Pýr plazivý (Elymus repens, (L.) Gould 1947)

Identita

Pýr plazivý (Elymus repens (L.) Gould, 1947) je přijímaným druhem rodu Elymus z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Linné jej roku 1753 popsal jako Triticum repens. Po zařazení do rodu Agropyron jej Frank Walton Gould v roce 1947 převedl do rodu Elymus. ^{1 2}

Háčkovitá ouška, dlouhá 1–3 mm, pomáhají při určování v terénu. Odlišují Elymus repens od často zaměňovaného druhu Elymus caninus, který tuto strukturu zcela postrádá. ⁴

Francouzský INPN dosud používá kombinaci Elytrigia repens, běžnou také v evropských květenách vedle jména přijímaného POWO. Obě jména označují stejnou rostlinu. V prodeji bylinných čajů se objevují pod francouzským označením chiendent officinal. ³

Pověst obtížného plevele souvisí s nažloutlým oddenkem, který se plazí půdou a snadno láme. Každý úlomek oddělený při orbě může obnovit celou rostlinu, takže částečné vytržení nestačí. Sušený oddenek je uveden ve francouzském lékopisu pro tradiční mírně močopudné využití. ⁶

Poznávací znaky

Běžná výška pýru je 30–90 cm, na výživné a dobře osvětlené půdě stébla dorůstají až 1,2 m. Úzké ploché listy jsou na svrchní straně drsné a směrem ke špičce se často zužují. ^{5 4}

Odrostlejší rostlinu potvrzují ouška: u báze každého listu vyrůstají dvě jemné háčkovité struktury dlouhé 1–3 mm. Lze je ověřit pouhým okem, na rozdíl od jemnějších znaků používaných u jiných příbuzných trav. ⁴

Koncový klas tvoří dvě řady klásků přitisklých k nevětvenému vřetenu, u některých populací s osinami. Pod zemí se světle žlutý až bělavý oddenek šíří do délky 60 cm i více a zasahuje až 20 cm hluboko. Z každé uzliny může vyrůst nový samostatný výhon. ⁵

Taxonomie a názvy

Stálým taxonomickým vodítkem je Elymus repens (L.) Gould. POWO k témuž taxonu řadí starší kombinace Agropyron repens (L.) P.Beauv., homotypickou s Triticum repens L., i Elytrigia repens (L.) Desv. ex Nevski, kterou upřednostňují některé evropské květeny. ^{1 3}

Kód AGRRE v databázi EPPO označuje tento druh. Vychází ze jména Agropyron repens, ale evropská rostlinolékařská evidence jej nadále používá i po změně přijímaného rodového zařazení. ⁷

Při určování bývá nejčastější záměnou Elymus caninus, druh bez oušek s osinatými klásky podobnými pýru. Dalším znakem je opad klásku: u Elymus repens plevy zůstávají na stéble, kdežto u Elymus caninus odpadávají s květem. ⁸

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření Elymus repens zahrnuje mírný pás Eurasie a sever Afriky. Zemědělství jej rozneslo téměř na všechny kontinenty mírného pásu, kde dnes patří k nejlépe zdokumentovaným plevelným travám. ^{1 5}

V Severní Americe je považován za nepůvodní invazní druh. Roste od jednoho oceánu k druhému až po Aljašku. Výjimkou jsou státy u Mexického zálivu, jejichž klima je pro tuto chladnomilnější trávu příliš teplé. ⁵

Půdní nároky jsou široké: snáší téměř všechny půdy s pH 4,2–8,3. Přednostně osidluje narušená místa, pole, úhory, cesty, svahy a zahrady. Patří k pionýrským druhům, které se objevují záhy po orbě či stavebních pracích, ještě před dalšími plevely. ^{6 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování pýru spojuje semena a oddenky, což vysvětluje jeho vytrvalost. Převládají oddenky: každý úlomek se životaschopnou uzlinou může vytvořit celou rostlinu i po oddělení a zahrnutí při orbě. ^{4 5}

Prodlužování stébel a metání klasů probíhá v létě. Klásky následně dozrávají a doplňují půdní zásobu semen, v níž mohou semena čekat několik sezon před vyklíčením. ⁵

Samotná jednorázová hluboká orba rostlinu nezničí. Především rozláme oddenkovou síť a rozveze životaschopné části na nová místa, takže výsledek může být opačný, než pěstitel zamýšlel. ⁴

Využití a regulace

Sušený oddenek uvádí francouzský lékopis jako léčivou rostlinnou drogu. Odvar se tradičně užívá pro mírně močopudný účinek při zánětech močového měchýře a močových kamenech. Mladé výhonky se na jaře jedí syrové v salátu a mletý oddenek za nedostatku potravin doplňoval mouku. ⁶

Na zahradě i na poli pýr už od vzejití soupeří s okolními rostlinami o dusík a vodu. Pokud se plodina zakládá před odplevelením, snižuje její výnos. Omezování stojí na úplném vyjmutí oddenků bez rozlámání a opakované přípravě falešného seťového lůžka místo jednorázové hluboké orby. ⁵

Systémové listové herbicidy aplikované za plného růstu zůstávají běžnou zemědělskou možností, často je však nutné zásah opakovat. Spící pupeny oddenků mohou první ošetření přežít a obnovit růst v další sezoně. ⁴

Záměny a příbuzné rostliny

Francouzské jméno chiendent zahrnuje několik různých trav, a proto snadno vede k záměně. Pýr plazivý s dlouhými oddenky z mírného pásu je třeba odlišovat od troskutu prstnatého (Cynodon dactylon), samostatného rodu častějšího v trávnících teplejších oblastí. ³

V terénu se nejlépe uplatní tyto znaky:

• Háčkovitá ouška, která chybějí druhu Elymus caninus.
• Nažloutlý a křehký oddenek u Elymus repens.
• Setrvání či opad plev při rozpadu klásku obou druhů rodu Elymus.
• Vědecké jméno jako stálé vodítko při proměnlivých místních názvech.

Na správném určení záleží i při omezování rostlin. Oddenek troskutu prstnatého (Cynodon dactylon) reaguje na vytrhávání a herbicidy jinak než oddenek pýru plazivého. ⁸

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Elymus repens (L.) Gould
• International Plant Names Index, Elymus repens (L.) Gould
• INPN / MNHN, Elytrigia repens: záznam přijatého druhu TAXREF 96046 přes API
• Washington State University Hortsense, Weeds — Quackgrass, Elymus repens
• US Forest Service FEIS, Elymus repens species review
• Plants For A Future, Elymus repens — Couch grass
• EPPO Global Database, Elymus repens (AGRRE)
• Botanical Society of Britain and Ireland, Plant Crib — Elytrigia and Elymus, Couches