Japanese anemone (Eriocapitella hupehensis, (É.Lemoine) Christenh. & Byng 2018)

Eriocapitella hupehensis je vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), původem ze střední Číny a východního Himálaje, dlouho řazená do rodu Anemone. Štíhlé květní lodyhy nesou růžové či bílé květy s nápadným žlutým středem a kvetou od konce léta do prvních mrazů.

Číst dál
Vědecký názevEriocapitella hupehensis
RodEriocapitella
ŘádRanunculales

Japanese anemone a Chinese anemone

Základní údaje
Toxicita
Při požití jedovatá (protoanemonin)
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Bylinná trvalka · Kvetoucí trvalka
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
ČínaTchaj-wanNepálIndieMyanmar (Barma)
Stanoviště
Travnaté svahy, horské louky, okraje světlých lesů, břehy řek a vlhké příkopy v 400–2600 m n. m.
Sezónnost
Doba kvetení
LétoPodzim
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
5/10
Doba do dospělosti
Trs se ujme za 2 až 3 roky a potom bohatě kvete
Množení
Dělení, Kořenový řízek, Výsev
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Nízká, silný vítr může polámat květní lodyhy
Vlhkost
50–70 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Živná půda, Chladná vlhká půda, Propustná půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Dopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.

Světlý polostín až mírné plné slunce; chraňte před odpoledním úpalem
Exteriér
Venkovská zahrada, Květinový okrajový záhon, Okraj lesa
Nádoby
Terakota, Velký květináč
Vzhled
Výška30–120 cmŠířka30–60 cm
Listy
Zelená
Květy
RůžováFialováBíláVelikost4–6 cm
Plody
Hnědá
Kůra
Zelená

Celosvětové rozšíření

Původní areál Eriocapitella hupehensis sahá od východního Himálaje (Nepál, Ásám) po střední a jižní Čínu, Tchaj-wan a Myanmar. Druh byl zavlečen do Koreje, Pobaltí, Ekvádoru a Německa; dnes se pěstuje jako okrasná rostlina v zahradách mírného pásu po celém světě.

  • Původní5
  • Zavlečená3
  • Čína
  • Tchaj-wan
  • Nepál
  • Indie
  • Myanmar
  • Jižní Korea
  • Německo
  • Ekvádor

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Eriocapitella hupehensis (Eriocapitella hupehensis (É.Lemoine) Christenh. & Byng, 2018) je vytrvalá bylina rodu Eriocapitella z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Dlouho patřila do rodu Anemone. V roce 2018 ji botanici Maarten Christenhusz a James Byng vyčlenili při revizi klasifikace této čeledi. 1 2

Rodové jméno Eriocapitella spojuje řecké erion, vlna, a latinské capitellum, hlavička. Odkazuje na vlnaté nažky, které po odkvětu pokrývají střed květu. Přívlastek hupehensis znamená „z provincie Chu-pej“ ve střední Číně, kde byla rostlina sbírána před popisem francouzského školkaře Émila Lemoina z roku 1908. Přes zahradnické označení japonská sasanka pochází z Číny; v Japonsku se pouze brzy pěstovala před zavedením do Evropy. 6

Poznávací znaky

Přízemní trs druhu Eriocapitella hupehensis tvoří 3 až 5 trojčetných listů s řapíky dlouhými 5 až 35 cm. Vzpřímené květní lodyhy běžně dorůstají 30 až 100 cm, podle kultivaru někdy až 120 cm. Přibližně v polovině výšky nesou přeslen tří listenů. 3 5

Květ široký přibližně 4 až 6 cm nemá pravé korunní lístky. Nahrazuje je 5 kališních lístků podobných koruně, růžových, purpurových či bílých. Obklopují žlutý střed s četnými tyčinkami a více než stovkou drobných pestíků. Chybějící pravé korunní lístky odlišují rod Eriocapitella od mnoha okrasných pryskyřníkovitých, například pryskyřníků s barevnými korunními lístky přetrvávajícími po rozkvětu. Plné a poloplné kultivary mohou mít kolem dvaceti kališních lístků. Pestíky se mění v drobné vejčité nažky s vlnatými chlupy, které tvoří nápadnou vatovitou hlávku. 6 3

Pozdní kvetení trvá od konce léta do prvních mrazů, podle klimatu mezi červencem a říjnem. Druh tak patří k podzimním sasankám spolu s Eriocapitella japonica, E. tomentosa, E. vitifolia a hybridem E. × hybrida. 4

Užitečná taxonomie

V POWO je přijímáno jméno Eriocapitella hupehensis, přesto rostlina zůstává v zahradnických katalozích velmi rozšířená pod starším jménem Anemone hupehensis. Basionym Anemone japonica var. hupehensis É.Lemoine byl publikován roku 1908 a tentýž autor jej již roku 1910 povýšil na druh. 1 2

Botanická literatura uvádí i další synonyma:

  • Anemone hupehensis (É.Lemoine) É.Lemoine, synonymum druhu
  • Anemone hupehensis f. alba W.T.Wang, bíle kvetoucí forma
  • Anemone matsudae (Yamam.) Tamura, další synonymum
  • Eriocapitella vitifolia var. matsudae (Yamam.) Nakai, starší varietní zařazení

Častá záměna se týká variety japonica. Dříve se řadila jako Anemone hupehensis var. japonica, ale POWO ji dnes považuje za synonymum druhu Eriocapitella japonica. Jde tedy o samostatný druh, nikoli pouhou varietu E. hupehensis. 1

