Japanese aralia (Fatsia japonica, (Thunb.) Decne. & Planch. 1854)

Identita

Fatsia japonica (Fatsia japonica (Thunb.) Decne. & Planch., 1854) je stálezelený keř rodu Fatsia z čeledi Araliaceae, v zahradnictví nejvýznamnější zástupce tohoto rodu. V mezinárodním obchodě se objevují i názvy Japanese aralia a Paperplant. Carl Peter Thunberg rostlinu popsal roku 1780 jako Aralia japonica Thunb.. Joseph Decaisne a Jules Émile Planchon ji v roce 1854 zařadili do nově vymezeného rodu Fatsia. ^{1 2}

Rodové jméno vychází z japonského hachi, tedy osm, a odkazuje na obvyklý počet listových laloků. Japonské jméno yatsude doslova znamená „osm prstů“ a připomíná stejný znak. Počet ovšem není neměnný: na jediné rostlině se běžně objevují listy se sedmi až devíti laloky. Název tak vystihuje celkovou podobu listu, nikoli přesné pravidlo pro každý jednotlivý list. ³

Poznávací znaky

Rozložitý keř s málo větvenými, při bázi často holými stonky dorůstá obvykle do výšky 2,5–4 m a podobné šířky. Dlouhé řapíky nesou velké lesklé tmavozelené listy. Jejich jednoduchá čepel je dlanitě členěná na 7–9 hlubokých laloků, přičemž zářezy dosahují do poloviny až dvou třetin listové plochy. Právě členění celistvé čepele je základním určovacím znakem. ^{3 4}

Na podzim se rozvíjejí drobné smetanově bílé květy v hustých okolících, seskupených do velkých koncových lat. Po odkvětu následují kulaté plody, nejprve zelené a v zimě při dozrání černé. Na rostlinách pěstovaných uvnitř se plody tvoří jen zřídka, takže při poznávání pokojového exempláře na ně obvykle nelze spoléhat. ^{5 4}

Mladá rostlina v nádobě nebo na málo osvětleném místě může vytvářet pouze méně členěné listy a vůbec nekvést. Nepřítomnost květů proto sama o sobě správné určení nevylučuje; je třeba posuzovat stáří, stanoviště i podobu listů současně. ⁵

Užitečná taxonomie

Před ustálením dnešního jména se pro tento druh používalo několik jiných označení. V současnosti se řadí mezi synonyma:

• Aralia japonica Thunb., historický basionym;
• Aralia sieboldii K.Koch, starší jméno téhož druhu;
• Dimorphanthus japonicus (Thunb.) Endl., synonymní kombinace;
• Echinopanax japonicus (Thunb.) Kuntze, další synonymní kombinace;
• Fatsia japonica var. liukiuensis Hatus. ex H.Ohba, jméno zahrnované do synonymie.

Přijatým jménem zůstává Fatsia japonica. Spolu s břečťany (Hedera) a ženšeny (Panax) patří do čeledi Araliaceae. Blízkost rodů Fatsia a Hedera umožnila vznik mezirodového křížence ×Fatshedera lizei, získaného křížením s Hedera hibernica. Odlišný vzrůst tohoto křížence tedy vychází z jeho rodičovského původu, nikoli z toho, že by šlo o další kultivar stejného druhu. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Pobřežní lesy jižního Japonska až po souostroví Nansei a Jižní Koreje tvoří přirozený domov Fatsia japonica. V lesním podrostu roste od polostínu po hustý stín. Její původní prostředí tak vysvětluje, proč se při okrasném pěstování uplatňuje především tam, kam dopadá málo přímého slunečního světla. ^{1 5}

Mimo původní areál se hojně pěstuje v mírném podnebí s mírnými zimami, zejména ve Spojeném království a metropolitní Francii. Na Novém Zélandu místy zdomácněla na opuštěných plochách. Tam se samovolně vysévá i odnožuje, aniž by byla považována za zásadní ekologickou hrozbu. Pěstovaný výskyt a skutečné zdomácnění je proto potřeba rozlišovat. ^{3 4}

