Srha laločnatá (Dactylis glomerata, L. 1753)

Identita

Srha laločnatá (Dactylis glomerata L.) je vytrvalá tráva rodu Dactylis z čeledi lipnicovitých (Poaceae), podčeledi Pooideae. Carl von Linné ji zveřejnil roku 1753 v díle Species Plantarum. Plants of the World Online přijímá toto vědecké jméno jako platné označení druhu, který patří k běžným pícninám luk a pastvin. ^{1 2}

Rodové jméno vychází z řeckého daktylos, prst, a připomíná prstovitě uspořádané skupiny klásků na koncích větévek. Druhové přízvisko glomerata odkazuje na jejich seskupení do hustých klubíček. Stejný znak vystihuje anglické cock's-foot, tedy kohoutí noha. Jiné anglické jméno, orchardgrass, souvisí s tolerancí k lehkému polostínu: srha může růst pod řídkými korunami ovocného sadu, kde se většině lučních trav daří hůře. ^{4 3}

Poznávací znaky

Zploštělá, klínovitá báze stébla představuje v porostu nejspolehlivější poznávací znak. Běžní luční sousedé, kostřava rákosovitá a jílek vytrvalý, tento znak nemají. Husté trsy působí hrubě a nesou ploché drsné listy, často sivě až modrozelené. U dobře zakořeněných rostlin mohou listy přesahovat 50 cm délky. ^{2 4}

Vzpřímené trsy dorůstají podle půdy a četnosti sečení 60 cm až 1,80 m. Tuhá květonosná stébla nesou rozvolněnou latu se vzpřímenými větvemi. Na konci každé z nich jsou klásky seskupené do hustých jednostranných klubíček. Jednotlivý klásek má dva až pět osinatých květů. U báze trsu se nevytvářejí plazivé oddenky, což je další užitečný znak. ^{3 5}

Kvetení probíhá od května do srpna. Vítr v té době přenáší velké množství pylu, který u citlivých lidí vyvolává sennou rýmu, podobně jako pyl dalších lučních trav. Pylové obtíže tedy souvisejí s rozmnožováním rostliny a je třeba je odlišovat od jedovatosti při požití. ^{2 4}

Užitečná taxonomie

Jméno Dactylis glomerata L. z roku 1753 zůstává v Plants of the World Online přijatým názvem druhu. Rozlišuje se více regionálních poddruhů a variet. Nominátní poddruh Dactylis glomerata subsp. glomerata má areál od Makaronésie po mírné oblasti Asie. ¹

Rod Dactylis je poměrně malý: zahrnuje jen dva až tři uznávané druhy a Dactylis glomerata nad ostatními výrazně převládá rozlohou pěstovaných ploch. V regionálních květenách lze stále najít starší synonyma. Patří k nim Dactylis hispanica Roth, dnes chápaná spíše jako vnitrodruhová variabilita než jako samostatný druh. ¹

Pro zemědělské využití se rozlišují především skupiny podle ranosti, tedy rané, středně rané a pozdní, nikoli okrasné kultivary. Vedle nich mají význam tetraploidní linie, které jsou vzrůstnější než původní diploidní formy. Toto členění pomáhá volit rostliny podle způsobu sklizně a využití píce. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Evropa, severní Afrika a mírná Asie tvoří původní areál srhy, od Makaronésie až po střední Asii. Druh osidluje trvalé louky, pastviny, okraje cest a neobdělávaná místa. Vyhovují mu rozmanité půdy za předpokladu, že zůstávají propustné. Dlouhodobé zamokření omezuje růst kořenů. ^{1 2}

Ve Francii patří srha k původním druhům a současně k nejběžnějším pícninářským travám trvalých luk i silničních okrajů. Její běžný výskyt v této části Evropy je třeba odlišovat od situace v zemích, kam byla teprve dovezena. ⁷

