Fíkovník egyptský (Ficus sycomorus, L. 1753)

Identita

Fíkovník egyptský (Ficus sycomorus L., 1753) je mohutný strom rodu Ficus z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Jméno sycomorus vychází ze starořeckého sykomoros: spojuje slova sykon, fík, a moron, moruše. Odkazuje tím na podobnost listů s morušovníkem. Česká jména zahrnují také označení smokvoň egyptská, moruše fíková, oslí fík a fíkovník sykomora; v angličtině se užívá Sycamore fig. ^{1 7}

Francouzské jméno sycomore může být zavádějící, protože označuje také javor klen (Acer pseudoplatanus). Podobnost názvů neznamená příbuznost: fíkovník je tropický strom s fíky a latexem z čeledi Moraceae. Klen je strom mírného pásma z čeledi Sapindaceae, jehož plody jsou křídlaté nažky. Při určování proto rozhodují botanické znaky, nikoli tento společný název. ²

Poznávací znaky

Hustá a široce rozložitá koruna dodává druhu Ficus sycomorus mohutný vzhled. Obvyklá výška činí 10 až 21 m. U mimořádně starých jedinců se objevují údaje až o 46 m; takové stromy mohou mít u báze kmene kořenové náběhy. Výjimečné maximum je tedy třeba odlišovat od běžných rozměrů druhu. ⁴

Žlutozelená borka mladého stromu postupně oranžoví. Odlupuje se v dlouhých papírovitých pruzích a odhaluje světlejší vnitřní vrstvu. Jako u ostatních fíkovníků i nepatrné poranění vyvolá okamžitý výtok bílého mléčného latexu. Tento znak pomáhá potvrdit příslušnost k rodu Ficus. ⁵

Srdčité listy dosahují přibližně 14 cm délky a 10 cm šířky. Na svrchní straně jsou tmavě zelené a hladké, s výraznou jasně žlutou žilnatinou. Spodní strana je na dotek drsná. Při určování je užitečné rozlišovat právě vzhled horní plochy a strukturu rubu listu. ⁵

Husté hrozny fíků vyrůstají přímo na kmeni a silných větvích, čímž se strom nápadně liší od fíkovníku smokvoně s plody v úžlabí listů. Na stromě mají fíky průměr 2 až 3 cm, někdy i větší. Během zrání přecházejí ze zelené barvy do žluté nebo červené. ^{4 5}

Užitečná taxonomie

Popis pod jménem Ficus sycomorus L. zveřejnil Linné v roce 1753. Strom byl dlouho řazen do samostatného rodu Sycomorus, než se vrátil do rodu Ficus. Historické zařazování a různé popisy téhož taxonu vysvětlují několik botanických synonym, která se mohou objevit v literatuře:

• Sycomorus antiquorum Gasp., botanické synonymum
• Ficus gnaphalocarpa (Miq.) Steud. ex Miq., botanické synonymum
• Ficus cocculifolia Baker, botanické synonymum
• Ficus chanas Forssk., botanické synonymum
• Ficus damarensis Engl., botanické synonymum

Poddruh Ficus sycomorus subsp. gnaphalocarpa (Miq.) C.C.Berg má větší, chlupaté fíky. Dlouho byl pokládán za samostatný druh, později však byl zahrnut do synonymiky. Pro běžné určování i porovnání s národními botanickými soupisy zůstává stálým vodítkem přijímané jméno Ficus sycomorus. ^{1 2 9}

Stanoviště a rozšíření

Domovem druhu je subsaharská Afrika, od Senegalu po Etiopii a na jih do jižní Afriky. Přirozené populace se vyskytují také na Arabském poloostrově a Madagaskaru. Strom osídluje stromové savany a galeriové lesy, často u vodních toků. Vyhovují mu živné půdy s vysokou hladinou podzemní vody. ^{4 1}

Pěstování v Egyptě a Levantě sahá až do starověku. Je natolik dávné, že bývá zaměňováno za původní výskyt; představuje však velmi časné zavlečení, nikoli přirozenou populaci. Pozoruhodné je, že v údolí Nilu chybí opylující vosička tohoto fíkovníku, což přesto nezabránilo rozsáhlému pěstování stromu. ^{8 5}

Z hlediska ochrany přírody patří Ficus sycomorus podle IUCN mezi málo dotčené druhy. Pro jeho areál jako celek není uvedeno zjištěné ohrožení. Toto hodnocení se vztahuje k ochraně druhu v celém jeho rozšíření. ³