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření spojuje východní Himálaj (Nepál, Ásám) se střední a jižní Čínou, Tchaj-wanem a Myanmarem. V Číně druh roste hlavně v provinciích Šen-si, Chu-pej, S’-čchuan, Jün-nan a v několika jižních provinciích. 6 1

Přirozená stanoviště zahrnují travnaté svahy, horské louky, okraje světlých lesů a říční břehy v nadmořské výšce 400 až 2600 m podle populace. POWO uvádí zavlečení do Ekvádoru a Německa a zdomácnění v Koreji a Pobaltí. 1 6

V Číně se rostlina pěstuje po staletí, pravděpodobně už od dynastie Tchang. Poloplná forma před několika staletími unikla ze zahrad a rozšířila se do Japonska a Koreje. Tento zdomácnělý potomek, dnes samostatný druh Eriocapitella japonica, je jedním z rodičů zahradního hybridu E. × hybrida. Živou rostlinu dovezl do Evropy až roku 1844 skotský botanik Robert Fortune, který ji v Číně pozoroval vysazenou u hrobů. 7

Životní cyklus a rozmnožování

Základem trsu je plazivý oddenek, který se každým rokem rozšiřuje. Nadzemní části v zimě zcela odumírají a na jaře znovu vyrůstají z podzemních zásob. Mladý trs v prvním roce kvete málo, protože ještě není dostatečně usazený; plné kvetení přichází za 2 až 3 roky. 4

Nejčastější množení představuje dělení trsů na jaře či koncem podzimu nebo kořenové řízky odebrané ve stejném období. Jediný úlomek oddenku dokáže obnovit celou rostlinu. Proto se druh v úrodné půdě může bez omezení příliš rozrůstat. Výsev je možný, ale v kultuře vzácný kvůli pomalému a nepravidelnému klíčení. 3

Využití a rizika

Okrasné využití zahrnuje mírně vlhké záhony, venkovské zahrady, stinné lesní okraje i řezané květiny. RHS doporučuje druh také do zahrad podporujících živočichy. Pozdní kvetení od konce léta do prvních mrazů poskytuje opylovačům nektar a pyl v době, kdy už kvete málo jiných trvalek. 3 4

Čerstvá šťáva druhu Eriocapitella hupehensis uvolňuje při poranění pletiv dráždivý protoanemonin, podobně jako u většiny pryskyřníkovitých. Požití vyvolává podráždění úst a mírné zažívací potíže, kontakt se šťávou může způsobit zánět kůže u lidí i domácích zvířat. Missouri Botanical Garden označuje celou rostlinu při požití za jedovatou. 6 5

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Trvalé zahradnické uznání získalo několik kultivarů. 'Hadspen Abundance' a 'Bowles's Pink' obdržely ocenění Award of Garden Merit od RHS. Dalšími dobře zdokumentovanými kultivary z pokusů Chicago Botanic Garden jsou 'Praecox', kvetoucí raně od konce července, a kompaktní 'Superba' s poloplnými levandulově růžovými květy. 8 7 9

Při nákupu se nejčastěji zaměňuje podobně vypadající samostatný druh Eriocapitella japonica a zahradnický hybrid Eriocapitella × hybrida. Často se prodávají pod obecným označením japonská sasanka bez rozlišení druhu. Samotné lidové jméno neurčuje, která z trojice je v květináči. Rozhoduje úplné vědecké jméno s autorskou zkratkou, rozlišující E. hupehensis, E. japonica a E. × hybrida. 4

Hlavní zdroje

Časté otázky

Pochází Eriocapitella hupehensis z Japonska?

Ne. Přes zahradnické označení japonská sasanka pochází ze střední Číny a východního Himálaje. V Japonsku se jen velmi brzy pěstovala, než ji Robert Fortune roku 1844 přivezl do Evropy.

Je Eriocapitella hupehensis jedovatá?

Ano, podobně jako většina pryskyřníkovitých. Čerstvá šťáva obsahuje protoanemonin, který při požití dráždí ústa a trávicí soustavu. Při kontaktu může vyvolat zánět kůže u lidí i domácích zvířat.

Proč Eriocapitella hupehensis nekvete?

Kvetení často přichází až druhým či třetím rokem, kdy je trs dobře zakořeněný. Příliš zastíněné místo nebo půda v létě nadměrně suchá je mohou dále oddálit.

Jak rozdělit trs Eriocapitella hupehensis?

Na jaře nebo koncem podzimu odeberte část oddenku a ihned ji vysaďte do mírně vlhké úrodné půdy. K vytvoření nové rostliny stačí i malý kousek kořene.

Jak se liší Eriocapitella hupehensis a Eriocapitella × hybrida?

Eriocapitella × hybrida je zahradnický hybrid vzniklý křížením, na němž se podílely E. hupehensis a E. vitifolia. E. hupehensis je samostatný planý druh původní v Číně a Himálaji.

Může se Eriocapitella hupehensis příliš rozrůstat?

Ano, v úrodné a mírně vlhké půdě se plazivý oddenek rychle rozšiřuje každým rokem. I malý úlomek ponechaný po dělení v zemi může vytvořit nový trs.

Kam v zahradě vysadit Eriocapitella hupehensis?

Do mírně vlhkého záhonu, na stinný lesní okraj nebo do venkovské zahrady, do světlého polostínu a úrodné půdy. Pozdní kvetení od léta do prvních mrazů vyplní mezeru v podzimní zahradě.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.