Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus, L. 1753)

Identita

Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L., 1753) je nízká vytrvalá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Rodové jméno Lotus pochází z řeckého lotos, kterým staří Řekové označovali různé rostliny. Druhové corniculatus vychází z latinského cornu, roh, a připomíná štíhlé lusky uspořádané do hvězdice. ^{4 2}

Francouzská lidová pojmenování přirovnávají květ k ptačí noze či svatebnímu střevíčku; odkazují na člunek, spodní část motýlovitého květu. Anglické Eggs and bacon zase připomíná žlutou a oranžovou barvu květů. ^{4 3}

V evropském mírném pásu je tento druh rozšířený, ale rodové jméno Lotus jej nespojuje s okrasným vodním lotosem. Liší se čeledí i způsobem života. ¹

Poznávací znaky

Výška rostliny bývá 5 až 30 cm; opírá-li se o sousední vegetaci, lodyhy dosahují 50 cm. Kůlový kořen sestupuje až 1 m hluboko a čerpá vodu ze suchých chudých půd i tehdy, kdy jiné bobovité pícniny již strádají. ^{4 3}

Lysé hranaté lodyhy jsou plné nebo jen nepatrně duté. Tím se liší od štírovníku bažinného (Lotus pedunculatus), který má lodyhu výrazně dutou a vyhledává vlhkou půdu. Rozdíl lze ověřit lehkým stiskem lodyhy mezi prsty. ⁴

Střídavý list zdánlivě tvoří pět lístků: tři pravé lístky a dva palisty u báze, které vypadají jako další lístky. Podobně kvetoucí Hippocrepis comosa má naproti tomu v listu nejméně 9 lístků. ⁴

Na dlouhé stopce vyrůstá okolík s jedním až devíti žlutými motýlovitými květy, dlouhými přibližně 15 mm, někdy červeně žilkovanými. Kvetení trvá od května do září. Štíhlé lusky na vrcholu stopky připomínají ptačí drápy; odtud anglické jméno Bird’s-foot trefoil. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

Plants of the World Online přijímá jméno Lotus corniculatus L., zveřejněné roku 1753, v rodu Lotus a čeledi Fabaceae. K uznávaným poddruhům patří Lotus corniculatus subsp. corniculatus, subsp. delortii a subsp. preslii. ^{2 3}

Zvláštní význam má botanická varieta Lotus corniculatus var. japonicus, uváděná také jako Lotus japonicus. Stala se modelovou rostlinou genomiky bobovitých. Diploidní genom o velikosti asi 470 Mb a krátký životní cyklus dvou až tří měsíců usnadňují studium symbiózy s bakteriemi vázajícími dusík. ⁴

Úplné vědecké jméno Lotus corniculatus L. pomáhá odlišit tento druh od dalších zástupců rodu Lotus, který zahrnuje několik desítek druhů s různým zemědělským využitím. ⁶

Stanoviště a rozšíření

Z mírné Eurasie, Makaronésie a severovýchodu tropické Afriky se štírovník růžkatý díky pícninářskému pěstování rozšířil na většinu kontinentů. ^{2 1}

Na loukách, travnatých úhorech, okrajích cest a silnic i ve starých štěrkovnách roste na náplavových nebo jílovitých půdách, často neutrálních až vápnitých. Snáší nízké spásání, mírný sešlap a sečení, proto přetrvává i v intenzivně využívaných pastvinách. ^{4 3}

Z pícninářských kultur unikl v Severní Americe a Austrálii do otevřených stanovišť, kde po uchycení místy působí invazně. Řízené vypalování tam není účinným způsobem regulace; obvykle se místo něj doporučuje herbicidní zásah. ³

Životní cyklus a rozmnožování

Období květu se podle klimatu táhne od května do září. Žluté květy navštěvují zejména čmeláci; rostlina živí také housenky přibližně dvanácti druhů motýlů ve Francii, včetně čtyř někdy ohrožených modrásků. ^{4 3}

Po oplození vzniká z každého květu štíhlý lusk. Semena se šíří barochorně, tedy padají vlastní vahou poblíž mateřské rostliny, místo aby byla vymršťována daleko. Hvězdice lusků na vrcholu stopky připomíná ptačí nohu a vysvětluje anglické jméno bird’s-foot trefoil. ⁴

V zemědělství se množí přímým výsevem, samostatně nebo s lučními travami; klíčí a zapojuje se pomaleji než jetel. Evropský katalog obsahuje téměř 30 odrůd, z nich přibližně dvanáct také francouzský katalog. ⁴

Využití a rizika

Jako pícnina slouží ke spásání, sušení na seno i silážování. Na rozdíl od vojtěšky a jetele nezpůsobuje přežvýkavcům nadmutí, což je doložená výhoda při zakládání dlouhodobých smíšených luk. ^{3 4}

Symbióza kořenů s hlízkovými bakteriemi obohacuje půdu o dusík. Biomasa se proto hodí jako zelené hnojení; druh se používá také ve směsích planých květin a ke zpevňování svahů proti erozi. ⁴

Listy obsahují kyanogenní glykosidy, které po rozdrcení uvolňují malé množství kyanovodíku, a kondenzované třísloviny. Při běžné pastvě či dotyku není pro člověka jedovatý: dávka je nízká a kyanid se rychle metabolizuje. Doložené riziko se týká historického opakovaného pití koncentrovaného nálevu ze sušených květů, tehdy užívaného jako uklidňující prostředek; vysoké dávky mohly být smrtelné. ^{3 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nejčastěji se zaměňuje za štírovník bažinný (Lotus pedunculatus), který roste spíše na vlhké půdě. Jeho lodyha je výrazně dutá, kdežto štírovník růžkatý ji má plnou nebo jen mírně dutou. Rozdíl odhalí stisk mezi prsty. ⁴

Podobné žluté květy má i Hippocrepis comosa, ale jeho list nese nejméně 9 lístků, zatímco štírovník růžkatý zdánlivě 5. Rozdíl lze spočítat pouhým okem. ⁴

Rodové jméno Lotus bývá zaměňováno s lotosem ořechonosným (Nelumbo nucifera), okrasnou vodní rostlinou bez blízké příbuznosti. Obě jména vycházejí z řeckého lotos, označují však odlišné čeledi, Fabaceae a Nelumbonaceae. ^{4 1}

Olistění může připomínat některé jetele (Trifolium), další běžné luční bobovité. Rozmístění lístků a drápovitá silueta lusků je však umožňují odlišit. ³

Hlavní zdroje

• Wikidata, Lotus corniculatus (Q29907)
• Plants of the World Online / Kew, Lotus corniculatus L.
• Wikipedia EN, Lotus corniculatus
• Wikipedia FR, Štírovník růžkatý
• USDA PLANTS Database, Lotus corniculatus, profil druhu
• Integrated Taxonomic Information System, Lotus corniculatus L.
• Plants For A Future, Lotus corniculatus, databázový záznam