Životní cyklus a rozmnožování

Nezbytná vazba fíkovníků na specializovaného opylovače platí i pro tento druh. Vosička Ceratosolen arabicus proniká dovnitř uzavřeného fíku a opyluje květy, které jsou skryté v jeho dutině. Květy tedy nejsou viditelné na povrchu tak, jak je známe u většiny jiných stromů. ⁸

Ve starověkém Egyptě dokázali strom udržovat i bez této vosičky. Fíkovníky tam nadále bohatě plodí, ale k rozmnožování se místo semen využívalo řízkování silných větví. Tato vegetativní metoda se při množení druhu používá dodnes a vysvětluje jeho dlouhodobé pěstování v oblasti bez opylovače. ^{4 5}

Téměř celoroční plodnost vrcholí mezi červencem a prosincem. Na jediném stromě může proběhnout až pět postupných sklizní. Staří Egypťané úmyslně nařezávali nezralé fíky, čímž urychlovali dozrávání. O této technice se zmiňuje již hebrejská Bible, a patří tak k dávno doloženým pěstitelským postupům. ⁵

Výsev je možný, ale klíčení bývá pomalé a nepravidelné. Spolehlivěji se daří při teplotě kolem 20 °C. V pěstitelské praxi je jistější řízkování částí větví o průměru 5 až 15 cm. Před zasazením se nechávají několik dnů oschnout. Uvedený rozměr zde vyjadřuje tloušťku řízku, nikoli jeho délku. ⁴

Využití a rizika

Dřevo fíkovníku sloužilo ve starověkém Egyptě zejména k výrobě sarkofágů a rakví. Toto pohřební a náboženské využití souviselo s významem stromu: Egypťané jej uctívali jako strom života spojený s bohyněmi Hathor, Eset a Nut. Jde o doložené historické a kulturní spojení. ⁵

Zralé fíky jsou jedlé a konzumují se čerstvé, sušené nebo zkvašené. Listy slouží jako krmivo pro dobytek a latex se tradičně používal ke srážení mléka. Africké lidové léčitelství využívá kůru, listy i latex při zažívacích a zánětlivých potížích; tato zmínka popisuje tradiční použití. ⁴

Bezpečnostní riziko se týká především latexu s ficinem a psoralenem. Psoralen zvyšuje citlivost pokožky na sluneční záření. Styk s latexem následovaný osluněním může u lidí, psů, koček i koní způsobit fytofotodermatitidu, tedy zarudnutí, popáleniny a puchýře. Jedlost zralých plodů proto nevylučuje dráždivost této šťávy. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Dvě tradiční egyptské formy jsou známy již dlouho. Roumi má vodorovné větve a velké narůžovělé plody, zatímco Kelabi roste vzpřímeněji a tvoří menší nažloutlé fíky hruškovitého tvaru. Nejde o samostatné druhy: jsou to výběry udržované po staletí řízkováním. ⁵

K nedorozumění nejčastěji vede francouzské pojmenování sycomore, které obvykle znamená javor klen (Acer pseudoplatanus), zcela jiný strom mírného pásma. Vedle této jazykové záměny je vhodné porovnat také následující fíkovníky:

• Ficus carica, fíkovník smokvoň, s fíky v úžlabí listů místo na kmeni;
• Ficus vallis-choudae, další africký fíkovník s plody ve shlucích na starém dřevě;
• četné okrasné druhy rodu Ficus, které mají bílý latex, ale ne mohutný stromový vzrůst a fíky na kmeni.

Mohutná koruna, borka odlupující se v pruzích a shluky fíků přímo na kmeni tvoří společně nejspolehlivější vodítko pro určení Ficus sycomorus. Jednotlivý znak, například bílý latex, sdílí i mnoho dalších fíkovníků; rozhodující je proto celková kombinace znaků včetně způsobu plodnosti. ^{4 1}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Ficus sycomorus L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Ficus sycomorus L.
• IUCN Red List, Ficus sycomorus hodnocení druhu
• Useful Tropical Plants Database, Ficus sycomorus
• Encyclopaedia Britannica, fíkovník egyptský
• ASPCA, fíkovník drobnolistý, toxicita rodu Ficus
• Perseus Digital Library / Tufts, heslo sykomorea
• Susoy et al. 2016, Science Advances, háďátka ve fících a jejich opylující vosička Ceratosolen arabicus
• INPN / MNHN, Ficus sycomorus L., 1753 (cd_nom 807349)