Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides, L. 1753)

Identita

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L., 1753) patří do rodu Hippophae a čeledi hlošinovitých (Elaeagnaceae). Anglické jméno sea buckthorn může svádět k záměně s řešetláky rodu Rhamnus, příbuzenské zařazení však nevyjadřuje. Druhové jméno rhamnoides znamená pouze „podobný řešetláku“ a odkazuje na hustý, trnitý vzhled keře. ^{1 6}

Řecká slova hippos, kůň, a phaos, lesk, stojí za rodovým jménem Hippophae. Antičtí autoři popisovali krmení koní listím, kterému připisovali lesklejší srst. Jde o historickou představu o využití rostliny. Plody jsou známé vysokým obsahem vitaminu C, proto se v němčině objevuje přezdívka citron severu. ⁴

Rozpoznávací znaky

Dvoudomý a silně trnitý keř nese na šedohnědých větvích krátké tuhé trny, které komplikují řez i sklizeň. Podle způsobu pěstování a podnebí bývá vysoký 2 až 6 m. Volně rostoucí jedinec na vhodném světlém stanovišti může tuto výšku také překročit. ^{2 3}

Úzké, čárkovité až kopinaté listy jsou nahoře šedozelené a dole stříbřité. Stříbřitý vzhled vytvářejí drobné šupinky. Tento rozdíl mezi oběma stranami listu je spolehlivým vodítkem při odlišení od řešetláku počistivého, jehož listy jsou jednoduše zelené, bez obdobného stříbřitého rubu. ^{3 4}

Drobné žlutozelené květy bez korunních lístků se otevírají na jaře před olistěním, v hustých shlucích na loňských větvích. Na opylené samičí rostlině se pak vyvíjejí vejčité peckovice dlouhé 6 až 8 mm. Původně zelené plody koncem léta dozrávají do výrazné oranžové barvy. ^{2 3}

Taxonomické zařazení

POWO/WCVP uznává jméno Hippophae rhamnoides L. Jde o jediný druh rodu s rozsáhlým rozšířením také mimo Asii. K rodu patří i úžeji rozšířené himálajské druhy, například Hippophae salicifolia D.Don a Hippophae tibetana Schltdl.. Ty se někdy pěstují, mimo původní areál jsou však neobvyklé. ¹

Rozlišuje se několik geografických poddruhů. Jejich určení má význam zejména u planých populací, zatímco zahradní rostliny se častěji vybírají podle kultivaru a pohlaví:

• Hippophae rhamnoides subsp. rhamnoides, typový poddruh rozšířený v Evropě
• Hippophae rhamnoides subsp. carpatica Rousi, střední a jihovýchodní Evropa
• Hippophae rhamnoides subsp. caucasica Rousi, od Bulharska po severozápad Íránu
• Hippophae rhamnoides subsp. mongolica Rousi, jižní Sibiř až Mongolsko
• Hippophae rhamnoides subsp. turkestanica Rousi, Afghánistán až západní Himálaj
• Hippophae rhamnoides subsp. yunnanensis Rousi, jihovýchod Tibetu a západ Číny

Pro ovocnářské využití má zásadní význam pohlaví rostliny. Nabídky kultivarů zpravidla uvádějí, zda jde o samce sloužícího pouze k opylování, nebo o samici, která může po opylení tvořit plody. Samotné jméno druhu tento rozdíl nevyjadřuje. ¹

Stanoviště a rozšíření

Od mírného pásma Evropy sahá původní areál po jižní Sibiř a střední a jižní Čínu; populace rostou také v Himálaji a na Kavkaze. Rakytník je pionýrská dřevina nestabilních půd. Osídluje pobřežní duny, štěrkové náplavy řek, sutě i skalnaté svahy téměř do 1 900 m nad mořem. ^{6 4}

Francouzské populace se soustřeďují do tří oblastí: dunového pobřeží Lamanšského průlivu a Gaskoňska, niv Rhôny a Rýna a pahorkatinného až subalpínského stupně Alp. INPN jej na francouzském červeném seznamu hodnotí jako málo dotčený druh. Jeho dunové porosty představují chráněné stanoviště v rámci soustavy Natura 2000. ⁵

