Moreton Bay fig (Ficus macrophylla, Pers. 1807)

Identita

Ficus macrophylla (Ficus macrophylla Pers., 1807) je přijímaný druh rodu Ficus z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Druhový přívlastek macrophylla má starořecký původ a znamená „velkolistý“. Odpovídá kožovitým listům, které dosahují délky 10 až 25 cm a patří k jeho nápadným znakům. ¹

Anglické jméno Moreton Bay fig odkazuje na zátoku Moreton Bay v jižním Queenslandu, přestože původní areál tuto zátoku výrazně přesahuje. Další anglické označení je Australian banyan. Výraz škrtič vystihuje počáteční růst: semeno vyklíčí jako epifyt v koruně jiného stromu. Vzdušné kořeny následně sestupují až k půdě a postupně nahrazují svého původního hostitele. ³

Poznávací znaky

Mohutné kořenové náběhy na bázi kmene jsou charakteristickým znakem tohoto stálezeleného stromu. V dospělosti dorůstá 15 až 60 m. Forma columnaris z ostrova Lord Howe navíc vytváří vzdušné kořeny, které tloustnou ve vedlejší kmeny. Ty pak podpírají část rozložité koruny a přebírají její hmotnost. ^{4 7}

Oválné až eliptické listy jsou kožovité, dlouhé 10 až 25 cm a široké 7 až 10 cm. Líc je leskle zelený, na rubu se nacházejí jemné rezavé šupinky. Po poranění listu nebo větévky se objeví mléčná šťáva, typická pro rod fíkovník. Tento znak je dobře patrný i na mladém rostlinném materiálu. ³

Téměř kulovité fíky mají průměr 20 až 25 mm a vyrůstají jednotlivě nebo v párech. Zprvu jsou zelené, později oranžové a při dozrání nafialovělé. Plodnost se opakuje téměř během celého roku; není vázána na jednu úzce vymezenou sezonu. ³

Užitečná taxonomie

Botanické jméno Ficus macrophylla Pers. bylo publikováno roku 1807 a POWO je přijímá. Rod Ficus, do něhož tento strom patří, zahrnuje více než 750 druhů. Úplné vědecké jméno proto poskytuje jistější vodítko než obecné označení banyán nebo škrtič. ¹

Rozlišují se dvě vnitrodruhové formy. Pevninská macrophylla vytváří samostatně stojící strom s jediným kmenem. Endemická columnaris z ostrova Lord Howe zůstává hemiepifytem a vytváří více vedlejších kmenů bez jednoznačného hlavního kmene. Taxonomická revize ukázala, že jméno Ficus magnolioides, dlouho používané v evropských botanických zahradách, odpovídá právě formě columnaris. Nejde tedy o další samostatný druh těchto zahradních banyánů. ⁷

Zařazení do sekce Malvanthera rodu Ficus dnes podporují molekulární údaje. Ty zároveň potvrzují specifičnost partnerství s jediným druhem opylovací vosičky, který je spjat s rozmnožováním tohoto fíkovníku. ⁸

Stanoviště a rozšíření

Východní pobřeží Austrálie od středního Queenslandu po jih Nového Jižního Walesu představuje pevninskou část původního areálu. Odhadovaná rozloha výskytu činí 219 126 km²; k ní přistupuje ostrov Lord Howe pro formu columnaris. Strom roste v tropických, subtropických i suchých lesích. Podél vodních toků často vystupuje nad okolní korunový zápoj. ²

V původním areálu nebylo určeno konkrétní ohrožení a IUCN řadí druh do kategorie málo dotčený. Hodnocení zohledňuje také skutečnost, že se strom široce pěstuje v různých částech světa. ²

Na severu Nového Zélandu Ficus macrophylla zdomácněl po náhodném příchodu své opylovací vosičky v roce 1993. Teprve přítomnost opylovače mu umožnila vytvářet životaschopná semena a místně osídlovat i nepěstovaná stanoviště. Toto regionální chování je třeba odlišovat od pouhého pěstování mimo původní areál. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Začátek života bývá vysoko nad zemí. Drobná semena přinesou plodožraví ptáci do puklin kůry hostitelského stromu, kde klíčí jako epifyty. Vzdušné kořeny potom sestoupí k půdě, zakoření v ní a zesílí v pilíře kolem hostitelského kmene. Rozrůstající se fíkovník hostitele často postupně zastíní natolik, že zanikne. ⁷

Květy nejsou zvenčí viditelné. Stejně jako u ostatních fíkovníků vystýlají vnitřek uzavřeného květenství, sykonia. Opylení závisí na obligátním mutualismu, tedy nezbytném vzájemně prospěšném soužití s jediným druhem vosičky. Ani vosička se nemůže rozmnožovat jinde než v květech právě tohoto fíkovníku. Vazba tak podmiňuje životní cyklus obou partnerů. ⁸

Využití a rizika

Převládá okrasné a krajinářské využití ve velkých parcích, botanických zahradách či městských stromořadích. Vhodné jsou oblasti, kde teplota neklesá pod 0 °C. Dospělé rozměry a povrchový kořenový systém vylučují běžnou malou zahradu. Kořeny se v omezeném prostoru rychle dostávají do konfliktu s dlažbou a jinými zpevněnými plochami. ⁴

Plně zralé fíky jsou jedlé, pro člověka však mají jen okrajový potravní význam. Podstatnější je jejich úloha v potravě místních živočichů. Plodožraví holubi, medosavky i kaloni je využívají téměř po celý rok, takže opakovaná plodnost stromu má výrazný ekologický význam. ⁶

Kočky, psi a koně jsou hlavními ohroženými zvířaty při kontaktu s mléčnou šťávou. Ta obsahuje ficin, enzym štěpící bílkoviny, a psoralen. ASPCA tyto látky spojuje s podrážděním kůže a úst, nadměrným sliněním a zažívacími potížemi po kontaktu nebo požití. Jedlost zralých fíků proto nelze vztahovat na šťávu či ostatní části rostliny. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Uznávané formy macrophylla a columnaris jsou vnitrodruhové taxony, nikoli zahradní kultivary. Rozlišuje je především růstový tvar: jediný kmen u první formy, soustava vedlejších kmenů vzniklých ze vzdušných kořenů u druhé. Při určování je proto důležité sledovat celkové uspořádání stromu. ⁷

K záměnám dochází s dalšími velkými australskými fíkovníky podobného vzhledu, zejména Ficus rubiginosa a Ficus watkinsiana. Podobné četné vzdušné kořeny vytváří také indický banyán Ficus benghalensis, přestože jde o jiný druh. Při rozlišování Ficus macrophylla pomáhá kombinace mohutných náběhů, mléčné šťávy po poranění a ověření vědeckého jména. Jediný společný znak, například vzdušné kořeny, sám druh neurčuje. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Ficus macrophylla Pers.
• IUCN Red List, hodnocení Ficus macrophylla
• PlantNET / Royal Botanic Gardens Sydney, Ficus macrophylla
• Royal Horticultural Society, Ficus macrophylla, australský banyán
• ASPCA, jedovaté a nejedovaté rostliny, Ficus sp. (heslo weeping fig)
• Plants For A Future, Ficus macrophylla
• Dixon, 2001, fíkové vosičky a pojetí druhu, vnitrodruhové taxony Ficus macrophylla
• Rønsted a kol., 2008, molekulární fylogeneze sekce Malvanthera rodu Ficus