop Ruby'
- Encyclopaedia Britannica, dynastie Plantagenetů
Časté otázky
Je janovec metlatý invazní?
Ve Francii a západní Evropě je původní a není invazní. V Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu se však po vysazení pro okrasu nebo zpevnění půdy stal invazním druhem a tvoří husté porosty potlačující místní vegetaci.
Je janovec metlatý jedovatý?
Ano. Alkaloidy cytisin a spartein jsou přítomné v celé rostlině a jsou jedovaté pro člověka, psy i koně. Při požití mohou způsobit zažívací potíže a poruchy srdeční činnosti.
Proč zůstávají větve janovce v zimě zelené?
V hranatých větvích probíhá fotosyntéza v zelené kůře i po opadu listů. Tato strategie nahrazuje časný opad olistění a umožňuje rostlině vytvářet energii po celý rok.
Jak odlišit janovec metlatý od hlodáše evropského?
Hlodáš evropský (Ulex europaeus) má tuhé trny a listy redukované na ostny. Janovec metlatý je zcela bez trnů a má ohebné větve, což poskytuje jednoduché a spolehlivé vodítko při určování.
Lze jíst květní poupata janovce metlatého?
Poupata se tradičně nakládala do nálevu jako náhražka kaparů a pražená semena sloužila jako náhražka kávy. Přítomnost jedovatých alkaloidů však vyžaduje značnou obezřetnost a omezení na malá množství.
Jak souvisí janovec se jménem Plantagenetů?
Podle historické tradice nosil Geoffroy V. z Anjou na přilbě větvičku janovce, latinsky planta genista, jako heraldický odznak. Z této přezdívky mělo vzniknout jméno dynastie Plantagenetů, která vládla Anglii v letech 1154–1485.
Proč se janovec metlatý v invazních oblastech tak rychle šíří?
Jeden keř vyprodukuje za sezónu tisíce semen a některá zůstávají v půdě životaschopná desítky let. Pukající lusky vystřelují semena daleko od mateřské rostliny, čímž urychlují osidlování nových ploch.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.



