Jalovec viržinský (Juniperus virginiana, L. 1753)

Identita

Jalovec viržinský (Juniperus virginiana L., 1753) je jehličnan z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae), původní ve východní Severní Americe a mrazuvzdorný v zónách USDA 2 až 9. Anglické názvy Eastern red cedar a Red cedar neznamenají, že jde o pravý cedr rodu Cedrus. Angličtí osadníci přirovnávali jeho načervenalé vonné dřevo ke dřevu středomořských cedrů. ^{7 1}

Označení Pencil cedar připomíná někdejší průmyslové využití. Až do poloviny 20. století pocházela většina amerických dřevěných tužek z jeho měkkého jádrového dřeva, které se dobře ořezává. Český název se objevuje také v podobě jalovec virginský. ²

Poznávací znaky

Běžná výška Juniperus virginiana činí 5 až 20 m, průměr kmene starých stromů 30 až 100 cm. Olistění je dvojího typu. Mladé rostliny a zastíněné větévky nesou pichlavé jehlice dlouhé 5 až 10 mm, dospělé stromy naopak přitisklé vstřícné šupiny o délce 2 až 4 mm. Ty dodávají koruně hustý a namodralý vzhled. ^{6 7}

Červenohnědá borka se odlupuje v dlouhých vláknitých pruzích a pomáhá při určování i mimo vegetační sezonu. Druh je dvoudomý. Drobné samčí šištice koncem zimy uvolňují silně alergenní pyl. Samičí dužnaté šištice měří 3 až 7 mm a za 6 až 8 měsíců dozrávají do modrofialové barvy s voskovým ojíněním. ⁶

Užitečná taxonomie

Pod přijatým jménem Juniperus virginiana L. se skrývá širší botanická i zahradnická synonymie. K podstatným jménům patří:

• Juniperus virginiana var. virginiana, typová varieta rozšířená ve vnitrozemí;
• Juniperus virginiana var. silicicola (Small) J.Silba, pobřežní forma z jihovýchodního atlantského pobřeží a Mexického zálivu, někdy uznávaná jako samostatný druh;
• Juniperus virginiana var. bermudiana (L.) Vasey, synonymní jméno;
• Juniperus foetida var. virginiana (L.) Spach, další synonymní kombinace.

Variety virginiana a silicicola se při překryvu areálů hojně kříží. Některé regionální flóry proto pojímají Juniperus virginiana jako jediný druh s širokým ekologickým rozpětím. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Jihovýchodní Kanada a Mexický záliv vymezují severní a jižní okraj původního areálu východně od Velkých plání. Izolovaný výskyt zasahuje do mexického státu Coahuila. Západněji druh nahrazuje Juniperus scopulorum, na jihozápadě Juniperus ashei. ^{1 7}

Jako pionýrská dřevina rychle osidluje opuštěné prérie, bývalé pastviny a obnažené vápencové římsy. Významně mu pomáhají ptáci: brkoslav americký požírá šištice ve velkém a semena po průchodu jeho trávicím ústrojím klíčí přibližně třikrát lépe než semena ponechaná na stromě. ^{7 6}

Pravidelné prérijní požáry tuto k ohni citlivou dřevinu obvykle omezují. Nízké větve dosahující k zemi vedou plameny do celé koruny. Potlačování požárů v posledním století rovnováhu obrátilo: Juniperus virginiana nyní zarůstá rozsáhlé části Velkých plání a mění složení společenstev prérijních ptáků. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Koncem zimy vznikají samčí a samičí šištice na oddělených jedincích. Samčí šištice produkují hojnost pylu, který v tomto období patří k nejsilnějším respiračním alergenům severoamerické flóry. ⁷

Opylené samičí rostliny vytvářejí dužnaté šištice s jedním až čtyřmi semeny, zralé za 6 až 8 měsíců. Zimní stratifikace a průchod ptačím trávicím ústrojím narušují dormanci semen. Přirozené klíčení se proto rozkládá do více sezon. ⁶

K zachování vlastností kultivaru slouží polovyzrálé řízky větévek. Pomalejší výsev poskytuje proměnlivé potomstvo a podporuje genetickou rozmanitost, což je výhodné při ochranářských výsadbách a zakládání větrolamů. ^{4 5}

Využití a rizika

Růžové až červenohnědé jádrové dřevo je lehké a trvanlivé i při styku se zemí. Dlouho dodávalo většinu suroviny pro dřevěné tužky, než se kolem 40. let 20. století vyčerpaly využitelné zásoby. Nahradil je Calocedrus decurrens. Jádrové dřevo se nadále cení jako obložení truhel a šatních skříní, protože jeho vůně odpuzuje moly. ^{7 2}

Z dřevních hoblin se získává silice bohatá na alfa-cedren, thujopsen a cedrol, používaná v parfumerii a repelentech. Dužnaté šištice se v malém množství jedí syrové či vařené. Jejich pryskyřičná chuť je však méně ceněná než u Juniperus communis, tradičního druhu pro ochucování ginu. ⁴

Toxikologické databáze hodnotí druh jako netoxický pro kočky a psy, ale míza a silice mohou při delším styku dráždit kůži a sliznice. Pro ovocnářství představuje další riziko: Juniperus virginiana je povinným střídavým hostitelem rzi jalovcovo-jabloňové. Houba k dokončení cyklu potřebuje jalovec a jabloň nebo hrušeň. ^{5 6}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Sloupovitý tmavozelený Canaertii, nízký rozložitý stříbřitě šedý Grey Owl, úzký Hillii s purpurově bronzovou zimní barvou a pyramidální modrozelený Burkii ukazují rozmanitost kultivarů. Všechny čtyři zachovávají toleranci k vápníku a suchu typickou pro původní druh. ³

Podobný vzhled mohou mít následující dřeviny:

• Juniperus scopulorum nahrazuje J. virginiana západně od Velkých plání;
• Juniperus ashei roste v Texasu a na jihozápadě areálu způsobuje sezonní alergii označovanou jako „cedrová horečka“;
• Thuja occidentalis má ploché vějíře větévek a dřevnaté, nikoli dužnaté šišky, což jej při bližším pohledu jasně odliší od jalovce.

Spolehlivější než barva olistění je tvar šištice: u Juniperus virginiana je dužnatá a bobulovitá, u Thuja occidentalis suchá a šupinatá. ⁷

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Juniperus virginiana L.
• Royal Horticultural Society, Juniperus virginiana (pencil cedar)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Juniperus virginiana
• Plants For A Future, Juniperus virginiana
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Juniperus virginiana
• USDA Forest Service, Fire Effects Information System, Juniperus virginiana
• Encyclopaedia Britannica, eastern red cedar
• IUCN Red List, Juniperus virginiana – hodnocení druhu