Při vysazení mimo původní areál se může stát místně invazním. Kořeny obohacují přirozeně chudou půdu dusíkem a husté porosty potlačují původní dunovou vegetaci. Na britském a irském pobřeží byl vysazován koncem 19. století ke zpevňování dun; později se na některých místech přistoupilo k jeho odstraňování. ^{7 8}

Životní cyklus a rozmnožování

Samčí a samičí květy se u rakytníku vyvíjejí na různých jedincích. Dvoudomost znamená, že běžná rostlina nese pouze jeden typ květů. Plodí jen opylená samice. V sadech se obvykle vysazuje jeden samec na šest až osm samic, přičemž vzájemná vzdálenost má být menší než 15 m. ^{2 3}

Kořeny žijí v soužití s bakterií Frankia, která dokáže vázat vzdušný dusík. Podobně jako hlízky některých bobovitých rostlin tato symbióza zpřístupňuje dusík v prostředí, kde je ho málo. Rakytník proto trvale osídluje i písčité a štěrkové půdy, na kterých mnoho jiných keřů obtížně prospívá. ⁴

Vegetativně se množí především dřevitými řízky nebo oddělováním zakořeněných výmladků. Obě metody zachovávají pohlaví mateřské rostliny. Výsev je rovněž možný, ale postup je pomalejší a pohlaví semenáče lze určit teprve při prvním kvetení. Pro plánovanou úrodu je tento rozdíl podstatný. ⁴

Využití a rizika

Zralé plody jsou jedlé a patří k ovoci mírného pásma s velmi vysokým obsahem vitaminu C. Pro silnou kyselost se málokdy jedí syrové. Po vaření či zmrazení se zpracovávají na šťávy, džemy a sirupy. Toxicita pro člověka ani domácí zvířata není doložena; během těhotenství je namístě opatrnost při velkém množství. ⁴

Na pobřeží se rakytník používá do živých větrolamů a ke zpevňování svahů i dun. Snáší vítr, sůl a mořskou tříšť. Stříbřité listy a oranžové plody, které mohou vytrvávat velkou část zimy, přidávají tomuto praktickému využití i okrasnou hodnotu. ^{2 3}

Zahradnickou nevýhodou je především tvorba kořenových výmladků. Nové výhony se mohou objevit daleko od vysazeného keře a postupně zabrat další prostor. V menší zahradě pomáhá šíření omezovat podzemní bariéra nebo pravidelné sečení okolí, nikoli jen kontrola bezprostředně u kmínku. ³

Kultivary, záměny a podobné rostliny

U kultivarů rozhoduje především pohlaví a účel výsadby. Německá samičí 'Leikora' s velkými oranžovými plody se často kombinuje se samčím 'Pollmix', který slouží jen jako opylovač. Novější 'Sandora' je samosprašná a může plodit bez samostatného samce v blízkosti, což je výhodné pro malou zahradu. ²

K nejčastějším záměnám patří tyto dřeviny:

• Rhamnus cathartica, řešetlák počistivý, s nestříbřitými zelenými listy a černými plody;
• Elaeagnus angustifolia, hlošina úzkolistá, rovněž se stříbřitými listy, ale s protáhlými žlutohnědými plody;
• Prunus spinosa, trnka obecná, trnitý keř podobného obrysu, s modročernými ojíněnými plody.

V terénu bývá nejrychlejší prohlédnout obě strany listu. Zelený líc a stříbřitý rub rakytníku odlišují jeho vzhled od řešetláku, hlošiny i trnky; samotná přítomnost trnů není pro určení dostatečně přesná.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Hippophae rhamnoides L.
• Royal Horticultural Society, Hippophae rhamnoides - rakytník řešetlákový
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Hippophae rhamnoides
• Plants For A Future, Hippophae rhamnoides
• INPN / MNHN–OFB, Hippophae rhamnoides L., CD_NOM 102863: původní záložka statusů; archivováno 28. prosince 2021
• Tela Botanica, eFlore BDTFX: Hippophae rhamnoides L., nomenklatorický záznam 32100 přes API
• National Trust, odstraňování rakytníku v rezervaci Murlough
• EDDMapS, rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides L.) profil druhu