Mimo původní areál se pro produkci píce zaváděla již od roku 1760 a na více místech světa následně unikla z kultury. California Invasive Plant Council jí v Kalifornii přisuzuje omezenou invazivnost. Odolnost vůči suchu zde usnadňuje osidlování přirozených travních porostů mimo pěstované plochy, a to na celé škále půd. ^{5 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Trsnatá vytrvalost srhy se projevuje zřetelným sezónním růstovým cyklem. Trs se na jaře rozrůstá, intenzivně odnožuje a vytváří stébla. Od května do srpna kvete, v horkém létě růst zpomaluje a na podzim opět obnovuje. Na jednom stanovišti tak střídá růstově aktivní a klidnější části roku. ⁵

Semenáček po vyklíčení rychle vytváří svazčitý kořenový systém. Následně u báze přibývají odnože, které postupně budují charakteristický hustý trs. Dobře založený trs vydrží na stejném místě několik let. Srha však nemá plazivé oddenky, na rozdíl od pýru, který se rozšiřuje podzemními oddenky. ⁵

Rozmnožování probíhá především semeny; jejich počet odpovídá 725 000 až 1 450 000 na kilogram. V zemědělské kultuře se používá přímý výsev s výsevkem 15–25 kg na hektar. Častou součástí směsi je jetel plazivý, jehož schopnost vázat dusík podporuje vzcházení porostu. ²

Využití a rizika

Produkce píce činí ze srhy jednu z nejpěstovanějších lučních trav světa. Využívá se k sečení na seno i k přímé pastvě a výnos biomasy může přesahovat 37 000 kg na hektar. Díky snášenlivosti lehkého polostínu patří také k nemnoha pícninářským travám vhodným pod řídké koruny ovocných sadů, což připomíná její anglické jméno. ^{2 3}

Hustý svazčitý kořenový systém má význam i mimo produkci krmiva: zpevňuje půdu a omezuje erozi. V ochranářských výsadbách poskytuje srha potravu rovněž volně žijícím zvířatům, včetně jelení zvěře a králíků. Její užitek tedy vychází jak z nadzemní biomasy, tak ze způsobu zakořenění. ^{5 4}

U koček, psů ani lidí není doložena jedovatost srhy. Její hojný pyl však u citlivých osob způsobuje sezónní sennou rýmu. Vztah ke zdraví koní je podstatně méně zdokumentovaný, proto je namístě obezřetnost při intenzivní pastvě na parcelách, kde srha výrazně převládá. ^{2 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Rané a pozdní skupiny mají pro šlechtění větší význam než okrasné formy. Rané odrůdy, například 'Potomac', poskytují vyšší výnos semen a hodí se do horských poloh. Pozdní, například 'Latar', se upřednostňují na pastvinách: dobytek méně přijímá jejich květonosná stébla, jakmile zdřevnatějí. Stravitelnější tetraploidní linie dnes převažují v produkci osiva. ⁵

Záměna je nejpravděpodobnější s dalšími trsnatými pícninářskými travami:

• kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea) má širší listy a oblou, nikoli zploštělou bázi stébla;
• jílek vytrvalý (Lolium perenne) nese klásky v klasu, nikdy v klubíčkách;
• pýr plazivý (Elymus repens) se šíří plazivými oddenky, nikoli pouze odnožováním.

Pro potvrzení srhy mezi těmito podobnými travami zůstává rozhodující zploštělá báze stébla spolu s klásky nahloučenými v jednostranných klubíčkách. Tyto znaky jsou pro určení výstižnější než samotná výška, která se mění podle půdy a způsobu sečení. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Dactylis glomerata L.
• Plants For A Future, Dactylis glomerata
• Encyclopaedia Britannica, srha laločnatá
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Dactylis glomerata
• US Forest Service Fire Effects Information System, Dactylis glomerata přehled druhu
• California Invasive Plant Council, Dactylis glomerata profil druhu
• INPN / MNHN, Dactylis glomerata L., 1753 - srha laločnatá
• Tela Botanica / eFlore bdtfx, Dactylis glomerata L.