Smil italský (Helichrysum italicum, (Roth) G.Don 1830)

Identita

Smil italský (Helichrysum italicum (Roth) G.Don, 1830) je polokeř rodu Helichrysum z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Botanické jméno vychází z názvu Gnaphalium italicum Roth, 1790; George Don druh přeřadil do rodu Helichrysum v roce 1830. ^{1 2}

Rodové jméno vzniklo z řeckých slov helios (slunce) a chrysos (zlato) podle zlatavého lesku úborů. Druhové jméno italicum odkazuje na hojný výskyt v Itálii, nikoli na výlučně italský původ. ⁷

Anglické označení Curry plant vystihuje vůni rozemnutých listů, nikoli použití rovnocenné směsi kari. Název Italian strawflower připomíná suché listeny úborů, které si po sklizni dlouho uchovávají zlatou barvu. ^{4 6}

Poznávací znaky

Kompaktní stálezelený polokeř s dřevnatou bází dorůstá 20 až 60 cm a rozrůstá se do šířky 40 cm až 1 m. Úzké čárkovité listy mají stříbrošedou barvu díky jemnému ochlupení. ^{3 6}

Po rozemnutí listů se uvolní výrazná vůně kari, podle PFAF často silnější po dešti. Je to nápadný poznávací znak ještě před rozkvětem zlatých úborů, spolehlivější než samotná stříbřitá silueta. ⁴

Od května do srpna se na vrcholech stonků objevují malé zlatožluté úbory v hustých chocholících. Papírovité vytrvalé listeny kolem každého úboru si drží barvu i po usušení, a proto se rostlina hodí do suchých kytic. ^{3 6}

Užitečná taxonomie

V rodu Helichrysum je evidováno přes 500 druhů, podle současných taxonomických přehledů více než v kterémkoli jiném rodu tribu Gnaphalieae z podčeledi Asteroideae. Helichrysum italicum sem řadí válcovité úbory a drobné listeny s volnou bází. ⁷

Rozlišuje se šest poddruhů: italicum, microphyllum, serotinum, pseudolitoreum, siculum a tyrrhenicum. Liší se jemnými morfologickými a zeměpisnými znaky; novější revize Galbanyho, Sáeze a Benedího jejich vymezení upravily. ^{7 5}

Při běžném zahradnickém určování je nejjistějším a nejpřesnějším vodítkem úplné vědecké jméno rostliny. Obchodní etikety totiž často směšují poddruhy, kultivary a pouhá prodejní označení. ¹

Stanoviště a rozšíření

Helichrysum italicum je endemitem Středomoří: Korsiky, Sardinie, pevninské i ostrovní Itálie, Španělska, Balkánu, Řecka, Kypru a severní Afriky. Vyhledává světlo a teplo a po zakořenění snáší sucho na vápencových i křemičitých půdách vzniklých zvětráváním hornin. ^{6 1}

Mimo původní areál se smil pěstuje hlavně pro okrasu nebo výrobu silice. RHS jej řadí do stupně odolnosti H4, přibližně −10 až −5 °C; proto se objevuje také v suchých zahradách Spojeného království a Severní Ameriky. ^{3 4}

Ve francouzském regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur upravuje ochranu planých populací předpis z roku 1994. Týká se sběru v přírodě, nikoli rostlin prodávaných v zahradnictví. ⁶

Pěstování a životní cyklus

Pro pěstování smilu je vhodné plné slunce a velmi propustná vápencová nebo hlinitá půda s neutrální až zásaditou reakcí. RHS doporučuje první roky chráněné stanoviště, zatímco PFAF uvádí dobrou odolnost vůči větru po zakořenění. ^{3 4}

Za hlavní příčinu nezdaru označuje PFAF nadbytek vody, zejména ve špatně odvodněné půdě nebo při přímé přímořské expozici. Dobře zakořeněná rostlina naopak snáší sucho. ⁴

Rozmnožování má dvě doložené cesty. Únorové až březnové výsevy při 20 °C klíčí za 2 až 3 týdny. Polovyzrálé řízky odebrané v červnu až červenci koření přibližně 4 týdny a následně potřebují přezimovat bez mrazu. Jarní řez řadí RHS do skupiny 10; nesmí zasahovat do starého holého dřeva. ^{4 3}

Využití, toxicita a silice

Hlavním využitím je destilace: z tuny čerstvých květů vznikají přibližně 2 kg silice. Obsahuje koncentrovaný nerylacetát a italidiony, dvě skupiny látek společně označované jako helichrysin. ^{6 7}

V tradiční aromaterapii se silici připisuje použití na modřiny, zánětlivé bolesti a menší oběhové obtíže. Jde o tradiční a parfumerické využití, nikoli o ověřený léčebný postup. Nedoporučuje se dětem ani těhotným a kojícím ženám. ⁶

Listy někdy slouží jako koření, ale podle PFAF předávají připraveným jídlům aroma slabě, navzdory označení curry plant. Suché úbory se uplatňují především v trvanlivých dekoracích. U čerstvé rostliny není evidována známá toxicita pro domácí zvířata; koncentrovaná silice však vyžaduje opatrnost. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivar 'Korma', chráněný šlechtitelským právem, má téměř bílé listy a zvlášť výraznou vůni kari. Britské školky jej uvádějí častěji než jiné stříbřité výběry tohoto druhu. ³

V zahradě přicházejí v úvahu dvě časté záměny. Příbuzný Helichrysum stoechas má také stříbrošedé listy a zlaté květy, ale liší se jemnými znaky vzrůstu a úboru. Středomořská Santolina chamaecyparissus má šedé listy, avšak knoflíkovité úbory bez typických papírovitých listenů smilu. ^{5 1}

K rozpoznání obvykle stačí spojit dva znaky: vůni kari po rozemnutí listů a vytrvalé barevné listeny úborů. Samotná stříbřitá barva listů nestačí; úplné vědecké jméno pomůže rozlišit také Helichrysum stoechas a Santolina chamaecyparissus.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Helichrysum italicum (Roth) G.Don
• International Plant Names Index, Helichrysum italicum (Roth) G.Don
• Royal Horticultural Society, Helichrysum italicum – rostlina s vůní kari
• Plants For A Future, Helichrysum italicum
• GBIF Backbone Taxonomy, Helichrysum italicum (Roth) G.Don
• Wikipedie FR, podkladový text, Helichrysum italicum
• Wikipedie IT, podkladový text, Helichrysum italicum