Na pobřežních okrajích lesů snáší slaný aerosol i chudé půdy. Po zakořenění proto dobře odolává větru na chráněném stanovišti. Úzký původní areál mezi jižním Japonskem a Jižní Koreou dnes kontrastuje s rozsáhlou oblastí pěstování na pobřežích mírného pásma s mírnými zimami. ^{5 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Podzimní okolíky smetanově bílých květů přitahují hmyz v době, kdy už kvete málo jiných keřů. Květy jsou hmyzosnubné. Po opylení dozrávají během zimy černé plody o průměru přibližně 6 mm, které doplňují podzimní a zimní vzhled vzrostlých rostlin. ^{5 4}

Při pěstování se nejčastěji využívají polovyzrálé stonkové řízky odebírané na konci léta. Pod krytem zakořeňují za 4–8 týdnů. Výsev je také možný, ale ve srovnání s řízkováním často oddálí první kvetení o 3–4 roky. Volba způsobu množení tedy ovlivňuje i to, jak dlouho se čeká na květy. ^{3 5}

Ve volné půdě získává rostlina dospělý vzrůst a nejvýrazněji členěné listy za 2–4 roky. Kvést začíná zpravidla až ve třetím nebo čtvrtém roce. Mladý keřík proto nelze posuzovat podle stejného vzhledu a kvetení jako starší, dobře usazený exemplář. ⁴

Využití a rizika

Stálezelené olistění se uplatňuje ve stinných záhonech, v zadních částech městských zahrad a ve velkých nádobách v zimních zahradách. Málokterý stálezelený keř snáší nepřítomnost přímého slunce stejně dobře. U severní zdi nebo pod korunami stromů vytváří Fatsia japonica celoroční pohledovou clonu s výraznými velkými listy. ^{3 4}

ASPCA uvádí Fatsia japonica jako nejedovatou pro kočky, psy a koně. Z hlediska náhodného pozření je proto vhodná i do zahrad s domácími zvířaty. Lepkavá pryskyřičná míza však obsahuje látku příbuznou falcarinolu, která u citlivých osob vyvolává kontaktní dermatitidu. Doloženy jsou i zkřížené reakce s dalšími Araliaceae, například břečťanem a šeflerou. Nejedovatost pro zvířata tedy nevylučuje podráždění lidské pokožky. ^{6 7}

V interiéru jí vyhovuje velká nádoba v zimní zahradě nebo světlé hale. Hustá masa listů dává prostoru výraznou strukturu a dosahuje rozměrů, které u mnoha jiných stálezelených pokojových rostlin nejsou běžné. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivary Variegata se smetanovým lemováním a Spider's Web s bílým skvrněním a kompaktnějším vzrůstem získaly stejně jako původní druh ocenění RHS Award of Garden Merit. Kultivar Moseri roste nižší a hustší, což se hodí do menších zahrad. ³

K nejčastějším záměnám patří tyto příbuzné rostliny:

• ×Fatshedera lizei, kříženec s břečťanem, má méně členěné listy a částečně popínavý vzrůst;
• Aralia elata je ostnitý keř se složenými listy a na dotyk zcela odlišným povrchem;
• Schefflera arboricola má dlanitě uspořádané samostatné lístky, které mohou z dálky připomínat celkovou siluetu.

Spolehlivější než barva nebo velikost je stavba listové čepele. Jednoduchý list hluboce rozdělený do sedmi až devíti laloků ukazuje na Fatsia japonica. List složený z několika samostatných lístků naopak vede k některému z příbuzných rodů.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Fatsia japonica (Thunb.) Decne. & Planch.
• International Plant Names Index, záznam Fatsia japonica
• Royal Horticultural Society, údaje o Fatsia japonica
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Fatsia japonica
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Fatsia japonica
• ASPCA, záznam o toxicitě Japanese aralia
• Contact Dermatitis 1999, alergeny Fatsia japonica a zkřížené reakce v čeledi Araliaceae
• USDA GRIN Global Taxonomy, Fatsia japonica